Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Kůlna za raní rosy...

Dnes Sára vstala jako první. V noci vůbec nemohla usnout, protože byla bouřka. Sára stála u svého šatníku a přehrabovala se v něm. Na zemi už ležela hromada oblečení s koňskými motivy.
,,Nemám nic na sebe!" řekla nahlas, protože už odmala snila, že ji někdo tajně natáčí do nějaké přitroublé reality show. Nakonec na sebe navlékla pruhované koňské triko a hnědou sukni. Seběhla dolů a rychle do sebe kopla snídani. Snažila se být co nejrychlejší, aby se vyhnula tátovy a jeho hloupým přednáškám o tom, že když jsou upíři, musí pít krev. Taková blbost. U dveří ale už stál Damon.

,,Slečinka má na spěch?"

,,Jo." řekla Sára a lhostejně ho obešla. Měla ještě dost času, a tak vyrazila k útesům. Moře bylo klidné. Její bledé nožky se dotkly hladiny. ,,Kéž bych byla mořskou pannou." vzdychla a bylo vidět, že na něco čeká. Nic se nestalo, a tak Sára načuřeně oddupala zase domů.

Popadla jablko, které měli doma spíš jen na okrasu a donesla ho Bleskovi.
,,Tumáš. Doma to je hrozný, táta mě nutí pít krev! Ty ji taky nepiješ, tak proč bych měla já?"
Mike už vycházel z domu a v ruce měl svůj vak. Sára poznala, že je už čas jít do školy. Po chvíli se už řítila na svém kole a vítr jí vlál do očí.

U školy už na ni čekala Jull. Sára ji bezmyšlenkovitě objala a vykřikla, že budou nejlepší kamarádky. Několik studentů se na ně otočilo, ale pak si jen hleděli svého. Jull zkoprněle stála v Sářině pevném objetí. Když Sára ucítila, že jí objetí není opětováno, povolila a udiveně koukla na svou kamarádku. Ta vypadala, jako kabát na promoklém poli ve tři ráno. Což samozřejmě znamená, že se divila.
,,No, můžeme být kamarádky...ale...tohle je na mě moc rychlý." Zašklebila se Jull, jakoby nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat.

Sára jen pokrčila rameny a potom společně vešly do školy. Skříňky měli vedle sebe. Najednou do školy vešla dlouhonohá blondýna s vlasy po pás a všichni se rozestoupili. Sára hned věděla, že jde o školní královnu. Sama jí také jednou byla. Skoro ve stejný okamžik vešel do budovy fotbalový tým. Jeden z kluků byl asi moc hezký, protože ho okamžitě obklopila skupina hihňajících holek. Sára ho přes ně neviděla. Nenávidím, když holky nad kluky doslova slintají. Zabručela v duchu. To potom dokážou třeba dvě hodiny popisovat jeho úsměv.

Za hloučkem obdivovatelek a jejich idola stál ještě jeden kluk. Sára nechápala, proč se holky nevrhly na něj. Měl blonďaté husté vlasy a ten úsměv. Sára cítila, jak jí poskočilo srdce. Rychle si zkontrolovala, jestli nezačalo bít, ale nic. Pokud něco chceš, musíš pro to něco dělat. To říkávala Sáře maminka, když byla ještě mála. Vlastně jí to řekla těsně před tím, než se začala Sára mlátit do hlavy, že chce poníka. Jdu na to. Řekla si Sára a vyrazila
k tomu hezounkovi.

,,Ahoj!" oslovila ho energeticky.

,,Ehm, ahoj. Známe se?"

,,Ne, ale chtěla bych to napravit." pokračovala.

,,Dobře." přistoupil kluk ,,Já jsem Benedikt."

,,Já Sára. Nechtěl bys moje telefoní číslo?"

Na Benediktovi bylo vidět, že je to na něj trochu rychlé, ale nechtěl vypadat jako zaostalec, a tak si číslo vzal. Sára celý zbytek dne vyprávěla Jull o jeho úsměvu a o roztomilých pihách na nose a o jeho uších a ještě o všem možném. Blábolila, aniž by ji někdo poslouchal, ale jí to bylo jedno.

