Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Všude samý číslíčka

Milý deníčku,
nevím, co mám dělat. Rozum mi říká, abych zůstala věrná jen a pouze Benediktovi, ale srdce je nerozhodné. Teď jsem si vzpomněla, že jsem ještě nenapsala Santíkovi! Musím to napravit... Už jduuu.... Už jsem u dveří. Vycházím z pokoje. Už jsem u scho-

V tu chvíli se Sára i se svým deníčkem zřítila ze schodů. Při pádu knížečku upustila, a tak se deník rozletěl k domovním dveřím. Zrovna v nich stál Benedikt. Okamžitě přispěchal Sáře na pomoc, ta ale nehleděla na rozbité koleno a vystřelila pro deníček. Dramaticky ho zabouchla Béňovi před nosem.

,,O, nikdy se nesmíš dozvědět, co mé srdce skrývá!" pronesla a krev jí kapala na mramorovou zem. Odběhla si odnést svou tajnou knížečku do pokojíku. Poté se zas vrátila ke svému příteli, který stále seděl na místě, kam Sára před chvilkou dopadla.

,,Co se nesmim dozvědět? O jakym tajemství to zase meleš?" zeptal se narovinu své přítelkyně. Ta zašilhala a odešla do obýváku, aby si konečně udělala ten dopis pro Santíka. Benedikt se za ní došoural a sesunul se na pohovku. Sára si mezitím připravila papír a pastelky ve všech barvách duhy. Když bylo vše nachystané, mohla začít pracovat.

Nejdřív si rozmyslela, co to vlastně chce. Poté všechno systematicky zapsala. Pak napsala Milý Santíku a pod seznam nakreslila velkého koně. Své dílo vložila do červené obálky, aby dopis nemohl Santa náhodou přehlédnout. Obálku pečlivě umístila za okno a radostí zavýskala. Celou tu dobu ji pozoroval Benedikt. Nemohl uvěřit tomu, že má tak talentovanou přítelkyni.

,,Aaaa! Já si nesnědla kalendář!" zaječela talentovaná přítelkyně a běžela svou chybu napravit. Když se vrátila do obývacího pokoje, s úděsem zjistila, že dopis je stále na místě.

,,To ne! On na mě zapomněl." posmutněla. Po tváři se jí začaly kutálet slzy. Podívala se Benedikta. ,,To je jasný. On se tě bojí!" řekla a odvlekla Benedikta do předsíně.

,,Kdo se mě bojí?" zeptal se.

,,No přece Santa." odpověděla Sára a hodila na Benedikta vševědoucí pohled.

,,Ale Sáro, Santa ne-" v tu ránu ho umlčela Stéfova ruka. ,,Nic se neděje Sáro. Benedikt už bude muset jít."

,,Ale..." řekl Béňa přes Stéfovu ruku. ,,Taky jsme tě rádi viděli." skočil mu Stéfa do řeči a pak ho vystrčil ze dveří. Věnoval mu poslední úsměv a pak za ním zavřel. Sára nad tím nešilhala a odešla do svého pokoje.

Když se po něm rozhlédla, našla další důvod, proč jí Santa ještě neodnesl dopis. Její pokoj neměl ani jeden vánoční dýájwáj! Spráskla nad tím ruce a došla si pro materiál na vyrábění. Po třech hodinách bylo vše tak, jak má být. Nikde žádná růžová, všude jen červená, bílá a zelená. Převlékla si povlečení, vyrobila papírové řetězy a na zeď napsala velký nápis
Mery chrisms.

Zrovna, když vystřihovala poslední papírovou vločku, zaslechla, jak někdo silně bouchá o stěnu. Vycházelo to z Mikova pokoje. Sára na nic nečekala a cupitala zjistit, co se děje. U Mikových dveří si hlasitě odkašlala.

,,Můžu dál?" zeptala se tak, jak to správný sourozenec dělá. Místo odpovědi se jí dostalo jen hlasitého zamručení. Ono zamručení znělo víc jako ano, takže to brala jako souhlas. Pomalu vešla do Mikova doupěte.

Vypadalo to tam stejně jako vždy. Jedna stěna z holých cihel a zbytek stěn pokryt modrou omítkou. V rohu na posteli ležel Sářin bratr. Hlavu měl zahrabanou pod polštářem a nohama mával do vzduchu. Byl v pyžamu a ani vlasy neměl pečlivě upravené. Přes zatažené žaluzie pronikaly jen malé proužky světla.