NO WAY BACK

Part 11

,,Uklidni se Abb to je v pořádku," vsugerovávala jsem si v duchu tuhle myšlenku na uklidněnou, právě jsem totiž viděla to, co by oči nikoho z vás vidět nechtěli, viděla jsem naprosto odpornou věc viděla jsem jak je tenhle svět krutý jak moc jsou gangsteři bezohlední... A pro peníze a moc zabijí i vaši nejbližší rodinu, udělají všechno proto aby vás dostali na úplné dno. ,, Tak na tohle se koukat nebudu, právě tam umírají naši spojenci uvědomujete si jak je tohle šílená situace," vychrlila jsem rychle a nahlas a okamžitě jsem si na sebe upoutala pozornost. ,, Vyslali jsme tam jednotku, ale naši jsou zranění, víš kolik z nás zabili, postřelili a nebo jen lehce zranili, Abbie byli to tři auta a nejmíň deset vycvičených Hugsových goril dokonale vybavených. Zatím, co mi jsme na sobě "měli noční košile", byl večer a ani s tím nejlepším tréninkem bychom to nezvládli byl to stav, který nikdo nepředpokládal, nikdo na něj nebyl připraven." Řekl Sam a Derek jen pokýval hlavu. „ On má pravdu, i když to tvrdím nerad," kde ten se tu vzal všichni tři jsme se otočili na Adama, který stál mezi dveřmi. „ Hledal jsem vás Br, vám vzkazuje že ten kdo poslal naši jednotku na pomoc má jít okamžitě za ním a varuju je pěkně naštvaný, když myslím naštvaný tak to myslím vážně, málem po mně hodil květináč," řekl a mírně se ušklebil na Dereka, který teď složil ruce do klína a hodil po mně očkem. „ Tu radost ti tentokrát neudělám já to nebyl, řekl arogantně Derek a já se podívala směrem k Samovi, ten teď stěží polkl. „ Jdu s tebou, neboj," řekla jsem protože bylo vidět, že má strach. „Ale víš, že nemusíš." „ Ano vím, ale půjdu s tebou," řekla jsem a věnovala jsem mu úsměv.

Když jsme přišli, před kancelář mého taťky Sam, mě ujistil, že to zvládne. Sedla jsem si na zem a opřela jsem se o chladnou bílou stěnu a nohy jsem si přitáhla víc k tělu. I přes zavřené dveře bylo slyšet, jak si nadávají a vyčítají snad všechno na světě, vyvrcholilo to ránou z pistole sakra, okamžitě jsem se zvedla a rozrazila jsem dveře do kanceláře. Polil mě chlad, pane bože všude byla krev a na zemi ležel obličejem dolů Sam. „ Co jsi to udělal?," křikla jsem po otci hystericky a vzala jeho mrtvé tělo na svůj klín, padaly mi slzy, hladila jsem ho po vlasech.

„ Zradil nás," řekl bez známky citu.

„ Proto jsi ho zabil, uvědomuješ jsi vůbec, co jsi teď udělal? Zabil jsi mého kamaráda, mou rodinu, jsi necitelný vrah, co se sto s tebou stalo?," křičela jsem na něj.

„ Nechápeš situaci," povzdychl si.

„ Myslím, že ji chápu až moc dobře otče, mám ti tak vůbec ještě říkat?," koukala jsem na něj zlomeně.

„ Umírají tu kurva lidi, sám si to říkal a teď si zabil dalšího, jeho smrt byla zbytečná a netvař se, že je ti to jedno," bylo je mi jedno jak s ním mluvím byl to sice můj otec, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno, mluvila bych stejně s kýmkoliv.

„ Jdi a vrať se až pochopíš, co je jedna oběť za dalších třicet, brzo pochopíš, že tohle je život a udělal by to každý, kdo to chápe, smiř se s tím."