Po stopách vraha - Yoonmin (18+)

19 - speciál

Poznámka autora:
Řeknu jediný: připravte se na dlouhou kapču. Jen pro vás, moji milí, přes 3 500 slov jako poděkování těm úžasným podporujícím osůbkám. ; )

Tuhle kapču berte jako takovou vsuvku, protože bych vás nechtěla ochudit o to, co se stalo v tom sklepě, kde Yoongiho (tu krátkou dobu) drželi. Je to z pohledu vypravěče, jinak plánuju celou povídku psát z pohledu Jimina.
_______________________

~flashback~
Když se Suga začal probouzet, první, co zaznamenal, byla trochu pevněji utažená pouta na rukou a nohou. Cítil, že sedí na židli, ke které ho připoutali. Podle trochu vlhčího vzduchu usoudil, že se nachází ve sklepě. Bolela ho hlava, jak ještě doznívaly účinky chloru, ale i tak se okamžitě na místo dostavila myšlenka, co musí udělat.

Panikařit? Pff, ne.

Nejprve zjistit, jestli je tady sám.

Pootevřel jedno oko a když zjistil, že je ve sklepě tma, jak očekával, otevřel obě oči a zamrkal, aby se lépe probral. Hlavu, kterou měl svěšenou, zatímco byl opřený o opěradlo židle, nechal tak, protože přes jeho delší vlasy, které mu trochu spadaly do obličeje, mu nebylo moc vidět do tváře - jestli je tady někde kamera s nočním viděním, přes kterou ho sledují, jestli se už probral, potřebuje nejprv čas, aby si urovnal myšlenky. To znamená, že se mu hodí, když si budou stále myslet, že ještě spí.

Dýchal klidně dál, nijak ho neznepokojovalo, že ho právě unesli a on zatím netuší, kdo a proč to udělal. Tuhle hru miloval ze všech nejvíc. Únos bral jako únikovku. Až na to, že mu čas nestanovil nikdo, jen on sám a jenom z hecu, jestli se zvládne do té doby dostat ven. Zatím ho ještě nikdo neunesl, jen jednou se o to pachatelé jeho bývalého případu pokusili, to ale nevěděli, že mu vjeli přímo do jeho pasti. Ano, všechny své případy nazýval hrami, protože se během nich upřímě pobavil. Věděl, že se odtud nakonec stejně brzy dostane. Jen potřebuje trochu času. A ten mu jeho únosci právě nevědomky dopřávají.

Poslouchal. Trpělivě vyčkával a když si jeho oči přivykly tmě, prolítl očima místnost, kam jen mohl, aniž by pohnul hlavou. Neviděl nikoho. Neslyšel nic, co by mu napovědělo, jestli je tady s ním ještě někdo. Ne.

Nikdo tu není, skvěle. Teď, co se vlastně stalo?

Oh ano, matně si vzpomínal.

Vystoupil ze svého auta na parkovišti. Bylo od onoho baru vzdálené necelých 100 metrů, vydal se tam. Měl tak akorát tři minuty před devátou. Ještě ani neopustil parkoviště a najednou ho někdo popadl zezadu do kravaty*, zatímco mu jiné ruce přitiskly k nosu a ústům látku, která smrděla chlorem.

Zpanikařil. Ovšem to si mysleli oni..

Samozřejmě, že "se snažil se bránit", zatímco se v "panice", jak se mu zrychlil tep a dýchání, poprvé nadechl chloru. Chvilinku se útočníkům "bránil", než už "nezvládl mít zadržený dech" a musel se nadechnout ještě jednou. Pak se brzy dostavila umělá únava a když se začal kácet k zemi, stihl se nadechnout ještě jednou, než mu látka z nosu a úst zmizela - muži usoudili, že to už stačilo. Nepotřebovali, aby spal moc dlouho. Kéž by ale jen tušili...

Tři pořádné vdechy chloru = spánek na cca 12 hodin. To Suga moc dobře věděl. Fyzicky se snažil se bránit, aby se teda neřeklo, ale jinak věděl, že tenhle boj je zbytečný. Uspí ho tak i tak, i když se bude bránit sebevíc. Mnohem lepší je se v téhle situaci hned smířit s tím, co ho čeká místo zbytečného bránění se. Mnohem lepší je už přemýšlet dopředu, co teď místo nesmyslné obrany udělat, aby měl po probuzení šanci na útěk. Nemohl se ale chovat před muži podle "svých představ". Mohli by dostat podezření, že se o něco snaží. A jakože se o něco snažil.