Plynuly měsíce, a my jsme se s Louisem od toho dne neviděli. Teda jako, na FaceTime jsem každý den spolu, píšeme si, všechno. Přesně tak, jak slíbil. Není to takové, jako když jsme spolu, ale dá se to zvládnout. Rozhodně je to mnohem lepší, než ta doba, co jsme o sobě nevěděli nic.
--------------------
Byl den před středrým ránem, a byla jsem ráda, že jsme jako rodina pohromadě, a je všechno v pořádku. Teda, skoro všechno... Mnohem lepší by bylo, kdyby tu s námi byl i Loui.
Slibíl mi, že se okolo Vánoc uvidíme, ale to už je dýl... Asi na to nějak zapomněl. Koupila jsem mu hodinky a nějaké oblečení od Adidasu, a ještě jsem nechala zarámovat fotku té střechy, kde jsme byli spolu.
Jsem vážně zvědavá, jestli to vyjde, a my se uvidíme.
Zdobila jsem stromek, a přitom jsem se dívala na vánoční filmy. Mamka si hrála s bráchou, a táta připravoval večeři.
"Letos se ti to povedlo, Lilo!" Pochválila mě mamka, když přišla dolů.
"Jo, děkuju." Usmála jsem se na ní, a podívala se na hodiny. Byly skoro čtyři, a my večeříme kolem sedmé.
"Vadilo by vám, kdyby se šla na chvíli projít?" Zeptala jsem se.
"Vážně? Ty a jít dobrovolně ven?"Posmíval se mi tata z kuchyně.
"Haha, vtipný."
"Klidně běž, my to ti bez tebe zvládneme." Řekla mamka, a když okolo mě procházela, tak mi dala pusu na čelo.
Tak jsem se teda zvedla, a šla si nahoru pro bundu a sluchátka. Ani jsem se nijak nemalovala, jen jsem si vlasy stáhla do culíku, obula se, a šla.
Chtěla jsem zavolat Louisovi, a chtěla jsem s ním mluvit, abych na to měla klid. Vážně moc mi chybí...
Vytočila jsem jeho číslo, ale ještě dřív, než to začalo vyzvánět, tak se mi na obrazovce rozsvítilo, že právě Louis mi volá.
"Ahoj Loui."
"Ahoj zlato. Jak se máš?" Zeptal se Loui.
"No, měla bych se líp, kdyby jsi tu byl se mnou. Ale jinak fajn, akorát by tu mohl být sníh. Vánoce na blátě mě už opravdu nebaví."
"Lilo... Strašně moc rád bych tam byl s tebou, ale teď to prostě nejde."
"A kdy to půjde? Už to nejde pomalu čtvrt roku!" Nechtěla jsem být hnusná, jen mě to celé mrzí. On je tady ten miliardář, co si muže objednat letadlo kdykoliv se mu zachce, a přiletět za mnou.
"Fajn, jak chceš. Právě teď sis zkazila vánoční překvapení. Chtěl jsem ti to říct až dnes večer, ale budiž. Na Nový rok, tedy přesněji už na 26. máš zaplacené letenky do Londýna. Můžeš tu být, jak dlouho chceš. Všechno je zařízeno, tvoji rodiče to vědí."
"Nemám ráda překvapení, ale tohle se mi líbí. Znamená to, že tě uvidím?"
"Jestli o to pořád stojíš, tak ano."
"Loui. Miluju Tě." Řekla jsem mu do telefonu, a oddechla si. Nevím proč, asi to bude tím, že můžu konečně vypustit ten stres z toho, že se neuvidíme.
"Já tebe, Lilo."
Ještě jsme si asi hodinku povídali ale pak už mě začal tlačit čas a byla mi taky trochu zima, tak jsem se vrátila domů. Celý dům už voněl vánoční večeří, tak jsem se rychle šla nahoru trochu nalíčit a obléct si černé šaty.
Ješte jsem měla chvilku čas, tak jsem odpovídala na všechna přání, volala jsem babičkám a trochu si poklidila v pokoji.
Potom už jsem slyšela, jak na mě ze zdola volá táta, abych šla dolu pohlídat bráchu, aby se mohla jít i mamka připravit.
Jay je opravdu chlapeček, kterého si přeje snad každá máma. Malý, roztomilý, tichý, a hlavně je to můj malej bráška, takže vždycky pro mě bude úžasnej.
Jednou bych taky chtěla děti, ale na druhou stranu z toho mám pořádně nahnáno, protože zvládat třeba další dvě děti, práci, domácnost? Wau, asi nadlidský úkol. Přemýšlet o tom, že by byl Louis táta je sice krásná představa, ale taky docela strašidelná. Už od mala by to byly děti Tomlinsona.
Když nás už mamka volala na večeři, vzala jsem Jaye, a šli jsme do kuchyně.
Na pěkně prostřeném stole to jídlo vždy vypadá líp. Měla jsem už vážně hlad, tak jsem se pustila do jídla.
"Lilo, chtěli bychom ti něco říct." Pronesla mamka potom, co dojedla.
"26. letíš za Louisem do Londýna."
Haha, mami, ja už to dávno vím. Ale fajn, budu dělat překvapenou. Let's do it.
"Vážně? To je skvělý!"
Obejmula jsem je, i když mnohem radši bych obejmula Louise, no ale dobře.
Po večeři jsme se ještě dívali na filmy, Jay šel brzy spát, aby se dřív dočkal Štédrého rána, a mně to bylo tak nějak jedno. Volala jsem si s Louisem, dívala se na Vánoční filmy a jedla.
Ráno mě vzbudil nadšený hlásek Jaye, který mě v sedm hodin vzbudil, ať rychle vstávám a jdu ke stromečku.
Pozdravila jsem rodiče a šla jsi ještě natočit skleničku vody. Vzala jsem si pár kousků perníkůa vrhla se na rozbalování dárků. I když jsem už starší, Vánoce mám pořád ráda.
Jelikož můj iPhone 5s už pomalu dosluhoval, tak jsem dostala iPhone 6. Nebudu lhát, ten telefon je prostě nádhernej. Taky jsem dostala spousty kosmetiky, oblečení a nové CD od 1D. To měl být buď hodně dobrej vtípek, a nebo špatná reality. Ale vážně mě to pobavilo.
Největší radost jsem stejně měla z toho, že rodiče i brácha měli radost , z dárků ode mě.
Po rozbalení dárků jsem jako správnej teenager musela vyzkoušet, jaká selfie fotí ten novej mobil. P E C K A.
Psala jsem si s Louisem, který byl po dlouhé době zase se svou rodinou a s Becky, kterou tyhle svátky moc neberou. Napsala jsem jí o tom Londýně a slíbila jí, že jí přivezu něco z Brendy, protože u nás v Paříži není.
Zbytek dne jsem jen jedla, dívala se na filmy a zase jedla. K večeřu jsem si musela jít zabalit kufr, abych byla zítra připravená letět.
