NO WAY BACK

Part 10

Nebylo těžké ho doběhnout, jelikož má poraněnou nohu a chodí o berlích. „Dereku, prosím zastav," řekla jsem rázně, on se tedy zastavil, ale neotočil se na mě, jen řekl: „ Nemám se  s tebou o čem bavit Abb, nechej mě." „ Prosím, Dereku, nechovej se jako malé dítě," řekla jsem opět rázně a dvěma kroky přišla k němu a pohlédla jsem mu do očí. „ Souhlasíš s otcem, já vím," řekl rozhořčeně. „ Ne není to tak kdybys mě vyslechl a snažil se mě pochopit..., sakra neutíkej mi pořád," křikla jsem na něj, chová se jako malá holka už zase někam šel, já s něj fakt jednou zblázním, pomyslela jsem si. Tohle nemá cenu, chci mu jen pomoct. Sedla jsem si na první schod, schodů, které vedou k němu do pokoje. A podrážděně jsem si zapravila vlasy za ucho, protože mi pořád padaly do obličeje. Seděla jsem tam tak pět minut, po té jsem se zvedla a zamířila jsem k sobě do pokoje. Když jsem za sebou zabouchla dveře, svalila jsem se mojí do postele. Pro dnešek už toho bylo na mě moc, zavřela jsem oči a chvíli potom jsem se ocitla v říši snů.

Pohlel Dereka

Sakra, sakra, sakra bože já jsem takový blbec, proč se k ní tak chovám.... Všechno se teď začalo kazit, sestra utekla k druhé straně, já mám poraněnou nohu, Abb se mi snaží pomoct, jenže já jsem tvrdohlavý a neposlouchám ji. Proč se tohle děje? Podobné otázky se mi tvořily v hlavě, ale ani na jednu jsem si neuměl rozumně odpovědět. Lehl jsem si do postele a pak jsem usnul. Vzbudil mě křik, ano zase křik, myslel jsem si, že ten zvuk jde se zdola jako minule, ale mýlil jsem se šel totiž z Abbieného pokoje. Okamžitě jsem vstal a co nejrychleji jsem se snažil přijít k ní, bál jsem se o ni. Otevřel jsem dveře a viděl jsem ji, jak leží v posteli a spí, křičela a převalovala se zdála se jí nejspíš noční můra, sedl jsem si na kraj její postele snažil jsem se ji probudit. A po chvíli se mi to nakonec povedlo.

„Abbie si v pořádku?," zeptal jsem se ustaraně.

„ Zdálo se mi, že vás všechny zabili a já vás našla mrtvé," na to se rozbrečela. Stáhl jsem si ji do objetí a hladil jsem ji po zádech, aby se uklidnila.

„ Omlouvám se, chovám se jako blbec,"řekl jsem.

„Netrap se tím, máš toho moc."

Uběhlo několik minut od toho, co se Abb a Derek objímali a probírali svoje problémy. Vyrušilo je, ale zaklepání na dveře. Hned se od sebe odrhli a sborově řekli dále. Za dveřmi stál Sam s laptopem a vyděšeně a s určitým překvapením na ně hleděl, čekal totiž jen Abb.

„ Abb, Dereku, máme problém."

„Jako by jich nebylo málo", prohodil Derek do prázdna. A okamžitě se on i Abb posadili vedle Sama.

„ Co to sakra?"