V zajetí minulosti

Kapitola osmá

Philipe Loren Michaela poněkud netrpělivě vyhlížel, a když ho konečně zahlédl svým pátravým, žraločím pohledem, mírně se zamračil. To když spatřil i ji. Musel uznat, že byla nádherná, ale to v co se jejich malá hra měnila, se mu nelíbilo. Nelíbilo se mu, co s jeho svěřencem ta malá šlapka provádí. Měnil se, a to se Lorenovi moc nehodilo.

Miky sledoval Arielino napětí, nemohl jí to vyčítat, ale její tvář zdobil mírný a společenský úsměv. S tím byl spokojený. Lorenovo nepříjemné sledování odměnil zamračením. Tenhle večer dopadne fiaskem!

Ariel se odtrhla od nepříjemného pohledu toho muže a mírně se usmála na Yasmine, která byla toho večera pro ni cizinkou. Neubránila se ale spoustě otázek, které se jí vynořily v její líbezné hlavince.

Co tady vlastně Yasmine dělá? Kdo je ten muž, který mě tak nepříjemně sleduje? Je na tom Yasmine snad stejně, jako já? Co když jsou ti dva stejní? Co když i on využívá nějaké informace, aby si ji podroboval? Michael však její tok myšlenek přeťal když se nadechl a začal mluvit.

„Strýčku, dovol abych ti představil svůj půvabný doprovod, pro dnešní večer. Ariel Varingtonová. Ariel, tohle je můj adoptivní otec. Philipe Loren." mluvil společensky tlumeným hlasem. Philipe byl překvapen, že ho Miky oslovil strýčku. Udělal to naposled možná před deseti lety, ale vzhledem k situaci a společnosti, to bylo jedině vhodné.

Philipe se postavil a společensky se usmál - tím jeho způsobem - a pokynul rukou k Yasmine.

„Dobrý večer, slečno Varingtonová. Těší mne."

„Potěšení je na mé straně, pane Lorene." odpověděla.

„Dovolte, abych vás usadil." A opravdu, než stačil Miky zareagovat, Loren už byl na nohou a zasunoval židli i s Ariel na ní.

„A tady je můj doprovod, slečna Elisabeth Barinetto." Dodal ještě, a když si sedal zpět na své místo, podíval se na Yasmine, která se zdvořile usmívala. „Můj nevlastní syn, Michael Stone." Zavrněl a Yasmine vypadala, že jí tady něco nehraje, ale přešla to elegantním kývnutím hlavou a rozšířením svého úsměvu.

Ariel po celou dobu vnímala Michaelovu strnulost, která se mu odrážela v postoji, a tak trochu to pro ní byla záhada. Co je mu? Pak po něm stejně sekla pohledem, protože ji na nic z toho nepřipravil a v očích se jí naprosto čitelně honila jediná důležitá otázka: Proč jsi mi zatraceně neřekl, že tady bude tvůj nevlastní otec?!

Miky se k ní pak naklonil a tiše objasňoval situaci.

„Můj nevlastní otec je jeden z nejváženějších lidí ve městě, jestli ne ten nejváženější." Trochu si odfrkl, jako by mu to moc po chuti nebylo. Sledoval její zmatený výraz. „Říkal jsem ti přece, že jsem také sirotek." Výmluvně na ni zvedl obočí a mírně naklonil hlavu na stranu.

Loren se spokojeně usmíval. Nečekal, že by z obyčejné striptérky udělal něco tak roztomilého, ale nejspíše je už jeho zvykem Mika neustále podceňovat. I když by se už mohli klidně srovnávat v krutosti i jiných věcech. Loren byl však k ženám poněkud shovívavější, než Miky.

Měl za to, že ten se k tomu dopracuje časem také.

Když se podíval na dnešní Elisabeth, bylo mu naprosto jasné, že se po akci nevyhne nespočtu otázek. Doslova kulometu otázek, ale bude jen na něm, zda na některé z nich vůbec odpoví.

Místa k sezení, byla poměrně daleko od sebe a tak se mezi jednotlivými stoly lidé neslyšeli, pokud skutečně nechtěli. Loren si pak odkašlal a mírně se zamračil.