V zajetí minulosti

Kapitola druhá

Od předešlého dne se nedostal z kanceláře a jeho nálada a rozpoložení vypadaly podle toho. Věděl moc dobře, co po něm Philipe chce, když mu volal, aby k němu přijel. Vzpomínal si na jejich rozhovor, jako by to bylo dnes.

*****

„Víš moc dobře, kam sahají naše povinnosti. Sarah Regallis vlastní spoustu nemovitostí, které bychom potřebovali dostat pod naši správu..." Mluvil Philipe Loren a díval se z okna svým žraločím pohledem.

"Mluv za sebe Philipe, já s tím nemám nic společného." Zavrčel na něj Michael a potáhl si z cigarety.

„Zase mi tady smrdíš s tím laciným hnusem..." Utrousil Loren a otočil svůj pohled na muže, kterého si kdysi dávno, jako chlapce adoptoval. „Myslel jsem, že jsi chytřejší Miky. Správa jejího majetku přejde pod tvou advokaturu a tím si to trochu ulehčíme." Odmlčel se a zatvářil se, jako by pro něj měl překvapení. Tedy ono ve směs se tvářil stejně - jeho rty se občas pohnuly do úsměvu, ale ten k jeho očím prakticky nikdy nedosáhl.

„Naznačuješ mi snad, že mám na starou paní vybalit svůj rozkrok?!" Zeptal se Miky pobouřeně a Loren se na něj opět jenom ušklíbl a šoupl před něj tmavě hnědou složku.

„Ne ty pitomče!" Houkl. „Mám jisté eso v rukávu." Dodal a naznačil mu, aby složku otevřel. „Nebude tak moc těžké získat si starou Sarah na svou stranu."

Miky už tenhle jeho výraz znal. Byl to výraz vítěztví a ten nasadil Loren jenom tehdy, byl-li si naprosto jistý tím, že to "něco" má v kapse.

„Kdo to je?" Zeptal se, když otevřel složku a uvnitř byla fotka mladé hubené dívky s rezavými vlasy. Na fotografií jí mohlo být tak 15 let.

„Otoč na další stranu." Michael to udělal a tam byla fotografie téže dívky, ale už v dospělosti. Miky přivřel oči a podíval se dolů, na její jméno. Přečetl si ho a podíval se na svého strýce, jak jej oslovoval pouze v určité společnosti.

„Je to Sařina vnučka, hledaná, nikdy nenalezená a hlavně, tramtadadá," jeho rty se spokojeně zkroutily v bez emoční, monotónní fanfáře, „dědička celého majetku Regallis!"

„Takže mám sbalit vnučku staré madam, ačkoliv o sobě ty dvě vůbec neví? Jsi blázen, Philipe, jestli si myslíš, že ti tohle projde!" Jenomže on se jen ušklíbl.

„Myslel jsem, že jsem vychoval chytřejšího a mazanějšího člověka." Odfrkl si muž v letech a opřel se dlaněmi o pracovní stůl. „Ty tu holku najdeš, zblbneš, nabídneš jí informace a mezi tím si s ní užiješ, protože ještě jsem nepoznal holku, co by ti nechtěla skočit do postele... A pak jako by náhodou zajistíš, aby se Sarah Regallis dozvěděla o své nalezené vnučce."

Nemohl uvěřit tomu, co po něm Philipe chce. Nešlo o to, že by mu to bylo proti srsti, nebo by to bylo nemorální, nefér ba dokonce nelegální, šlo o to, že to Michaelovi přišlo, jako neskutečná nuda.

„Sbal si tu děvku ze svého Strip baru sám, Lorene! Já se umím bavit mnohem záživněji!" S těmi slovy se zvedl a odešel z jeho pracovny a následně i z jeho bytu. Ačkoliv si složku vzal sebou, kdo ví proč.

*****

Tehdy to Michael považoval za hotovou věc, ale Loren mu s tím nedal pokoj. Pohádali se kvůli tomu už nesčetněkrát a Mikymu docházela trpělivost a hlavně argumenty. Ačkoliv měl vlastní majetek, s Philipem do hádky jít nechtěl. Neudělalo by to dobře ani jednomu z nich a nakonec by se zničili oba.

Když jel dnes k němu do bytu, aby jeho "úkol" přijal, hlavou se mu motala spousta věcí, jak to jenom udělat. Informace jsou v dnešní době velmi ceněné a on si zjistil, že ta holka o své rodině neví vlastně vůbec nic. Nikdy se jí nepovedlo sehnat žádné podklady o tom kdo byli, či jsou její rodiče, prarodiče.