NO WAY BACK

Part 12

„ Ne nikam nejdu, to ty by sis měl uvědomit, koho jsi právě zabil, udělal bys to i Derekovi za to že Beth utekla a on je její bratr? Jsi necitelný...," hádala jsem rozzuřeně dál, ale stejně to k ničemu nevedlo. On se otočil a odešel mi z očí možná to tak bylo i nejlepší. „ Dereku, " zakřičela jsem nahlas abych ho přivolala. Nakonec přišel a když viděl, co se stalo, málem to neustál. „ Abbie pojď oni už se o jeho tělo postarají," zašeptal. Naposled jsem Sama pohladila po světlých vlasech. Derek mi pomohl vstát a s jeho pomocí jsme přišli až do kuchyně. Derek slíbil, že mi udělá čaj a já jsem šla zatím do koupelny, kde jsem se na sebe podívala do zrcadla moje ruce byly celé od krve, cítila jsem se hrozně, jako kdyby se ve mně něco znovu zlomilo a zahnalo mě to do kouta, cítila jsem se slabá.

„ Myslím, že potřebuji ven, šel bys se mnou?," zeptala jsem se, když jsem přišla a on mi dovařil čaj a sedl si za mnou.„ Rád s tebou půjdu, o tom nepochybuj," odpověděl rychle. Dopili jsme čaj a já se odebrala do mého pokoje, kde jsem se převlékla a spěchala jsem na místo, kde jsme se měli sejít. Nějak mu to trvalo a tak se jsem se posadila na lavičku a zavřela jsem oči a nechala jsem na sebe svítit slunce. Bylo to příjemné užívala jsem si to tolik, že jsem ani nezaregistrovala, že přišel.

Pohled Dereka:

Seděla na lavičce a měla zavřené oči, nechápu, co pana Br tolik naštvalo, Sam měl pravdu, sice byl tajnůstkář a měl se nejprve dovolit, ale myslel to dobře. Byl to náš kamarád, ale za tu dobu, co jsem tady, jsem se už tolikrát loučil a viděl své kamarády mrtvé, že se přes to dokážu už nějak přenés. Jen nevím, jak na tom bude Abbie. Sam byl taky její kamarád a teď byla svědkem, když ho její vlastní otec zabil. Otevřela oči a podívala se na mě, přisunula se blíž ke mně a položila mi hlavu na rameno. Už nevím, jak dlouho jsme takhle seděli, protože ani jeden neměl potřebu něco říkat. Možná jsme nechtěli kazit tuhle chvíli, kdy nás nikdo nerušil, možná že jsem já a ani ona nevěděli čím začít. Když užuž jsem se chystal něco říc, byla rychlejší.

Pohled Abbie:

Bylo ticho, tuhle chvíli jsem se snažila vrýt si do paměti, protože co kdyby, co kdyby mého otce zase napadlo mi vzít další osobu, třeba Dereka. Toho kluka, co teď sedí vedle mě a já se mu opírám o rameno. Toho do kterého se pomalu ale jistě začínám zamilovávat.

„Dereku?"

„ Abb?"

„Začíná mi být zima, řekla jsem a koukla jsem se na něj, on se zamračil, ale pak pousmál a jedním pohybem si mě přesunul na jeho klín a pevně si mě k sobě přitáhl. Objetí to je to co jsem potřebovala, jen mi bylo trapné mu jen tak říct.