NO WAY BACK

Part 19/1

,,Sakra," zaklela jsem, když jsem vycházela ze sprchy jenom v ručníku a on mi hned v nenadání omotal ruce kolem mých boků.
,,Abbie!"   ,,Ne Dereku, nech toho nepřesvědčíš mě, prostě půjdu a tečka nenuť si mě znovu vybírat, protože víš, že bych si znovu vybrala tebe a tohle teď prostě není dobrý  nápad, prosím tě pusť mě. " Řekla jsem mu chladně i když uvnitř sebe jsem byla víc rozpálená než si on sám musel myslet, jen mi to nepřipadalo vhodné a rozumné zároveň.  ,,Ale...," chtěl povídat dál, jenže  já mu křikla do polibku malé nevinné ne, které se později rozpoutalo ve vášnivé líbaní, od kterého se mi moc jít nechtělo, ale musela jsem.

Asi deset minut poté jsem na sebe navlékla černé kalhoty a bílé těsnější triko zatím, co Derek měl černé, rozesmálo mě to, jak na mě koukal, měl velmi zadumaný a naštvaný pohled jelikož se mu moje rozhodnutí jet za mým otcem nelíbilo. Jen měl bohužel smůlu, protože to není to jediné, co jsem mu tajila. Jako hodná holka jsem mu dala pusu na líc a pak mu dala "úkol".          ,, Dé?" ,,Ano?" podíval na zamyšleně. ,,Donesl by s mi prosím tu černou bundu, co mám .. Neuběhla ani sekunda a už šel nahoru po schodech a já okamžitě jednala.

Jednou už se tohle stalo, ale budiž znovu ho opustím a odjedu jeho autem a myslím, že až to zjistí tak mě zabije. No, co se dá dělat znovu jsem se ušklíbla  a nastartovala jeho auto, kterým jsme vždy jezdili jen spolu  a bylo to to  auto v jehož interiéru jsem byla úplně poprvé, když mě Derek unesl. A naivně si myslel, že jsem asi dcera Hugshe nebo, co. Jak tohle prostě můžu udělat? Tohle nejsem já, nerozumím tomu. Jela jsem asi 150 km/h a stále mi bzučel mobil, na kterém svítilo zeleně jméno Derek nakonec asi po 5 minutách to vzdal a napsal mi SMS,ve které stálo: 

Abbie jsem to já jsem s tebou, neopustím tě.

 Miluju tě. Prosím vrať se.

 Derek

Seděla jsem v autě, totálně neschopná cokoliv udělat. Nakonec jsem zase svoje myšlenky přehodnotila a vrátila se pro něj. Teď už mlčky jedeme spolu a já si alespoň vydobyla místo řidiče, i když se Derek moc netvářil položil mi jen ruku na stehno a teď se  upřeně dívá na cestu před sebe.

Můj jasný cíl byl? Můj otec a jeho no tedy i moje rodina. Potily se mi ruce, jako nikdy předtím trvalo to snad nejmíň celou věčnost jestli se tedy dá říkat věčnosti dvě hodiny v autě než jsme poprvé stavili na odpočívadle a Derek si doslova vydupal místo řidiče. Pojedeme totiž ještě další dvě hodiny. ,,Řídíš naprosto příšerně!" Křičela jsem na něho  jako smyslů zbavená, vyhýbal se totiž srnce a málem to napálil do stromu. Načež konstatoval, že to má pod kontrolou a svraštil čelo a opět na mě mrkl a já zakoulela očima.