Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Linda mě nutí napsat další kapitolku......KOLOLOLOLOLOLO

Sára seděla u okna, u kterého by se režisér Twilight ságy jistě pokusil natočit ten epický záběr s Bellou v depresi, a sledovala vločky snášející se na rozbahněnou zem, kde se rozpustily a daly vzniknout dalšímu blátu. Nehorázně se nudila.

Eda s rodinkou odjeli už před třemi dny, z neznámého důvodu s sebou odvezli i celou Creepypastu a Keř se ztratil neznámo kam, takže se žádné Ňú goldn trijo nekoná.....soooooooo sad :(. Ve sklepě sice zůstal Tate, ale s ním nebyla kloudná řeč. Nějak se mu vždycky povedlo stočit téma na Violet a na to, že to, že zbouchnul její matku absolutně nebyla jeho vina, což Sáru nudilo skoro tak moc, jako Stéfovy průpovídky o jeho rodném kraji.

Dlouze usrkla z Mikova kakaa a opařila si jazyk. Rychle horký nápoj vyplivla na zem a pádila se podívat na Hurikána.

Jen co je vřítila do Mikova pokoje - před časem se totiž rozhodla, že ve stáji by Hurikánovi přes zimu byla zimča, a tak si usmyslela, že ho přestěhují do pokoje jejího dvojčete.....Damonovi to bylo -jako vždy- jedno, Stéfa už to se Sárou dávno vzdal a Mika z toho nějak vynechali, takže jejím podivným nápadíkům nikdo neodporoval -, zděsila se, jak nejvíc mohla.

Hurikán ležela na zemi a sotva dýchala. Srst jí skoro vypadala a oči měla kalné a bez života.
,,Neeeeeee! Hošíku, co ti to udělali?!" bědovala dívenka, ,,Musíme se dosrat (ó pardon, ale tenhle překlep tu prostě nechám...) k někomu, kdo by nám pomohl. Jenže kdo?" Sára začala. Je jedna hodina ráno. To znamená, že před půl hodinou bylo ještě včera. Kdo by tak touhle dobou mohl být vzhůru?? Na to sama nepřijdu. Potřebuji pomoct! Sára rozrazila okenice a zplna hrdla zakřičela: ,,Hééééj Óúúúš-kooooooooo!?" Nic se nestalo. Zkusila to znovu a znovu a znovu, ale pak už ne.

,, AHA! Pomoct mi může jen někdo, kdo ví něco o koních. A to jsem já, veterinář, anebo náš pan profesor biologie!!! A v pondělí měl na sobě bílý plnovous, takže je to i druid!" a s těmito slovy se Sára vyšvihla na svého polomrtvého oře a vyrazila.......chvíle napětí.....no, do západu slunce to nebylo, vždyť byla jedna ráno! (Cha!- To jsem vás dostala! Měli byste vidět, jak se tváříte...)

Sára na Hurikánovi bloudila městem a pomalu, velice velice pomalu, jí docházelo, že se ztratila. Odněkud z kabátu vytáhla mapku a začala nahlas číst: ,,Řeka, skála, krokodýlí jezero...TAK PROTO! Vždyť podle téhle mapy jsem se už jednou zatoulala! To bylo tenkrát, když..." Sára neměla sílu dokončit myšlenku. Opravdu už tuto mapu použila. A tehdy se taky zatoulala. Ano, tenkrát přišel její milovaný Blesk o život. Děvenka propukla v pláč, který ale rychle přešel v záchvat vzteku. Zmuchlala papírovou mapku to kuličky a hodila ji tak daleko, jak jen dokázala.

,,NE! TO NEDOPUSTÍM NIKDY VÍC (hehe...to je tak, když se pisátorování pokoušíte číst povinnou četbu...)! Hurikáne, jedeme!" křikla Sárina na svého oře a klisna se opět dala do poněkud zombie klusu.

Nikdo neví jak, ale zanedlouho se jim podařilo dostat ke Smishově domu. Sára se jedním skokem přesunula ze sedla přede dveře a už mačkala zvonek jako.... no... jako Sára. Napřed se dlouho nic nedělo.

Pak se ozvala těžká dutá rána, jako když někdo spadne z postele a bylo slyšet pár cizích nadávek. Následovalo dupání ze schodů, další rána, jak se pod nimi ten někdo natáhnul jak dlouhý, tak široký, a pak se konečně otevřely dveře.

Stál v nich pan profesor s poměrně dezorientovaným výrazem a pyžamo měl oblečené naruby. ,,Ksakru Sáro, máš ponětí, kolik je hodin?!" zeptal se rozčíleně.

