Takže ahoj! :)
Tohle je první část prvního příběhu, který jsem se rozhodla publikovat. Tak doufám, že se Vám bude alespoň malinko líbit.
Příběh se odehrává v roce 2014, koncem léta.
Enjoy ❤
------------------------------------
Takže, jsem Lila Bailey. Když jsem byla menší,to jméno jsem nenáviděla, postupem času jsem si na něj ale docela zvykla, a už mi tolik nevadí. Bydlím s mojí mamkou, taťkou a mladším bráchou Jayem, kterému jsou tři roky v Paříži. Vypadáme jako idilická rodinka bez problémů, ale to opravdu nejsme. Jelikož na nás rodiče nemají moc čas, tak s bráchou trávíme hodně času s naší tetou, sestrou mé mamky, Deneris. Máme jí moc rádi, a tak nějak jsme si na ní zvykli. Právě jsem dokončila třetí ročník akedemie cestovního ruchu, to znamená, že tenhle rok budu maturovat!
Na začatku prázdnin jsem měla narozeniny. 18cté narozeniny. Od rodičů jsem dostala ten nejlepší dárek, který jsem mohla dostat. Jazykový kurz v Kanadě, v Montrealu. A jako třešničku na dortu, jsem od Deneris dostala lístky na koncert One Direction. Takže na jazykovém kurzu půjdu na koncert One Direction. Co víc si přát, že?
Je to tady, den D. Den kdy odlétám do Kanady. Mám strach, ale na druhou stranuse těším.
Budík mi zvonil brzy ráno, v pět hodin, protože letadlo mi letí v půl jedenácté.
Těžko se mi zvedalo z postele, protože právě do té postele jsem ulehala jen před několika málo hodinami.
Ustlala jsem si, a zamířila do koupelny, kde jsem se osprchovala a vyčistila zuby. Vyžehlila jsem si vlasy, a stáhla je do culíku, aby se mi nikde nemotaly. Potom jsem se šla namalovat. Vím, že mi to stejně nevydrží až do konce letu, ale namaluju se teď, a přemaluju až budeme přistávat.
Dala jsem si lehkou vrstvu BB creamu a přepudrovala, dala si řasenku, tvářenku, a hotovo. Všechno, co budu potřebovat na přemalování v letadle jsem si dala do průhledné taštičky, a nesla si to do batohu, který si beru do letadla.
Taštičku dala do batohu společně s počítačem, knížkou, peněženkou, pasem, nabíječkama a letenkou, a zapla batoh, a položila ho na postel ke kufru.
Teď nastala ta nejtěžší práce, vybrat si oblečení.
V Kanadě je vždycky o něco větší zima, než tady u nás v Paříži. Teď je tady u nás na kraťasy, takže tam na kalhoty, ale v džínách to bude nepohodlný, a legíny se nehodí. Takže si vezmu plátěný kalhoty a k tomu černé tílko.
Šla jsem do ložnice vzbudit rodiče, aby se připravili. Já se mezitím dojdu nasnídat.
Seběhla jsem dolů do kuchyně, a vyndala z lednice maliny, mango a kiwi a řecký jogurt. Do misky jsem dala jogurt a nakrájela ovoce. Když jsem jedla, při tom jsem projížděla twitter a instagram.
Mezitím přišli rodiče a táta mi dolů nesl kufr a batoh.
Rozloučila jsem se s Deneris a Jayem, a nasedla do auta. Cestou jsem dostávala přednášku od mamky, abych na sebe dávala pozor, moc nepila, a byla opatrná. Asi mi došlo, jak to myslela.
Když jsme přijeli na letište, vyndala telefon, a vyťukala číslo Becky, mojí nejlepší kamarádky, abych se s ní ještě než odletím rozloučila.
'Becky... Tak jsme na letišti. Letí mi to za dvě a půl hodiny.'
'Lilo, dávaj na sebe pozor,užij si to, a hned co přiletíš mi napiš, ano?'
'Neboj se.'
'Mám Tě ráda.'
'Já tebe.' Odpověděla jsem, a típla telefon.
Rodiče mě dovedli na terminál, odkud mi letí letadlo, a začalo to, čeho jsem se bála nejvíc. Loučení, a toho, že bude mamka brečet.
'Ale notaaaak, mami. Nebreč! Budu zpátky za čtrnáct dní! Dám na sebe pozor, a budu Ti psát, ano?' Řekla jsem mamce.
'Dobře Lil. Měj se.'
