V zajetí minulosti

Kapitola čtvrtá

Pohrát si s tou Philipeho děvkou bude očividně snazší, než předpokládal. Stačilo se na ni chvilku zaměřit a už se celá třásla. Tohle pro něj bylo nudné a obyčejné. Byl na to zvyklý.

Nejdřív chtěl jít skutečně k ní, ale za ní se objevila Joanna. Ničemu přece nebude vadit, když se při povinnostech také trochu zabaví, ne?

Přisedl si k ní na barovou židli a přivřel oči, když mu do tváře vyfoukla kouř. To bylo naprosto úmyslné. Cítil na sobě pohled té zrzky a tak se ještě otočil přes rameno a mrkl na ni, aby věděla, že s ní rozhodně neskončil.

„Joanno." Promluvil ke krátkovlasé brunetě, která očividně nechápala, odkud zná její jméno.

„My dva se známe?" Zeptala se a zvedla k němu pomalu pohled. Ještě jednou si potáhla z cigarety, a pak ji pečlivě típla do malého a vkusného popelníčku, ležícího na barovém pultu.

„Michael Stone." Představil se prostě a vzal ruku, kterou mu nabídla do své a jemně ji stiskl. Jako by zrovna on, byl jemnost sama. „A ano, teď už se známe." Dodal ještě hlubokým a pevným hlasem. V jeho výrazu byl jen mírný, nic neříkající úšklebek a on si celkem pochuti prohlédl, co mu tady ta slečna nabízí. Bylo toho docela dost.

Jakýmsi zvláštním způsobem, se na něj spokojeně usmála a jeho ruku také mírně stiskla.

„Ráda vás poznávám, pane Stone." Napila se ze skleničky a prsty si zajela do perfektně střižených vlasů. „Řekněte, co muže, jako jste vy, přivádí do tohoto baru? Pochybuji, že by jste sem chodil poslouchat hudbu a nebo za dobrým pitím. Bar je zde mizerný, pokud si pití nenamícháte doslova sám..."

Mika její proslov mírně pobavil.

„Není to snad jasné?" Propálil ji pohledem roztavené hořké čokolády a sjel s ním znovu celé její tělo. „Co chodí muži dělat do takových podniků, co by jste řekla, slečno?" Zeptal se ledovým hlasem. Jeho rty byly v jedné pevně semknuté lince, když si ji prohlížel a hlavu mírně naklonil do strany. Je na veřejnosti a umí se dokonale ovládat, i když teď zrovna myslí na věci, které by se slečince zrovna moc nelíbily - zatímco on by si je užíval.

Ona se na něj jen malinko nejistě pousmála.

„Vy sotva jdete na tohle místo kvůli nějaké z nás." Odložila skleničku na bar a prohlídla si ho, poznal, že se jí líbí, ale na tohle on nijak nereagoval. „To jak stojíte, mluvíte, jak vystupujete... Bráno jako celek..." Odmlčela se a na chvilku se mu podívala do očí. Miky z jejího pohledu poznal, kam tímhle míří a v duchu si povzdechl. Tímhle se pro něj stala naprosto nezajímavou.

„Jde vidět že jsme pod vaši úroveň, něco vás na nás však baví, no tanec to není." Zavrtěla hlavou, když pokračovala neuváženě dál. „Odmítnul jste i hezčí než jsem já. To už něco znamená, a nebo se vám snad líbím více než ony?" 

Zavřel na chvíli oči, nadechl se a vydechl. Když oči znovu otevřel, nebylo v nich nic, než jenom chlad. Ta malá jiskřička zájmu se vypařila, neznámo kam, přes to, že důvod jejího zmizení byl jasný. Tahle holka ho přestávala bavit. Ušklíbl se, nebyl to úsměv pravém slova smyslu, ale on se moc neusmíval. Velmi málokdy a většinou to nemělo nic společného s legrací.

„Pod moji úroveň, to jsi řekla hezky - moc hezky." Řekl nevzrušeně a poposedl si na barovce vedle ní. „Myslel jsem, že dívky jako ty, mají muže bavit svými křivkami a ne se je snažit odhadovat a nebo ještě hůře, odradit..." Řekl poněkud chladně a jednu ruku si založil do kapsy.

Seděl pohodlně. Jednu nohu měl na příčce vysoké židle a druhou se zapíral o zem. V odrazu zrcadla si všiml, že ta holka, kvůli které sem přišel, se opět chystá tančit. Začínal litovat toho, že si přisedl k nudné Joanně. Povzdechl s a zapálil si cigaretu.