Došly jsme ke mně domů, a já vůbec nechápala.
"Becky? Tím že mě vezmeš k nám domů, toho moc nenapravíš."
"Vydrž!" Zakřičela a zasmála se.
Se smíchem vběhla ke mně do šatny, a začala se tam hrabat. Vyházela tak půlku skříně, než našla to, co hledala.
Černé skinny s dírou na koleni, smetanově bílé společenské tílko a o něco tmavší kardigan. K tomu zlatý řetízek a zlaté hodinky a krémové boty na podpatku.
Krása.
Ale musím říct, že takhle jsem se nevymódila od té doby, co.... Bože, už na něj zase myslím.
Rychle jsem vymazala myšlenku z hlavy a šla se obléknou.
Pořád jsem ale přemýšlela, proč? Proč se musím takhle oblékat?
Když už jsem byla oblečená, podívala jsem se do zrdcadla, a vypadlo ze mě jen jedno. A zrovna v tu smou chvíli jako z Becky, a to jen...
"Wau." Vážně mi to slušelo. Niksy jsem nebyla moc na společneský styl, ale tohle bylo vážně krásné.
Becky někam odběhla, a po chvíli se vrátila s make-up taštička s kulmou na vlasy.
Předělala mi make-up a lehce navlnila vlasy.
To ten efekt společenskosti ještě podtrhlo, a bylo to vážně wau.
"Kam sakra jdeme?" Vyptávala jsem se pořád Becky, ale ani jednou mi neodpověděla.
Bylo mi divné, proč já jsem takhle oblečená, ale Becky má modry jeany a šedou mikinu.
Sakra, já chci vědět, co se chystá!
"Tak, a můžeme jít." Usmála se, a táhla mě opět dolů.
Před domem už na nás čekalo Taxi. Sakra, jak tohle všechno stíhá?!
Otevřely jsme dveře auta, a taxikář se na nás hned usmál, a rovnou se rozjel.
Začínám mít vážně strach z toho, co zas Becky vymyslela. Je hodně organizační typ, a docela se v tom vyžívá. Takže i když to bude prkotina, tak z toho udělá obrovakou show. Je prašťená, a to pořádně, ale i přes to, jí strašně moc miluju.
Jeli jsme, za čtvrť, za město, a já se víc a víc bála. Nakonec jsme dojeli k letišti.
Že by přiletěla Felicitè? Yaaaz.
Vystoupila jsem, a Becky mě chytila za dva prsty, a ještě předtím, než jsme šly do haly, kývla na taxikáře, aby odjel.
Byla jsem natěšená, protože jsem si myslela, že to překvapení je Fel.
Vešly jsme dovnitř, a Becky mě vedla úplně na druhou stranu. Ne tam, kde se přilétá, ale tam, odkud se odlétá. Taky tam, kde jsou V.I.P. salónky.
Moje nadšení se pomalu ale jistě měnilo ve strach a nejistotu.
Jedna věc mě ale uklidňovala. A to ta, že to určitě nebude Loui. Protože ti dva se vůbec neznají, a Loui o Becky ani neví.
"Becky. Do hajzlu, co se děje?" Začala jsem být už hodně naštvaná.
Jí ale pořad nemizel úsměv z tváře.
Došly jsme k nějaké přepážce, kde nikdo nebyl. Asi byla mimo provoz. A za ní byla takova dlouhá chodba od soukromých letadel.
Stála jsen zády k chodbě, a čelem k přepážce. Najednou se Becky začala strašně moc usmívat, a dívat se směrem za mě. Bála jsem se otočit.
Nakonec jsem se ale stejně otočila.
Ne, ne, ne.
On tam stál.
S kufrem v ruce. V těch jeho teplakách, mikině a ty jeho rozcuchaný vlasy. Ne, prosím, že se mi to jen zdá.
Do očí se mi vhrnuly slzy, které jsem neměla v plánu zadržovat.
Sundala jsem ze sebe podpatky, a odhodila je na zem.
Běžela jsem k němu, mezitím on už otevřel náruč, abych ho mohla obejmout.
Je docela klišé, že jsem od něj tehdy utekla, a teď běžím zpět k němu.
Dva metry, metr, krok,...
Cítila jsem to teplo, tu vůni. Cítila jsem, jako kdyby do sebe všechny dílky zapadly.
Pořad tomu nemůžu uvěřit, je tady. A já ho objímám.
-------------------
Hahaha :D A je to tady!
Louis a Lila se znovu potkali. Co myslíte, jak to bude pokračovat dál? :D
S tímhle díle nejsem moc spokojená, protože dnes mám vážně špatnou náladu, kvůli tomu včerejšímu magazínu, kde byl Liam, a hovořil o Larrym, Brianě a tak... Nevím, co si o tom všem mám myslet.
Ale díl jsem chtěla vydat ještě dnes, tak snad to nevadí.
Omlouvám se za chyby a překlepy.
S láskou
ledarenda
