V zajetí minulosti

Kapitola deváta

Vztekle došla do prázdné haly. Všichni hosté byli venku v zahradách, odkud sledovali ohňostroj. Povzdychla si a prohrábla si vlasy. Cítila se bezradná, nevěděla co dělat. Rychle si to namířila na dámské toalety, zapadla do kabinky a tam se sesunula k zemi. Nebrečela, jen se stočila se skloněnou hlavou do klubíčka.

Chlapi jsou svině, do jednoho! Dokáží jen využít! Raději zůstanu sama!

Prohánělo se jí hlavou a přehrávala si v hlavě hádku s Michaelem. Jak mohla být tak blbá a byť jen na chvíli si myslet, že není takový, jak se jí na první pohled zdál?!

Z přemýšlení jí po nějaké chvíli vytrhlo rozražení dveří. Strnula a zaposlouchala se. Ať to byl kdokoliv, měl ten dotyčný podpatky, takže to nemohl být Mike.

„Ariel?" Ozval se známý hlas. Byla to Nina. „Ariel jsi v pořádku? Michael tě všude hledá. Je z toho šílený!" Tiše se zasmála. „Je úplně bez sebe." prohodila svým zvonivým hlasem a Ariel si všimla krásných lodiček, které se zastavily u dvířek její kabinky. „Viděla jsem tě sem zajít, ale jemu jsem to neřekla." Dodala ještě, a pak se rozhostilo ticho.

Ariel mlčky setrvávala na místě a nevěděla co dělat. Nejraději by utekla oknem, kdyby tam nějaké bylo. Nakonec jí nezbylo nic jiného, než se zvednout a vyjít ven z kabinky.

„Pochybuji, že má starost o mě. To se spíše bojí o zapújčené šperky." zamručela, když kolem Niny prošla k umyvadlům a začala si ze sebe sundávat všechnu tu parádu.

„Jsi blázen." mlaskla nesouhlasně žena a přešla k ní. „Jaký byl, když jsi ho viděla poprvé? Jaký je teď?" zeptala se. „Nikdy nebude romantický a k pomilování hodný. On je... Je to prostě Miky. Byl takový už jako dítě. Byli jsme spolu do pěti let v sirotčinci." Vysvětlila. „Určitě ti to už říkal, že je sirotek... Stejně jako já." Dodala s povzdechem. „Nemá starost o šperky. Uvědom si, kolik má ten člověk peněz. Bez mrknutí oka by z kapsy dokázal vytáhnout částku, kterou by si koupil celou Californii. Co jsou pro něj šperky?" ušklíbla se. Ariel si skousla vnitřek rtu a dívala na své ruce. Nina však pokračovala.

„Doběhl za mnou. Řekl mi, že jste se pohádali a ptal se, jestli nevím kde jsi. Na rovinu jsem mu řekla, že je pro něj typické všechno posrat, ale on měl v očích snad poprvé za celý život skutečnou starost. Mluvil strašně chaoticky a plácal jednu hloupost za druhou. V takovém stavu jsem ho ještě nikdy neviděla." prohodila, ale potom se pousmála. „Vlastně je docela i zábavné, sledovat ho v takovém stavu." Na to ale zavrtěla hlavou a prohlídla si ji. „Měla by ses k němu vrátit. Myslím, že potřebujete jeden druhého. To je ostatně také část naší dohody. Nikdy jsem s ním nic neměla, je jako můj bratr, ale ty jsi první žena, u které je schopen projevit jakoukoliv emoci. Potřebuje tě, nesmíš to s ním vzdát. Kvůli mě..." Podívala se jí do očí, ve kterých měla pouze upřímnost a prosbu.

Ariel se v zamyšlení mračila na šperky ve svých rukou a převalovala si je z jedné dlaně do druhé. „Vím, že o něj máš starost," prohodila nakonec a pohlédla na ní, „ale nevím, jestli s ním vydržím alespoň ještě o hodinu dýl. Je nepředvídatelný! Chvíli se usmívá, pak by mě nejraději zabil. Málem nesmím nic říct, protože podle něj mu nejspíš nesahám ani po kotníky. Nevím jak s takovým člověkem jednat. Umím se podřídit, to jsem se za ta léta dost dobře naučila, ale i já mám svou hlavu." Také se podívala upřímně Nině do očí.

Nina se na ni ale jen znovu mile usmála. „Nechce tě zabít. Věř mi, to by vypadal jinak. I já si tím prošla." Mávla rukou nad dávnou historií. „Můžeš mu říct cokoliv chceš, nesmíš být ale moc drzá. Pokud možno mu neodmlouvej, ale když to budeš chtít udělat, udělej to formou hry, nebo použíj svou nevinnost, kterou máš v očích. Michael říkal něco o tom, že jsi zlomená. A i to je už něco!" rozhodila v dramatickém gestu ruce.