NO WAY BACK

Part 7/2

Derek pohled z onoho večera.

Možná se mi něco jen zdálo, ale záhy mě to vyvedlo z omylu, protože se ozval ještě jeden výstřel. Uklidňoval jsem se a sednul jsem si zpátky na mou postel. Zvědavost a pocit, že se něco opravdu dole děje mi nedala a tak jsem se podíval z okna. Bylo pozdě večer a dokonce už i v kanceláři pana Brooka bylo temno, naši zahradu osvětlovalo jen pár lamp. Na parkovišti o kousek dál stály dvě velká černá auta, jelikož jsem podle našich pokynů, nesměl rozsvěcovat zakopnul jsem a shodil vázu, která stála na malém stolku a měla sloužit k dekorativním účelům, samozřejmě že ted' už asi sloužit moc nebude je totiž na kousky. Viděl jsem opravdu jen matně, ale do pokoje Abbie jsem trefil, k mému překvapení v pokoji nebyla a v šuplíku nebyla ani zbraň, kterou tam pro všechny případy měla. „Sakra Abbie!", proč mi to ta holka dělá.... Pomyslel jsem si, proč musí být tak tvrdohlavá. Další výstřel, uvědomil jsem si co všechno se jí může stát a pak začal konat svou povinnost .Ochránit svoji jedinou rodinu. Opustil jsem její pokoj a potichu scházel schody, jako myš. Na chodbě jsem ji zahlédnul mířila na bratra Hughse, jehož jméno je Josh, který držel pod krkem pana Brooka. Schovával jsem se za rožkem viděl jsem jak je rozhodnutá jak má pevný stisk a jak ji bělaly klouby. Byla tak metr a půl u mě a tak jsem zkusil zašeptat její jméno... neslyšela nic na podruhé „Abbie".... Uslyšela to a otočila se mým směrem. „Tu pistoli, jdi" řekl jsem ani jsem se na ni nepodíval, ale Josh nás uviděl.

„ Tak proč mi lžeš, ty zmetku vždyť je celou dobu tady, vplivl do obličeje BK - zkratka pro pana Brooka už mi pak střelil pohled na Ab, „neutečeš mi krasotinko,"

„ Jdi Ab utíkej," řekl BK a já jakmile Josh sahal pro pistoli nabil ji a už na mě mířil vystřel jsem já, kulka mu poškrábala pravou ruku než ale stačila doletět' vystřelit taky bohužel se mi trefil přímo do nohy a v tu chvíli jsem spadl na zem, jeho pistole mu vypadla ale z ruky na zem, měl celou zakrvavenou ruku a BK se vzpamatoval a sebral jí se země. A mířil, zamířil na něj. Na chodbu vyběhli naši Beth a další. Beth mě spatřila a v očí měla slzy. Ani jsem se nehnul strašně to bolelo. Josh už byl v pasti, nebylo odtud už útěku, buď ho zabijí nebo poslouží jako návnadu. „ Ne prosím," zaskuhral.

„ Měl si vědět, že tohle se ti nepovede, taky prosila a tvůj bratr neměl slitování ať pozná co je to za bolest ztratit rodinu, bohužel budeš trpět ještě víc než ona na svoji smrt budeš čekat". Zakřičel na Joshe BK. A dal povel našim mužům ti už ví, co s ním.

Pokoušel jsem se vstát, ale nepovedlo se mi to. „ Kde je k sakru doktor?," vykřikla rozrušeně Beth a hladila mě po vlasech. Ta bolest byla neúprosná, všude byla krev. Do chodby přišli dva muži myslím, že jejich jména jsou Adam a Dan přinesli mi nosítka naložili mě a už jsme putovali na naši soukromou ošetřovnu. „Ta rána je moc hluboká, ale naštěstí je to jen škrábanec není to čistý průstřel, měl si štěstí.....

„Dereku," zakřičela Abbie, která se náhle vřítila na ošetřovnu a zaujmula bývalé místo mé setry, která odešla, bylo nás to celkem pět... Beth byla v rožku a plakala, určitě to nebude jen kvůli mně pomyslel jsem si, už tolikrát se mi něco stalo, že to nebudu už ani počítat, ale nikdy tolik neplakala....