V zajetí minulosti

Kapitola sedmá

Uběhl týden ode dne, co se dozvěděla něco o své rodině. Ode dne, kdy se tak neuvěřitelně ponížila. Po incidentu ve Stonově bytě si v práci na pár dní vzala volno. Ani by jí nenapadlo se vrátit s prosbou o další informace! Nenáviděla se za to, co vše mu dovolila se sebou udělat!

Nadával jí do kurev!

Sice na to byla zvyklá, ale ze svého vlastního rozhodnutí nikoho nenechá, aby něco takového říkal!

Urazil jí tím a vrátil vzpomínky, na které chtěla tak moc zapomenout. Proč vlastně během sexu měl nutkání rozebírat její osobnost a věci, kterým sám nerozumněl?! Proč ho poslechla a dovolila si pocítit to, co ještě nikdy? A strašně moc se snažila potlačit veškeré vzpomínky a sny, které se jí o něm zdály! Už ho nikdy neuvidí, protože sama nechce! Ten chlap se jí hnusí až do morku kostí!

„Parchant jeden!" častovala jej v myšlenkách a vztekle se mračila.

Dlouhé dny strávila tím, že se snažila najít nějaké informace o NewYorku a především se co nejdéle vyhnout Strip baru. Dokonce zašla i do sirotčince, ve kterém strávila většinu svého života. Doufala, že se jí podaří zjistit to, co Stone určitě schválně vynechal – jména babičky i matky. Ale bohužel se v sirotčinci dozvěděla ještě méně, než jí řekl Michael. Řekl mi vůbec pravdu?!

*****

Během těch dlouhých dnů, které využila ke hledání, neměla ponětí o tom, že Michael zuří! Nebyl zvyklý na to, že ho někdo odmítne, že ho nechají čekat. A ona jeho nervy pokoušela dvojnásobně. Asi třetí den po jejich dostaveníčku v bytě, když se vracel z nějakého jednání, jel ulicí, kde Ariel pracovala. Nařídil řidiči, aby zastavil. Navštívil bar a jeho vztek vyšplhal ještě výše, když zjistil, že Ariel v práci nebyla několik posledních dnů.

A také mu vůbec nepomáhala Lorenova netrpělivost. Chtěl výsledky a chtěl je hned! Bál se o ztrátu majetku Regallis, o který by hloupě a rychle mohl přijít.

I přes Philipův vztek, však Michael uvažoval, zda mu ta holka za to stojí. Byla rozbitá, zničená, rozervaná a zlomená. Zvedl hlavu od papírů ve své pracovně a najednou letělo těžítko přes celou místnost.

„Zatracená Káča!" Zařval na celé kolo.

Ještě nezavolala. Nebyl zvyklý čekat, nerad čekal. Chvilku držel v ruce telefon a přemýšlel, zda jí zavolá, pak jí chtěl napsat SMS o tom, že ničí tu simkartu a že promarnila svou šanci... Ostatně, už to byly skoro dva týdny.

Nakonec však dal telefon zase zpátky do kapsy saka a rozčíleně si prohrábl vlasy. Raději si šel zapálit. Nedokázal se na práci vůbec soustředit.

*****

Volno jí uběhlo až příliš rychle. Než se nadála, byla opět v práci a tancovala, ale jakoby jejím pohybům chyběla obvyklá živost. Ať se snažila sebevíc, nedokázala se zbavit myšlenek na svou rodinu. Dostala od Georginy dokonce už druhé napomenutí za jednu noc, aby se vzpamatovala. Ale to se dobře říkalo, hůř udělalo.

Byla přešlá. Málo toho naspala a kruhy pod očima se snažila skrýt pod vrstvu make-upu, který sotva uměla používat Po pár tanečních vystoupeních sešla z pódia k baru. Už po několikáté za večer se rozhlédla krátce kolem, aby zjistila kolik je tu lidí – a především, zda je tu on. Dnes tu bylo celkem dost plno, ale jeho nikde nazahlédla.

Sotva si objednala pití, objevila se u ní Joanna.

„Povíš mi co se děje?" Zeptala se přímo a bez otálení.