NO WAY BACK

Part 24

Rozhazuji rukama do všech možných světových stran a pomalu upálím ránu jednomu z panáků v tréninkové hale. Tohle mé nové já se mi velice líbí, jsem pevně si stojící člověk s jiným pohledem na svět a přesně jsem zjistila, co chci zaměřila jsem na jeden jediný cíl a ten hodlám poslat k zemi. Cíl sice lidský, ale tak hrozně prohnilý, že mu zbývá jen jediný pohled a to na tmavou zemi a peklo. Sice mám jako dívka strach, ten ale musím mučit hluboko vevnitř mě a stát si pevně stejně jako Derek a mnoho dalších, v mém životě. Za pár týdnů se mi zdá můj život jako na kolotoči točí se směrem nahoru a dolů a občas si přeji být neviditelná. Jenže můj vztek a bolest, jsou na povrchu a mísí se spolu dohromady a tohle už nelze ovlivnit. Jsou to skutečné city a emoce stejně tak jako láska, kterou mi dala moje matka než mi ji Hughs vzal jako škodnou. Večery jsou mi najednou dlouhé a celé je probdím, ale nejsem unavená spíše oplývám energií, kterou věnuji především rannímu běhu a dále pak Derekovi. A i když se ho opravdu snažím neprobudit, jako třeba právě teď ne vždy se mi to tak úplně povede.

,,Abbie, prosím nikam nechoď, " říká mi vcelku unaveným hlasem. Ani se se nedivím na budíku právě ručička padne na pátou hodinu. ,,ŠŠŠ," tiším ho hlasem než zase usne a hladím ho v jeho hebkých tmavých vlasech. Opatrně se potom odebírám z pokoje rovnou ven za nosem. Pohled z okna mě,ale velmi zklame venku je velmi parádní počasí a jak se říká ani psa by ven nevyhnal. Prší. Rozhodnu se tedy velmi rychle, že se přesunu ven z domu na halou rozcvičku. Kromě mě jsou tu jen tři lidi a ti si jedou po svém jako každé ráno. Běžecký pás je volný a tak si ho okamžitě zabírám a zapínám hudbu nahlas pro všechny, která mi je motivací. Čas ubíhá velmi rychle a déšť kape na střechu v pravidelných intervalech a stéká dolů. Mé myšlenky okamžitě střídá zděšení a z toho okamžitá reakce v podobě hmatu ze sebeobrany aniž by mi třeba cvaklo, že za mnou stál Derek. Na celé kolo se všichni přítomní rozesmějí a my se s Derekem vzápětí přidáváme. Oprašuji kalhoty a Derek si neodpustí uštěpačnou poznámku na niž reaguji stejně tak jako před malou chvílí to ho rozčílí a tak jsem najednou v nevýhodě já. No prostě taková krásná ranní idylka. ,,Dobré ráno všem," ozve se najednou na celou halu  a pak sborovně zase zpětně: ,, Bré ráno Beth!" Spolu s Derekem se po uplynutí několika minut, kdy si sdělíme důvěrné informace připojíme k Beth. ,,Em,  Bethy mohla bys prosím na slovíčko?" Ptám s celkem rozhořčeně, protože mi Derek mimo jiné prozradil, že na místech, kde máme naše muže v civilu, kvůli nákladním lodím se zbraněmi došlo k přestřelce k hodně krvavé přestřelce, ztratili jsme sedm mužů a jednu loď. ,, Abbie,  vidím že ti už můj milovaný bratr všechno vykecal, tak popravdě ani já k tomu víc nevím," řekla mi celkem utrápeně a poté pokračovala: ,,Jack málem zahynul, nebýt pomoci jednoho kamaráda, co si jen odskočil na svačinu, řekla bych, že už je po smrti." 

Začíná to, vědí že něco chystáme. Měli bychom se připravovat, řeknu když se rozezní poplašná siréna a já tak slyším velice známý zvuk, který mi opět brání rychle a bezmyšlenkovitě jednat.