Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Bafyky baf, já jsem rybodlak!

Sára seděla pod stolem a zvědavě pozorovala Stéfu, jak pobíhá po domě a hází nahodilé předměty do velkého lodního kufru. Naklonila hlavu na stranu a vyplázla jazyk. To dělala vždy, když něčemu nemohla přijít na kloub. Co to ten pomatený Polák dělá? Emigruje snad?? A jestli ano, budeme my ostatní muset taky? A když emigruješ, cukr jíst musíš nebo nesmíš? Najednou Sáře došlo, že na ni její otec mluví. Prudce zavrtěla hlavou a praštila se do ní o nohu stolu.

,,Sáro, vnímáš mě vůbec?!" Zeptal se Stefan, ačkoli sám dobře znal odpověď, ,,Budeš muset uklidit kuchyň, až budeme se strejdou Damonem pryč."

Sára rychlostí blesku vyskočila na nohy . Tím převrátila stůl vzhůru nohama, ale to jí bylo očividně úplně jedno. Vykulila na otce oči a spustila: ,,Strejda emigruje taky? On je taky Polák?! Vlastně to dává docela smysl. Jste přece bratři..."

,,Co? Ne, nikdo z nás neemigruje. A Damon není Polák," přerušil ji Stéfa. ,,Tuhle hanbu si nesu jen já sám..." dramatická pomlka, ,,Každopádně, oba odjíždíme. Ale jen na víkend. Jen na víkend!"

V tom se ze sklepa vynořil Damon a jako vždy byl naprosto v obraze: ,,My někam jedeme?"

,,ANO! Řekl jsem ti to minimálně bžiliardkrát! Jedeme na SUR- sraz upírských rodičů. Proč mě nikdy nikdo neposlouchá??" Stéfa se s brekem zhroutil do obřího kufru. Sára pocítila náhlou potřebu ho utěšit. Byl to sice Polák, ale taky její otec (Pozn. autorky: to máte jako se psem- když vám sežere kočku, zlobíte se, ale pořád je to váš pes a vy ho jen tak nezatratíte.......doufám). Sára netušila co má udělat, tak se zamotala do koberce.

Séfa si začal rukama zběsile mávat před očima a nahlas vzdychat. Nakonec se prudce vymrštil z kufru a polovinu jeho obsahu vysypal na zem. ,,Dobře Sáro, my už musíme letět! Vyřiď prosím Mikovi, ať nedělá žáný kraviny."

Sára sebou cukla a vystrčila hlavu z kobercoidního smotku. ,,COŽE?! Já s ním nemluvím! Nebudu mu nic vyřizovat."

,,Snad se na něj ještě nezlobíš kvůli tomu plesu? Stalo se to už minulý týden."

Sáře se do očí nahrnuly hořké slzy. ,,TA KORUNKA MĚLA BÝT MOJE!!" Schovala si obličej do dlaní a s pláčem utekla nahoru. Na chodbě nakopla do Mika, který zrovna čirou náhodou procházel kolem a s hlasitým třísknutím dveřmi zmizela v pokoji. (Pozn. autorky: Nezdá se vám, že tohle dělá Sára nějak často? Co kdyby se třeba začala s brekem otírat o okna nebo tak?) Všichni v domě nad tím jen pokrčili rameny. Bratři Salvatore se vytratily do temné noci a Mike začal z neznámého důvodu obvolávat veškeré spolužáky.

Ale zpět k naší milované pidloočce! Sára si setřela slzy a posadila se na postel. Tohle považovala za v celku zdařilý dramatický úprk. Co na tom, že sebou na schodech švihla a dala si hlavou o roh komody. Nevěděla, co má dělat, tak tam jen tak seděla a zírala do zdi.

Bůh ví, kolik času uplynulo, když někdo zaklepal na dveře. ,,Sáro? Tady Mike. Můžu s tebou mluvit?"

Pidlooká dívka zpozorněla. ,,Jdeš se mi omluvit? Jestli ano máš smůlu. Já ti to nikdy neprominu. A nechoď sem!"

,,Ehm.....jasně." Mike – znovu - ignoroval svou sestru a vešel do pokoje. Sára na něj upřela zrak a něco se v ní zlomilo. Do očí jí stouply slzy a křečovitě skočila bratrovi kolem krku.

,,Na tebe se nedokážu zlobit. Vše odpuštěno! Omluva přijata. Nedovedu si představit svět bez mého malého brášky!''

Mike cítil, jak pomalu fialoví nedostatkem kyslíku. Což bylo opravdu divné, protože jsou to upíři....Nicméně ze sebe sestru radši setřásl. Odtáhl se od ní a z kapsy vylovil papírové prostírání z McDonaldu s motivem lesního bludiště.