„Pohořel jsi ve strategii.” řekl mi, aniž by ke mě zvedl pohled.
„Ale vždyť jsem měl všechno správně.” lehce jsem se zamračil. Papír o strategii stejně jako o tom, co bych dělal, už měl opravený a špatně jsem tam neměl skoro nic.
„No jo, to jo, ale já hodnotím i to, že po tom, cos mě trefil, jsi skoro hned vylezl z úkrytu. V tu chvíli se mohl objevit spolupachatel.”
„Ale já byl připravenej.”
„S touhle hračkou?” kývl s pobaveným úsměvem k pistoli se sedativy v nábojích, co ležela na zemi od doby, kdy jsem zjistil, že to je Suga.
„Nebyl jsi skrytej. Velká chyba.”
„Ten tvůj úkryt taky nestál za nic..” zamručel jsem si pro sebe potichu, načež ke mě zvedl pohled.
„Kdyby to bylo čistě podle toho, jak bych to udělal já, s tím, co jsem ti dal za materiál, bys to nedal hned na začátku.”
Obrátil jsem oči v sloup. Došlo mi ale, že má pravdu - takhle "lehký" by to nebylo, kdyby se opravdu snažil.
„Kolik mi tohle strhne bodů?” zajímal jsem se.
„Padesát ze sta.” řekl jakoby nic a dal si další sousto.
„Padesát?” skoro jsem to i vyjekl překvapením a vykulil jsem udiveně oči, „Polovina bodů za jednu věc?”
„Za jednou klíčovou věc.” opravil mě, „Ale musím říct, že ostatní máš správně. Skoro všechno..” dodal tišeji, když už všechno doopravil a teď otáčel listy, prohlížejíc si mé chyby.
„Ne.” odložil listy s otázkami stranou, aby mohl konečně začít pořádně jíst.
„Co “ne”?” nechápal jsem.
„No nevzal bych tě.” řekl jakoby nic, čímž mě ohromil. Řekl to, jakoby vlastně o nic nešlo. Jakoby nešlo o nic jiného, než jen o jednu pitomou hru.
ČTEŠ
Po stopách vraha - Yoonmin (18+)
FanfictionVšechno se zdálo růžové, že ano? Mohl bych směle tvrdit, že jsem patřil k nejšťastnějším lidem planety. Patřil... Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. Pak se ale všechno, jako ve všech ostatních příbězích, změnilo. A nebudu slušnej - všechno se doj...
