Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Mám moc ráda svoje obočí

Ivo, jestli už plánuješ oslavu pro moje vyholené obočí, tak si polib....ty víš co!

Ta noc byla vlhká. Fuuuuj... ale pro někoho ne... (heh, když necháte kamarády hrabat vám do Sáry...). Najednou na pozemku Salvadorů začal tancovat Grígo a volal: ,,Sáro! Sáro! Musíš se mnou na duhový most... dám ti ozdobičky a pořádnej... strom na Vánoce!"

A Sára na nic nečekala, nazula si chundelaté bačkůrky a vyběhla za Grígem. Radostně mu skočila za záda. V tu chvíli jí ale něco došlo. Pustila Gríga a na celý pozemek zaječela: ,,Grígo! Vždyť ty v téhle knize vůbec nemáš být!!!!"

Chapec náhle pochopil, co děvče proneslo a rozplynul se na oblak modré páry. Sára nad tím zavrtěla hlavou a šla si znovu hajnout.

Ležela zavrtaná v postýlce a zírala do stropu. Měla moc hezký strop, plný samolepek a obrázků koní a poníků. Bohužel jí ale ani oni napomáhali usnout. Zkoušela už všechno- četla si starou korespondenci, pustila si šachové utkání, dokonce i počítala všechny příšerné věci, jaké kdy Wendy udělala. Ale spánek pořád nepřicházel. Po nějaké době z toho všeho dostala hlad, tak se rozhodla, že si udělá toust.

Sešla do sklepení, totiž do kuchyně, a s překvapením zjistila, že není jediná, kdo dnes nemůže spát. Mike seděl na lince a velmi nepřítomně upíjel velice silnou černou kávu.

,,Jeej, Majkí! Co že ještě nespíš??" zeptala se a sedla si vedle svého dvojčete.

,,Je pondělí šest ráno, za chvíli musím do práce..." ospale zabrblal Mike a loknul si své raní kávy.

,,Ty máš práci?!"

,,Pff, a kdo si myslíš, že živí tuhle prachbídnou famílii? Jasně, že já! Nikdo jiný to za mě neudělá a časy, kdy byli táta se srejdou super bohatí upíři dávno minuly. Zajímalo by mě, kdy se naposledy podívali na účet..." Mike si smířeně povzdechl. Kdyby byl jako každý druhý teenager, upnul by se v myšlenkách ke dni, kdy dosáhne plnoletosti a bude z tohoto domu moct jednou pro vždy zmizet. Jenže on si plně uvědomoval, že jako upír zamrzlý ve věku šestnácti let, bude muset otročit v nějaké bageterii stovky, možná celá tisíciletí a pomalu se se svým zoufalým osudem začínal smiřovat. Soooo sad... ,,A proč jsi vzhůru ty?" dodal, snad jen proto, že Sára by o tom stejně začal mluvit.

,,Nemůžu spát. Zkoušela jsem úplně všechno," stěžovala si pidloočka.

,,I počítat všechny příšerné věci, jaké kdy Wendy udělala?" Očividně to byla osvědčená taktika rodu Satvatorů...

,,Dokonce i to."

,,A chronologicky, nebo podle stupně příšernosti?"

,,Obojí."

,,Hmm, tak to máš asi vážný problém," usoudil Mike, jako by snad byl znalec počítání Venduliiných chyb nebo co... Dopil kávu, postěžoval si na svůj podělaný život a vyrazil do práce.

Sáře mezitím nějak došlo, že bude muset zase do školy. Zase do autobusu. Ježiš, já tam nechci! Jako faaaakt....co kdybych dělala, že jsem nemocná? A není to podvádění?? Asi ano... A přeci jenom, už je prosinec, a kdybych podváděla Santík by mi nenadělil dárečky. Sakryš! Sáře docvaklo, že jestli si nechce znepřátelit Santíka, bude muset do školičky. Zaskučela a šla si sbalit věci...

Jen tak se mrkneme, co to vlastně Mike dělá...

Mike si nasadil zástěru a postavil se za výdejní pult v McDonnaldu. Přesně tak, ten úžasný, vždy stylový Mike, král ujetých večírku a školní módní ikona dělal v Mekáči, jako nějaký umaštěný nerd s příšerným akné. Kdyby se o tom dozvěděl kdokoli že školy, mohl by si rovnou dojít zarezervovat VIP místo u Sářina stolu (a tam sedět nechcete, věřte mi).