Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Anime blbosti útočí

Tady se všichni svorně přeneseme přes fakt, že se po Vánocích nechodí do školy. Fenx.

Sára celou noc proplakala. Stále nemohla uvěřit, že přišla o dalšího koně. Ještě včera večer si musela přeškrtnout velký nápis Hurikán na dveřích. Mike se jí pokoušel utišit, ale stále byl moc rozjařený z Mattova návrhu, než aby mu to šlo.

Pomalu se začalo rozednívat a Sáře pomalu docházelo, že bude muset vstát a jít do školy, protože jejich škola je spesfiální a chodí se do ní i o Vánocích. Najs. Dívčina se vyhrabala z postele a rozhlédla se po pokoji. Nevěděla, čím to je, ale vše jí připomínalo jejího zesnulého oře. Zatřepala hlavou, jakoby to snad pomáhalo a šla do koupelny. S úlekem zjistila, že jí její bratr obsadil a že zrovna dělal moc nechutnou věc. Maloval si obočí!

,,Miku, snad nechceš skončit jako ten divnej japončík na jůtubu?"

Mike sebou trhl a v návalu paniky hodil své malovátko na obočí do záchodu. Rozpačitě se na Sáru usmál a opustil koupelnu. Sára ho následovala, protože stejně nikdy nevěděla, co v takové koupeně dělat.

Cink cink

Domem se rozezněl zvonek. Sára díky svým bystrým smyslům poznala, že někdo zvoní na dveře. Radostně se rozhopsala tím směrem, ale trochu nevychytala vzdálenost schodů a přepadla přes zábradlí. Křupla jí čelist, ale toho si nevšímala. Rozeběhla se otevřít. Už si připravila svůj úsměv, kterým vítala hosty. Otevřela dveře a okamžitě změnila výraz z vřelého na naprosto antivřelý. Před domem si spokojeně přešlapovala ta japončice od vedle.

,,Ahooooj. My spolu muset jít do škola." zaječela na ní se svým asijským přízvukem. Sára se pokusila znakovou řečí naznačit, že nemůže do školy, páč se s japončíky nebaví, ale vypadalo to, jakoby žádala o letenku do západního Mexika. Japončice jí bez přemýšlení popadla za ruku a odtáhla naši rozespalou Sáru k autobusu.

,,Jáá se jmenovaaaat Hioryuki." představila se konečně. Sára jí své jméno odhalovat nehodlala, a tak spokojeně mlčela. ,,A Hioryuko, odkud vlastně jsi?" promluvila konečně. Mezitím už došly
k autobusové zastávce. Hioryuki se na ní zděšeně podívala. ,,Už nikdyyyy, opaaakujiiii NIKDYYYY, neskloooňovat mé jméno!" Kdyby to šlo, nejspíš by jí Hioryuki vyděsila, ale momentálně vypadala jako rozzlobené štěně.

,,Myyy býýýt z Kanadaaaa. Proooč se ptáát?" usmála se nakonec černovláska. Sára se tím dál raději nezabývat. Matně si vzpomněla na jakéhosi čeronovlasého kluka, se kterým chodila do sedmé třídy a kterýjednou neochvějně prohlásil, že Kanaďani jsou obrovské lidožravé nestvůry, které smrdí po přepáleném sádle.

Před dívkami s hlasitým Puff zastavil autobus. Hiroyuki energeticky nastoupila a Sára nastoupila jen naprosto obyčejně.

Jull z nějakého nepochopitelného důvodu v autobuse nebyla, takže byla Sára nucena sedět se svou novou sousedkou. Pomalu se rozjeli, ale hned po metru jízdy prudce zastavili. Řidič otráveně otevřel dobíhajícímu Mikovi. Sářin bratr si zadýchaně sedl na volné sedadlo a pro sebe si zamručel něco ve stylu Kdo sakra chodí do školy 25. prosince?

,,A kde máš bratra?" zeptala se Sára. ,,Já nevíííím. On mlít něcooo o nějakýýym Neewtovi." odpověděla jí Hiroyuki a poté si vyndala z batohu záhadný časopísek. Sára po chvíli zírání zjistila, že se jedná o nějaký prazvláštní komiks. ,,To jeeeee mangaaa." řekla druhá dívka, když si všimla Sářina nechápavého výrazu. Jakoby tím snad Sáře něco vysvětlila.

Konečně dorazili i s ostatními žáky ke škole. Všichni se rychle vyhrnuli ven. Sára se pokusila nepozorovaně zmizet tomu otravnému stvoření, aby mohla nepozorovaně pozorovat Endrúa. Zahlédla ho stát opřeného o stěnu školy, jak kouří cigarety. Tmavé vlasy mu padaly do obličeje. Všichni měli na sobě zimní bundy, ale Endrú (jako správný rebeloid) byl jen v černém tílku. Přes jednu z odhalených paží se mu táhlo velké tetování.