Po stopách vraha - Yoonmin (18+)

24

„Jimine? Jimine, vnímáš mě?" probral mě až svou otázkou a já sebou trhl.

„C-co-co? Jo, j-jo, jasně." vysypal jsem ze sebe neohrabaně.

„Neposloucháš mě," zamručel nespokojeně, až mě hned s dobře známou vlnou napadl ten dvojsmy-

Jimine nech toho! Přestaň nad něčím takovým vůbec přemýšlet! Kde se to v tobě najednou vzalo?

„Po-poslouchám.." šeptl jsem, doufajíc, že si mé nervozity nevšiml.

„Opravdu..?" přiblížil se obličejem těsně vedle toho mého. Neodvážil jsem se mu podívat do očí, periferním viděním jsem ale jasně viděl, jak mě propaluje pohledem. Svou otázku řekl tiše a skoro do mého ucha, jak byl blízko, až mnou znovu projela vlna, která se mi ani trochu nelíbila.

Dlaň na mé pravé lopatce nepatrně posunul doleva nahoru. To ale stačilo k tomu, aby se už konečkem ukazováčku lehoučce dotkl mé holé kůže pod krkem u lemu mého trika a donutil mě se pod jeho dotekem malinko ošít.

„A-ano.." skoro jsem to vydechl nepřítomně a trochu se zakoktal i u toho.

Tohle jsou muka! Nechápu, jaktože si ještě nevšiml, co to dělá. Co to se mnou dělá. Nevědomky mě ovládá. Připustil jsem si to. Nedokážu pochopit, jak to všechno může dělat omylem, ale jinou možnost nevidím.

Konečně mě přestal trýznit a ruku sundal z mé lopatky. Místo toho se jí chytil opěradla židle, na které jsem seděl.

Oh, děkuju..

„Tímhle tempem za týden nestihneš ani jednu složku, ale kdyby sis místo toho ty listy prolistoval a prolítl je očima, všiml by sis, že to na sebe navazuje a propojuje se to tak geniálně, až se to stane mnohem jednodušším." vysvětloval mi, zatímco založil tu stránku a otočil pár listů.

„Tady, vidíš?" ukázal mi jeden pojem, „Tohle," pokračoval, když ukázal na další stránce další pojem, „Tohle spadá pod tuhle kapitolu. Naučíš se to odříkat jako básničku a něco o každým bys měl taky vědět. Pak už nemusíš číst a fixovat si celý články. Musíš si z toho vytahovat to nejdůležitější. Detektiv si všímá jen toho, co mu pomůže, ne toho, co je zbytečný nebo co by ho s jeho schopnostmi zdrželo. Pamatuj si, že nemusíš mít ke všemu stovky důkazů, stačí jich pár jasných, ale hlavně musíš myslet. Žádnej z případů bych nevyřešil tak rychle, kdybych se u každýho svýho kroku ujišťoval dalšími důkazy, jestli je správnej. Když budeš myslet, nepotřebuješ další pomoc dalších menších důkazů, protože ti to bude jednoduše dávat smysl i bez toho."

I přes to, jak mě jeho až děsivě klidný hlas a dech na svém krku doháněl k šílenství, jsem pochopil, co mi chtěl říct a němě jsem kývl.

„Tak pokračuj." poplácal mě jemě po rameni, než se narovnal a konečně odešel.

Dal jsem obličej do dlaní a následně si prohrábl napjatě vlasy. Olízl jsem si a pak trochu skousl spodní ret. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, abych se dokázal uklidnit, než jsem se opět podíval do textu složky.

Nevšiml jsem si tak Sugy, jak mě doteď zpoza rohu do obýváku sledoval s hravým pousmáním, až úšklebkem, na rtech...