Ještě dlouho jsem ležela v posteli a plakala. Holky naštěstí už všechny spaly, takže jsem se vyhla nepříjemnému rozhovoru, co, kdy, kde, s kým, prozatím. Vím, že zítra se tomu určitě nevyhnu.
Jak se to mohla stát? Vždyť toho kluka znám ani ne den... Nebyl nijak zvlášť otevřený, ani nijak milý. Ale měl tu jiskru. Lícní kosti, tvrdé oči, na hlavě upravený rozcuch...
Jednou věcí jsem si ale stoprocrntně jistá. A to tou, že už ho nikdy neuvidím. Nevím ale, jestli je to dobře, nebo špatně. Při dalším koncertě si najde jinou holku, kterou tímhle srazí na kolena tak, jako mě.
Přeju si, abychom tam s Lesliee nešly, a jako každá fanynka, šla po koncertě s pokoncertní depresí zpět domů. Louis si asi neuvědomuje, jakou moc má, a že už nikdy nebude moct žít takový život jako my ostatní, protože on tím vždy někomu ublíží.
--
Ráno mě vzbudí holky, a vypadají docela vystrašeně. Samozřejmě, že jim to Lesliee řekla..
"Lilo! Kde jsi byla prosim Tě?" Zeptala se Jasmin.
"Tam, kde jsem být neměla..." odpověděla jsem, aniž bych se na jednu z nich podívala, a hleděla jsem si dál polštáře. Těžko jsem zakrývala slzy.
Cítila jsem, jak si na druhou stranu postele někdo sedá, a pokládá mi ruku na lýtko. Holkám asi došlo, že mi není nejlíp, a že to asi po špatným nepůjde, a budou mě muset spíš utěšit, než ze mě páčit, s kým jsem byla. Docela klišé je, že se s nimi znám 3 dny...
Zvedla jsem se, a posadila se. Vedle mě si sedly holky, a Tina mě obejmula.
"Copak se stalo, zlatíčko?" Zeptala se.
Tak strašně moc si chci vylít emoce, i když prakticky cizím lidem. Nechci to v sobě držet, i když, někdy je to asi nejlepší řešení, jak se s tím vypořádat. Jak sakra můžu být tak dole, zničená, prázdná...
"Řekl mi, že bych to neměla říkat, ale kašlu na to." Po chvilce odmlčení jsem se pustila do příběhu.
"Na tom koncertě. Lesliee mě zatáhla do chodby, kde nás pak viděla ochranky, a my utíkaly dál, a vběhly jsme do jednich dveří, ve kterých byl Louis, a prostě, ah. To se tak špatně vysvětluje, a vím, že to zní divné, ale Bože, je to tak." Teri a Tina se na sebe podívaly, jako kdybych byla úplně padlá na hlavu.
"Tam byla ještě Lesliee s náma. Potom jí Niall dostal pryč, a mě měl původně Louis dostat taky. Jenže pak se mnou běžel někam do parku, a tam mi řekl, že pokaždé, když to jde, utíka s fanynkama, aby utekl od reality, a takhle to udělal i mně." Mé vyprávění přerušil vzlyk. Hned na to, mě Jasmine obejmula. Je to zvláštní, ale když mě někdo objímá, všechna bolest se vytrácí...
"Utekla jsem od něj, protože jsem se do něj... Ach Bože, proč?!" Smutek vystřídala zlost, zlost na všechno okolo, na svět. Ale pokud bych měla šanci to udělat znova, udělám to, protože tohle byla nejkrásnější vzpomínka v mém životě.
Holky mě ještě chvíli utěšovaly, ale pak jsme se musely jít obléknout a připravit.
Osprchovala jsem se, namalovala, a dala docela silnou vrstvu korekotoru pod oči, abych zakryla noc bez spánku.
Oblékla jsem si bilý, hodně lehký overal, a k tomu černé páskové sandálky a na hlavu čelenku s perličkami.
Vešla jsem do pokoje, a všechny holky na mě tak s lítostí koukaly.... Ne, prosím, jen to ne. Takhle se budu cítit ještě hůř.
Potom jsme šly pro Lesliee, které na mě koukala docela podobně, i když to vlastně neví, ale podle mě tuší.
Šly jsme na snídani, kde jsme se potkali s klukama, kteří se ptali holek, co mi je, ony jen zavrtily hlavou. Jsem ráda, že jim to neřekly...
Po snídani jsme šly zpět na pokoj, ale ještě předtím nám Lesliee oznámila, že se budeme učit zase na balkóně.
Připravila jsem si učení, a počkala na holky. Společně jsme potom vyrazili k Lesliee, kde jsme se celý den střídavě učily a povídaly. Tedy, až na mě... neměla jsem zájem o to, se do čehokoliv zapojit, protože jsem pořád myslela na Louise...
---------------------
Poslední kapitola z jazykového kurzu je za námi, a teď se bude děj odehrávat v Paříži!
S láskou
ledarenda