Obejmula jsem je, a odešla za přepážky. Cestou jsem jim ještě zamávala, a viděla mamku, jak si utírá slzu. Taky jsem neměla daleko k tomu, abych brečela.
Mám ještě dvě hodinky čas, půjdu se podívat do nějakých shopů. V jedné parfumérce jsem si koupila fialový lak na nehty od Essie. Potom jsem zašla do Paula, kde jsem si koupila svoje oblíbené makronky.
Pořád mi ještě zbývala hodinka času,tak jsem ještě zaběhla do nějakého obchodu s novinami, a koupila si Vogue. Sedla jsem si s ním na sedačku a listovala magazínem.
Když už do vzletu zbývalo jen dvacet minut, letušky začaly pouštět do letadla. Zbalila jsem si svoje věci, a šla odevzdat letenku.
'Dobrý den.' Pozdravila mě jedna malá, moc pěkná, sympatická letuška.
'Dobrý den.' Slušně jsem pozdravila, a ona mě naoplátku obdarovala kouzelným úsměvem.
'Dáte mi prosím Vaší letenku, slečno?'
'Jistě, tady.' Řekla jsem, a podala jsem jí svou letenku. Podívala se na ní, a pak se opět usmála na mě.
'Přeji příjemný let.' Řekla, a dál se věnovala dalším cestujícím.
Přešla jsem přes takový ten tunel, který vždy vede do letadla. V letadle mi letuška pomohla najít místo.
Paráda, sedím u okénka! Skákala jsem radostí, dobře, jen v mysli.
Posadila jsem se na své místo, a po chvilce si na místo vedle mě sedla jedna mladší paní, ve věku asi jako Deneris.
Vzlétáme. Jak já miluju ten pocit.
Výhled na Paříž pod námi je něco úchavtného, ostatně, jako vždy.
Koukám na filmy, spím, jím, čtu, poslouchám písničky. Jednoduše, snažím se zabavit se v letadle, a docela se mi to daří. Zbývalo nám asi ještě pět hodi letu. Tak jsem si sundala culík, a řekla si, že se to pokusím zaspat. Paráda! Povedlo se to! Vzbudila jsem se jen asi hodinku před přistáním.
Vyndavám si taštičku s komsetikou, a v tu samou chvíli jí vyndala i paní sedící vedle mě. Docela náhoda, že? Obě dvě jsme se tomu zasmály. Seznámily jsme se, a pak si začaly povídat. Jmenuje se Anna a jede navštívit svého syna, který v Montrealu studuje. Moc se jí libil ten nápad jazykový kurz. Příští léto prý také pošle její mladší dceru na nějaký.
Nalíčila se, a upravila si vlasy, a nechala je rozpuštěné. Zbalila si zpět do batohu mé věci, a už jen čekala, až přistaneme. Přeci jen po 14 hodinách letu, člověka už bolí úplně všechno.
Konečně. Konečně stojím nahama na pevné zemi.
Znovu jsem přešla přes tunel, a šla čekat na kufr. Samozřejmě, Bailey kufr přijel jako poslední. No nic. Vzala jsem si kufr, a šla najít místo, které bylo určené v pokynech, kde se všichni sejdeme. To místo jsem našla docela lehce. Nějací lidé už tam stáli. Jeden dospělý, vedoucí, řekla bych, a několik dětí v mladším věku, a jedna holka v mém věku.
Dobře, dobře. Lilo. Tak teď na 14 dní zapomeň na francouštinu, pouze angličtina.
(Poznámka autora: Od teď mluví Lila se všemi jen anglicky, jelikož angličtinu ovládá, dorozumí se.)
Šla jsem směrem k té dívce. Vypadá moc sympaticky. Blond až do běla vlasy střižené někam do poloviny zad, vyšší postavy, hubená, moc hezká. Usmála jsem se na ní, a ona mi úsměv oplatila.
'Ahoj, jsem Lila.' Řekla jsem, a usmála se na ní.
'Ahoj, já jsem Tina.' Úsměv mi oplatila.
Povídaly jsme si o letu, a tom odkud jsme, kolik nám je, proč jsme tady a tak dále. Mimochodem Tině je 19, a je z Finska.
Když už jsme byli všichni, dostali jsme nějaké instrukce, a šli jsme směrem k východu, kde na nás čekal autobus, který nás odveze do našeho hotelu.
-------------------------------------------
Tak, tohle byl můj první díl. Doufám, že se Vám alespoň trošku líbil.:)
Budu moc ráda za každý votes a komentář!! ❤
Děkuji za přečtení. -ledarenda
PS: omlouvám se za chyby, snad jich tu moc není. :D