,,Ne a vy mi musíte pomoct," vychrlila Sára, ,,Nastěhovala jsem Hurikána do Mikova pokoje, protože by mu přes zimu bylo ve stáji chladno a mohl by nastydnout, ale ten můj brácha postrádá jakýkoliv dizajnérský smysl- Věděl jste, že nemá v pokoji ani jeden jediný dýájváj?-, no prostě to tam má tak nesluníčkové, až z toho Hurikán dostal smrtelnou nemoc! A jestli hned neuděláte nějaké kouzlíčko, umře. Jako opravdu umře!" Učitel nijak nereagoval, tak se Sára rozhodla radši ještě zdůraznit vážnost situace. ,...DOOPRAVDY PRAVDOUCÍ!"

Matt byl ale pořád zticha. Zrovna, když už Sára začala propadat panice, rozesmál se. Absurdnost toho momentu a dívčiných pomatených blábolů na něj valila další a další vlny zoufalého smíchu. Ten ho však rychle přešel, jakmile uviděl zbědovanou klisnu.

,,Proboha!" zhrozil se a už se hnal k ubohému zvířeti. ,,Cos jí to provedla?!"

,,Mu! Je to kluk. Ale v té tmě a sněhu (Protože se blíží Vánoce a touhle dobou má sakra sněžit!!!) to nemusí být hned poznat. A teď ho svojí druidí magií a kouzlíčky s číslíčky uzdravte!"

,,No rád bych, ale tohle chvíli potrvá," zamumlal Matt a kontroloval koňovy životní funkce, ,,je hrozně podvyživená a dehydratovaná, nejspíš budu muset zavolat Tianě a ta ho pak odveze na jipku a dostane kapačku rovnou do žíly..."

,,Kololololo!" přerušila ho Sára, ,,Já té vaší kouzelnické hatmatilce nerozumím! Prostě ho nějak spravte, ať už můžu domů," začala do učitele zoufale bušit zaťatými pěstičkami. Ten si jen smířeně povzdechl, přehodil si ji přes rameno a odnesl do kuchyně.

Tam ji posadil na židli ke stolu, postavil před ní kávu a odešel zavolat té Tianě. Mezitím, co byl pryč, Sára zjistila, že jeho dům obývá i někdo další - a není to Mike, který tam od toho, co Hurikán obsadila jeho ložnici částečně bydlel.

Zpoza lednice se vynořil kluk přibližně Sářina věku. Měl pronikavě modré oči, delší černé vlasy a bledou kůži. A rozhodně neměl triko. ,,Ahoj, já jsem Endrú," řekl a přisedl si naproti Sáře. Té se sjely oči k sobě, jak se snažila vykoumákovat, co ten chlapec pohledává v kuchyni jejího profesora biologie. ,,A ty jsi...?" dodal, když už ho Sářin prázdný výraz začal mírně znervózňovat.

Ach můj Bože, pomyslela si dívenka, on se mnou flirtuje! Endrú se do mě zamiloval. Mělo mi to být jasné od začátku- to jak neměl triko a pokoušel se na mě mluvit... Co teď budu dělat? Dobře Sáro, dobře, hlavně se uklidni. Ty, on a Benedikt. Benedilt on a ty. Ty, Benedikt, Newt a on. Pčkat? Kde se mi tam vzal ten Newt!? To vymyslím jindy, teď na to není čas. Fajn, tomuhle se říká milostný trojúhelník, ne? A kdo z tvých blízkých měl někdy milostný trojúhelník? Ano, tetička Billa! Tak prostě udělám, co by na mém místě dělala ona. Sářiny oči se vrátily do relativně normální podoby. Všechno, co následovalo se odehrálo až moc rychle.

Sára se naklonila přes stůl a vášnivě Endrúa políbila. Wrrrrrr. Než si vůbec Endrú dokázal uvědomit, co se právě stalo, Sára přerušila polibek a vyskočila na nohy.

,,Já nevím, co cítím. Miluji Benedikta, ale mezi námi je všechno tak.... nové a překrásné. Nenuťte mě si vybírat. Ještě na to nejsem připravená.... a navíc, Ben by měl vždycky přednost."
Po těchto slovech ho ještě jednou políbila a utekla domů.

Ta-Ta-Taaaaaaaa! Wendy is bek, a protože Linda hraje na to, že zítřek je teprve, když vyjde sluníčko, je pořád potažmo úterý a já tak vlastně zvládla zkoušku ohněm! Lajk.

Jo, a Šárko, opovaž se stěžovat si, že je to moc dlouhý. Zrovna v pondělí jsem si na blogu jedný holky pročítala povídky o Harrym Potterovi ona je tam měla rozdělený na krátký, dlouhý a středně dlouhý a úplně nejkratší z těch krátkých měla asi 2400 slov. Takže si jako myslim, že s našim průměrem cca 1200 slovíček (i s tímhle autorským kecáním) jsme na tom celkem dobře, ne?