O polední pauze chtěla zdělit tu úžasnou novinu svému bratrovi, ale na obědě ani o žádné přestávce nebyl k nalezení. Jak to, že tu není? Na obědě. Mike který miluje jídlo. Honilo se jí hlavou. No, možná se jen někde fláká s tou svou oblíbeneckou partou...

Po vyučování ji Jull pozvala do centra. Sára s nadšením přijala, ačkoli se celý den cítila vyčerpaná a ospalá (No jo, ono když jste upír, tak vám žít dva dny jen o jablkách a mrkvové šťávě zrovna nepřidá).

*****

,,No a co tyhle?" zeptala se Sáry Julliane a držela v ruce ramínko s dlouhou kouřově zelenou tylovou obludností.

Sára se probrala z polospánku ,,No dobrý, ale na co chceš plesový šaty?" Mumlala a mnula si oči.

,,Páni, ty jsi sjetá trávou? Přece na ten školní podzimní ples! Cítíš se dobře? Jsi dnes nějáká zpomalená..." Jull se na ni starostlivě podívala.
,,Jo, je mi fajn" páni tak já mám teda kamarádku, pomyslela si, a ona se stará, jestli nejedu na drogách. Soooou Swít. ,,Tak tedy, s kým jdeš na tu velkou slávu?" pokračovala.

,, S Brandonem Piffem. Chodí letos do čtvrťáku a jeho sestra je nejka mojí sestry a...." Jullino zaláskované blábolení se v Sářině hlavě změnilo v tichý šum. Sára si vysnila úžasný večer v Benediktově objetí, jak se budou procházet za svitu hvězd a o to, jak ji ve školním altánku políbí a...

,,Dámo, budete si tu něco kupovat, nebo jen tak zabíráte kabinku? Hmm?" postarší žena, která vypadala dost jako kus koláče se na ni zle obořila. Sára vyklopýtala z kabinky a kecla si do křesla.

,,Mám vybráno!" Z prostřední kabinky vyplula Jull v mátově zelených šatech na jedno ramínko. Sukně se spoustou tylových spodniček zdobená malými diamantíky dodávala Jull jakýsi nádech dortu.

,,Mě už to nebaví." vyřkla Sára a odešla. Jull na ni jen udiveně zírala. Zase.

Když Sára vyšla z obchodu, nic se nestalo. Popadla kolo a jela domů. První co jí doma praštilo do očí, byl brečící Mike.

,,Miku, moje oko!" Mike se omluvil a dál brečel. Sáru zajímalo, co se stalo, a tak se na to zeptala.

,,To je jedno!" zakřičel Mike a rozběhl se do svého pokoje. Sára už nad tím dál nepřemýšlela. Vzala si mrkev, aby zaměstnala svoji pusu. Mrkev měla prachbídnou chuť, jako ostatně všechno kromě krve. Ne, nesmím na to myslet! Poručila si.
Znenadání do pokoje vešel Sářin otec Stefan.
,,Tak jsem ti přinesl tu náhražku krve," zahlásil a hodil na stůl malý zalaminovaný sáček s rudou tekutinou. Konečně to pochopil!

,,Díky!" řekla s nádechem povýšenosti. Popadla sáček a zhluboka se napila. Hned jí bylo jasné, že tahle náhražka je až moc podobná opravdové krvi. Vše co měla v puse vyprskla a to rovnou na Stefanovu novou bílou košili.

,,Co to děláš?" vykřikl Sářin otec.

,,Já? Co ty to děláš? Myslel si, že nerozeznám náhražku od skutečné krve?"

,,Jo! Vždyť sis myslela, že vůbec nějaké náhražky krve existují!"

Sára se rozbrečela a utekla do svého pokoje. Chudák Stefan, má nahoře dvě uplakaný bloncky. Po několika minutách Sáře zazvonil telefon...

Milý deníčku,
dnes byl opravdu skvělý den. Ve škole jsem poznala jednoho nááááádhernýho kluka. Jmenuje se Benedikt Křeslobeč. Je strašně hezký a já mu dala svoje číslo a víš co? On mi zavolal a to ještě dneska! Chce se mnou jít zítra na pizzu. Je taaaak romantický.
Mike dneska z neznámého důvodu brečel. Od té doby, co nás táta proměnil v upíry je tak...tajemný (myslím Mike).
Když už jsme u táty, tak dneska mi podstrčil krev! Chápeš to? Tohle už trochu přehání...Asi uteču.