Cítila jsem se v jeho společnosti krásně a vyjímečně. Ne pro to, že je to Louis, ale pro to, že mi s ním je dobře. Jako by nic kromě nás dvou neexistovalo.
"Řekni mi něco o sobě prosím." Přerušila jsem ticho, a řekla.
"Na internetu toho je spousty ne?" Odpoví, ale dál se dívá na město. Buď o sobě nechce mluvit, nebo o sobě neche mluvit se mnou.
"Jsou to sračky." Odpovím, a on otočí svou hlavu na mě. Když se otočí, vidí, jak na něj celou dobu zírám. Nase pohledy se střetly, a najednou se zastavil čas.
"Dobře..." Spustil.
Dozvěděla jsem se toho opravdu hodně, půlka věcí na internetu byla jen čistá špína. Vynechal Larryho, asi o tom nechtěl mluvit. Ale co rozhodně nevynechal, byla Eleanor. Podle toho, co oní řikal, bylo poznat, že jí opravdu miloval. Pak si ale nějak přestali rozumět, a rozešli se. Louis pak začal víc pít, chodit na párty, a začal taky takhle utíkat s fans.
Najednou se mi začly drát slzy do očí. Byly to slzy štěstí, i smutku dohromady.
Slzy se mi zaleskly v očích, a Louis si toho pravděpodobně všimnul.
"Proč brečíš?" Zeptal se mě.
"Tohle všechno za chvíli skončí..." Řekla jsem a vzlykla jsem tak, až se tomu Loui zasmál.
Podle mě chvilku přemýšlel, jestli to má udělat, ale pak mě on sám od sebe obejmul. Jinak než na stadionu.
Bože, Bože, Bože.
Já v tu chvíli normálně umírala. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že je to Louis. Já se do toho kluka zamilovala, sakra.
To fakt nedopadne dobře. Do hajzlu Lilo, potkala jsi tady už tolik kluků, a musíš se zamilovat do někoho, kdo na tebe zítra zapomene?!
Nikdy jsem nikoho nemilovala, vždycky to prostě byla jen známost. A nebo úlet. Jediný kluk, na kterém mi záleželo trochu víc, byl můj první. Po tom už nikdo. Až tady na Louise.
"Půjdeme?" Zeptal se mě.
"Už to končí..." Zašeptala jsem si pro sebe a sklopila hlavu.
"Naopak." Řekl, vzal mě za ruku, a utíkal se mnou ze schodů. Tak strašně moc jsem si to užívala.
Seběhli jsme ze schodů, Louis si nasadil kapuci, ale pořád mě držel za ruku. I když byl krok přede mnou, byli jsme si opravdu blízko.
Jeho úzké černé kalhoty dokonale kopírovaly jeho opravdu bezchybné nohy a ještě lepší zadek.
Šli jsme na druhou stranu, než jsme přišli, a došli jsme k jednomu většímu mostu.
"Bojíš se ráda?" Zeptal se mě a uchechtl se.
Já na něj jen vyvalila oči.
"Dělám si srandu, samozřejmě."
Šli jsme asi do poloviny mostu, kde byla taková kovová branka, jelikož nebyla zamčemá, otevřel jí, a uhnul na stranu a usmál se. Na znamení abych šla, mi položil ruku na lopatky.
Sešla jsem asi 8 schodů, a ocitla se na takovém málem naloďovacím stupínku. Něco jako malé, kovové, čtevrcové molo.
Louis si sundal kapuci, a posadil se na okraj. Okraj byl docela vysoko, takže jsme si mohli v pohodě sednout, aniž bychom si nohy namočili ve vodě.
Sedla jsem si vedle něj, a dívala se na měsíc, který byl dnes opravdu dobře vidět.
Bylo to celé divné. Panovalo mezi námi zvláštní napětí. Z mé strany to bylo pochopitelné, ale ne z té jeho.
Po chvíli prolomil ticho tím, že mi začal vyprávět o jejich nové písničce, kterou za chvíli vydají. Drag me down.
