Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Velké a mega konečné zakončení Sáry, kde nejsou žádné mega-ultra-boží pohledy

Milý deníčku,
musím se ti svěřit se svým trápením. Poslední dobou se trápím nějak moooc často, ale tohle je jiné. Tohle je něco velkého. Protože se Mike asi zapomněl včera umýt, tak se musíme sbalit a odletět do POLSKA! Já vím. Mohlo se snad stát něco horšího?? Já....asi budu brečet! A víš, co je taky hrozný? Hádej. Proč nehádáš? Haloooo. Ty jsi na mě naštvaný, deníčku? Aghhh. No tak já ti to povím. Už mi dochází místo na psaní! Vypadá to, že tohle bude můj poslední zápis :( Ale neboj, hned v Polsku si koupím nový. Tak bááj.

Sára dopsala poslední řádky svého deníku a slavnostně ho zabouchla. Vzpomínala na den, kdy jí ho Stéfa dal a řekl jí, ať pokračuje v rodinné tradici. Po tváři se jí skutálela slza. Snažila se nemyslet na to, co jí čeká, ale bylo to dost těžké, protože na ní za dveřmi huláká otec, ať už si konečně sbalí kufr.

Rozhodla se zavolat své nejlepší kamarádce Jull.

,,Halo?" ozvalo se ze Sářina mobilu. Sára se místo odpovědi dala do pláče. ,,Sáro co se děje? Umřel ti další kůň?"

,,Ne, ale-" škyt, ,,my se-" škyt, ,, musíme odstěhovat-" škyt, ,, do Polska!"
Jull neodpovídala. Nezmohla se na odpověď. Asi po pěti minutách konečně promluvila. ,,Za chvíli jsem tam."

Sára típla telefon a svalila se na postel. Asi by si měla balit, ale vůbec se jí nechtělo. Na časté stěhování byla zvyklá, ale mimo Ameriku? To bylo něco jiného. Bude se muset naučit polsky! Už i ta angličtina jí dělala občas potíže. A co když si tam nebude s nikým rozumět? Co když bude muset jíst koně?

Sára přestala brečet. Tohle se pláčem nespraví. Bylo rozhodnuto a s tím se nedalo nic dělat. Najednou jí do pokoje vpadla Jull. Byla udýchaná a Sára poznala, že běžela.

,,Cože? Jaký Polsko? Nenenene, jsi moje nejlepší kamarádka, i když to tak někdy nevypadá. Bože Sáro!" Jull se rozkřičela na celý dům. V tu chvíli si Sára vzpomněla, že naprosto stejnou reakci měl pan Smish asi před půl hodinou. Samozřejmě se takhle rozječel na Mika a nepoužil slova jako nejlepší kamarádka. Sára se nad tím musela pousmát.

Jull se nechápavě podívala na Sářin úsměv a pak se taky usmála.

,,Už vím! Pojedu s váma! Aaaaa! Stejně nemám nijak zajímavej život a Evropa mě vždycky lákala. Sice ne zrovna Polsko, ale.... To je tak super nápad! Uvidíme se na letišti!" s těmi slovy odešla.

Sára zůstala zaraženě sedět na posteli. Naprosto stejná reakce. Pomyslela si.

Pak si začala spokojeně balit. Z velké šatní skříně vytáhla velký kufr a do toho si naskládala vše potřebné. Tedy vše.

Asi po hodině balení všeho možného byla dívka konečně hotova. S lítostí ale musela některé věci vyřadit, například svůj nový zubní kartáček, hřeben, závěsy, po generace se předávající pokladničku a nejvíc oplakala dveře. Ano, ani dveře se jmény jejích zesnulých koní se do zavazadla nevešly. I přes absenci těchto předmětů byl kufr víc než přecpaný. Aby se neotevřel, musela se na něj Sára posadit.

,,Sááárooo!" zavolal na ni někdo z přízemí. Nejprve si pomyslela, že to je ta nová sousedka s těmi novými slovíčky, ale pak jí došlo, že hlas patří Stéfovi.

,,Sáro, zlatíčko, v předsíni na tebe čeká překvapení!" volal dál Sářin otec. Překvapení Sára vždy milovala a proto neváhala a vystřelila z pokoje. Bohužel tím zapříčinila to, že se obsah zavazadla rozletěl po pokoji. Nad tím Sára dlouho nešilhala. Jediné, co pohltilo její mysl bylo slovo překvapení. Kdyby se vám v mysli objevilo napsáno vše, nad čím přemýšlíte, měl by tam Páťa Studnu a Sáře by se přes čelo vinul velký neonový nápis Překvapení.