NO WAY BACK

Part 3

Běžela jsem nějakými chodbami neznámo kam, uhýbala jsem mužům, kteří se na mě divně dívali a bylo mi v tuhle chvíli jedno co si musí myslet, konečně jsem uviděla nějaké dveře a vzápětí je otevřela. Užuž jsem chtěla utíkat dál, ale cestu mi zatarasil on, ten kluk v bílém tílku. Postavil se tak šikovně, že jsem mu skončila v náručí a on nelenil a pevně mě objal. Ani nevím proč, ale začala jsem brečet. A tak jsme tam tak stáli, on mě objímal a já mu brečela na rameno. Za chvíli jsem se od něj odlepila a začala jsem se omlouvat a věřte nebo ne on si mě stáhnul zpět do toho medvědího objetí pak mě vyzdvihnul a chytil mě po nohama a nesl mě neznámo kam, opírala jsem se mu hlavou o rameno a sledovala cestu, prošli jsme jakoby takovou terasou a ocitli jsme se na louce, kde byla lavička a tam mě položil na zem a já se posadila. On si posadil hned vedle mě. Oba jsme mlčeli a kochali jsme se krásným výhledem.

,,Je mi to fakt trapné, ale vždyť já ani nevím, jak se jmenuješ", řekla jsem nesměle, on se uchechtl a na tváři si mu objevil úšklebek.

„Derek, jméno mé", představil se mi. A poposedl si blíž ke mně, ale to mi nebylo příjemné a tak jsem se odsunula nenápadně dál od něj, on si mého odsunutí všiml a proto se zeptal: „Mám to brát tak, že se mě pořád ještě bojíš?" „Ne, to ne, už ne", usmála jsem se na něj a tím jsem taky navázala oční kontakt.

Pohled Dereka

Odsunula se, nevím proč, ale vždycky když tohle gesto použiju na jinou holku tak to zafunguje, ale na ní ne. Každá jiná by si po tom incidentu, co se dneska stal už myslela, že mám možná i zájem i když byla vystrašená, protože jsem kretén a myslel jsem si, že je to jen nějaká chudinka s Hugshova gangu, ale ona to byla Brooklinova dcera, , to svědčí o tom, že je jiná. Dneska mi šéf oznámil, že jí mám naučit jak se bránit, ale copak můžu, je jak porcelánová panenka. Ale budu jí to stejně jednou muset naučit, čím dřív tím líp. Navázala oční kontakt, takže teď se dívám do jejích krásně čokoládových očí.

Pohled Abbie

„Nepůjdeme už ?," zeptala jsem .

,,Myslím, že bychom mohli ať nás ostatní nehledají," odpověděl mi a pokračoval dál: „Tak dobře, jdeme Abbie, no a Abb dostal jsem takový úkol."

„ A jaký?," zeptala jsem se klidně.

,,Měl bych tě naučit sebeobranu, však víš kvůli ostatním gangům a pak kvůli němu", pokývala jsem hlavou, jakože vím, že myslí Hughse.

„Tak tohle bude ještě dost zajímavé, " na to jsme se spolu začali společně hlasitě smát. A pokračovali jsme zpáteční cestou dál k domu, který je odedneška taky můj. Jakmile jsme došli k venkovnímu „kumbálu," ve kterém to vypadalo jako v ringu. Zděsila jsem se, když jsem viděla všechny ty muže, jak do sebe bez slitování mlátí.

„Dereku?," řekla jsem jeho jméno do ztracena, ale pochvíli se nakonec ozval.

,,Abb?"

,,Nemyslím si, že tohle je dobrý nápad", prstem jsem ukázala na dva, kteří si právě dávali pěstí. On se jen zazubil a řekl: „Neboj pro začátek budu hodný. " Na slovo začátek si dal vysloveně záležet. A pak po mě hodil neodolatelný úsměv. Zakoulela jsem očima. A šla dál za ním dál do zadní místnosti.