V zajetí minulosti

Kapitola šestá

Ani nečekal, že by s tím co jí nabízel nesouhlasila. Naklonil hlavu na stranu a chvilku si ji mlčky prohlížel, jako by jí dával prostor k tomu, si to rozmyslet. Když se tak nestalo a ona se na něj jen dívala a poněkud nervózně očekávala co se bude dít dál, musel se poušklíbnout.

„Souhlasíš... Ale, ale, ale, tak dychtivá po informacích." Zamlaskal a obešel si ji, jako když si dravec obchází svou večeři. A že tohle je chutné sousto.

Nakonec se k ní otočil zády a přešel ke svému křeslu, kde se opět pohodlně usadil. „Uvědomuješ si, na co jsi mi právě teď kývla?" Zeptal se tajemně hlubokým hlasem a nespouštěl z ní, možná trochu nepříjemně, pronikavý pohled. Dívala se na něj mlčky.

„Kývla jsi mi na strašnou spoustu věcí, které s tebou hodlám dělat." Oznámil jí se spokojeným výrazem a nebezpečně se mu při tom zvlnily rty do polovičatého úsměvu.

„Spousta věcí, které se mnou budete dělat?" Zeptala se na jeho slova a poté se odmlčela. Miky poznal, že se ho vážně bojí. Nevadilo mu to.

Sledoval ji velmi pozorně. Viděl, jak je ztuhlá. Zajímalo by ho, co se jí teď honí v hlavě, ale mlčela. Kupodivu, i ženy umějí někdy mlčet, projelo mu cynicky hlavou. Po chvilce se nadechovala a bylo mu jasné, že konečně promluví a něco řekne. Podivil se úkazu před sebou a mírně přivřel oči.

„Co přesně tím myslíte, pane?" Její otázka byla naprosto jasná - chtěla vědět všechno, co s ní chce Miky dělat, ale také na ní bylo poznat, že je až moc tvrdohlavá a zvědavá na to, aby vzala své slovo zpět.

Kdo ví, jestli však bude tak moc toužit po informacích, až s ní Michael dnes skončí.

On se na ni však místo odpovědi opět jenom ušklíbl a dal si pohodlně nohu přes nohu. Chvíli si ji mlčky prohlížel a ona pod tím pohledem celá rudla. Až po nějaké době mučivého ticha, opět promluvil.

„To mi zní, jako bys snad chtěla vycouvat?" Zeptal se, jako by jí snad neustále dával možnost volby, což on skutečně dělal. Nikdy nikoho nenutil do čehokoliv co dělat sám nechtěl. Vždy ponechával člověku volbu, ale jeho kouzlo bylo v tom, že si ho nasměroval, kam sám chtěl. „Nebo se pletu? Protože pokud sis to ještě nerozmyslela..." Ariel zavrtěla záporně hlavou.

„Ne, nerozmyslela jsem si to!" trvala na svém tvrdohlavě. Ona ty informace chce!

„Pak se už na nic nevyptávej! Buď budeš poslušná a dozvíš se všechno co tak moc chceš a nebo máš poslední možnost ihned opustit můj byt a všechno to skončit."

Sledoval její výraz, upřímně by byl asi nejspíš docela nerad, kdyby skutečně odešla a ne jen on. Po chvíli se opět nadechla.

„Před ničím necouvám. Jak jsem řekla, jdu do toho!" Prohlásila pro něj směšně umanutým hlasem a se strachy sevřeným hrdlem čekala, co se bude dít dál.

Michaelovi lícní kosti mírně povolily, když to vypadalo, že se z ní skutečně nestala socha a v očích mu nebezpečně a potěšeně zablýskalo.

„Do naha, ihned!" Řekl najednou tvrdým a pevným hlasem, jako by jí říkal, že pokud to neudělá ona, udělá to on sám.

Ariel se pod jeho náhlým příkazem trochu zarazila, ale téměř okamžitě pochopila, že hra už skutečně začala. Potlačila v sobě hrdost a s velkým sebezapřením se po vyslovení jeho přání začala svlékat. Poslední dva kousky oblečení však stahovala mnohem déle, jak stále bojovala sama se sebou, se studem a ponížením. Měl co dělat, aby ji neokřikl, že jí to moc dlouho trvá, ale nakonec se udržel a svůj nesouhlas, dával najevo pouhým mračením.