Konec prázdnin nastal docela rychle, a já se začínala připravovat do školy, a hlavně na maturitu.
----
"Lilo, Lilo vstávej." Budil mě táta, protože dnes je můj první den ve čtvrtém ročníku. V posledním ročníku.
Vzala jsem si telefon, a projela sociální sítě, a nezapomněla se podívat na Louiho twitter.
Od toho večera, co jsem od něj utekla, tak nepsal nic jiného, než že děkuje za show. A to jen další týden, teď už tour nemají, a za tu dobu napsal jen dva, a to jen ohledně 1D. Na instagramu taky žadné příspěvky, jeho fotky jsou jen z koncertů a letišť. Jako by se po něm slehla zem.
Tohle moje přemýšlení zabralo asi 10 minut, a to mi trochu rozhodilo plány. Musela jsem se tedy jít rychle upravit a obléknout se do černých džín a šedého tričko a k tomu šedý cardigan.
Seběhla jsem dolů, už s taškou, ve které jsem měla jen nejpodstatnější věci, protože de dnes ještě neučíme, abych se nasnídala.
Nestíhala jsem, proto jsem si dala jen jogurt. Ještě jsem ho ani nestihla dojíst, a už na mě volal táta, ať pohnu. Každý den mě totiž vozí do školy a potom jede do práce. Rychle jsem tedy do sebe hodila zbytek jogurtu, a pospíchala ke dveřím, kde jsem si nazula páskové boty na podpatku, a vzala do ruky mobil a kabelku.
Společně s tátou jsem nasedla do auta a vydala se směr škola, už zase.
Ve třídě jsem spíš takový intrivert. Hodně lidí ze třídy mi vážně nesedí, takže se bavím jen s Becky, Vivien a Peetou. Peeta a Vivien spolu chodí snad už od prvního ročníku, a myslím, že jim to spolu vydrží ještě hodně dlouho.
Vždycky, když je vidím spolu, dodá mi to pozitivní energii, doufám, že to pomůže i teď.
Deneris, máma i táta si všimli, že ně o není v pořadku, ale na férovku se mě na ti zeptala jen Deneris. Neřekla jsem jí to, neřekla jsem jí vlastně skoro nic, jen že se to týka kluka, kterého pravděpodobně už nikdy neuvidím.
--
Vstoupila jsem z auta a šla rovnou do třídy. Stejně nás dnes jen "uvedou" do nového školního roku, a pošlou zase domů, takže to dneska nebudu nijak hrotit.
Sedla jsem si do lavice u okna, abych se mohla při dlouhých a nudných hodinánch alespoň zabavit výhledem z okna.
Chvilku na to přišla Vivi a Becky. Obejmula jsem je, a dál se věnovala svůj pohled na děti, které se točily na kolotoči v nedaleké školce.
Slyšela jsem Vivi jak šušká Becky ně o v tom smyslu, jestli jsem v pořádku. Jen jsem se nad tím zasmála, a byla šťastná, že už zazvonilo.
Chvilku na to, tradičně, vbíhá do třidy Peeta, a sedá se za mě. Daruji mu milý úsměv, který ale zase hned stáhnu.
---
Po dlouhém a nudném výkladu, který už slyším po čtvrté, jsme se rychle sebrala a odešla, abych nemusela čelit výslechu od Vivi a Peety.
Vychazím z areálu školy, a slyšim, jak za mnou někdo běží.
Nečekaně, Becky.
"Lilooo." Doběhla ke mně a obejmula mě. Přes ty dvě hodiny se ve mně nahromadilo tolik emocí, že jsem je musela pustit ven, a tak jsem se jí rozbrečela na rameni.
Becky mě hladila po zádech, a snažila se mě utěšit.
"Pojď se mnou, mám pro tebe něco.na uklidnění." Řekla, a vzala mě za ruku.
---------
Vážně se omlouvám, tahle kapitola je hodně nudná a nezaživná a krátká. Prostě špatná :(
Ale pokusím se další napsat co nejrychleji :)
S láskou
ledarenda
