Všechno se zdálo růžové, že ano? Mohl bych směle tvrdit, že jsem patřil k nejšťastnějším lidem planety. Patřil... Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. Pak se ale všechno, jako ve všech ostatních příbězích, změnilo. A nebudu slušnej - všechno se doj...
Připravil jsem večeři pro sebe i pro něj. Je večer dalšího dne a tentokrát plánuju Sugu vzbudit, aby se šel najíst do kuchyně. Dneska jsem ho změřil a už má jen 37°. Tímhle tempem by už zítra měl být víceméně v pohodě.
Připravil jsem talíře na stůl a ještě si zaběhl rychle do sprchy, než za ním zajdu. Pět dní jsem na to neměl jak čas, tak pomyšlení a potřebuju se trochu uvolnit, než ho zas budu muset nutit do jídla a pak hnát od notebooku do postele.
Umyl jsem si i hlavu, usušil se a trochu si vydrbal ručníkem vlasy, které mi spadly do čela, jak byly mokré. Omotal jsem si ručník kolem pasu a vyšel z koupelny, abych šel rovně přes kuchyň a chodbu až do svého pokoje. Normálně bych si vzal župan, ale nebudu ho zbytečně máčet, když mi na přeběhnutí do pokoje stačí ručník. A Yoongi stejně spí.
Zarazil jsem se ale, když jsem ho uviděl sedět za stolem a jíst jídlo. Zrovna si chtěl dát další sousto do pusy, když si mě všiml a taky se zastavil uprostřed pohybu. Sjel mě pohledem od hlavy k patě. Ucítil jsem, jak mi naskočily ruměnce do tváří.
Odložil jídlo i s hůlkami na talíř a vstal. Už na tom vypadal mnohem líp. Bylo vidět, že je ještě trochu slabý, ale už byl plně při vědomí. Rozešel se beze slova ke mně. Chtěl jsem se pohnout. Udělat aspoň krok dozadu. Nedokázal jsem to. Strnul jsem a snažil se, abych se nečervenal ještě víc.
„J-jsi tady.." dokázal jsem ze sebe vymáčknout, abych tady jen nestál.
„V poledne jsi zapomněl zavřít dveře mýho pokoje a jen jsi je přivřel. Probudilo mě, když jsi dělal jídlo. Cítil jsem tu vůni a dostal hlad." vysvětlil mi, když ke mně přišel a zastavil se jen kousek přede mnou.
Dostal hlad. To je skvělý, že už cítí hlad. Jednak ho už nebudu muset nutit do jídla, ale jednak je to znamení, že už se z toho skoro dostal.
Prsty mi najednou prohrábl mokré vlasy dozadu.
„Nezakrývej si to čelo. Takhle ti to sluší víc." jeho ledovou masku na chvilku prorazil malý úsměv a já zrudl ještě víc. Zastrčil mi jeden pramínek vlasů za ucho. Sklopil jsem rozpačitě pohled.
„Běž se oblíct, počkám na tebe s jídlem." konečně ode mě trochu odstoupil.
Kývl jsem a rychlostí střely zmizel ve svém pokoji. Zavřel jsem za sebou, padl břichem na postel, obličej zabořil do polštáře a tlumeně do něj zakřičel.
Pane bože!
Otočil jsem se na záda a schoval obličej do dlaní. Bylo ve mě nahromaděno spoustu pocitů a já to potřeboval konečně vypustit. Všechno to ve mně i teď divoce vířilo a já se snažil se uklidnit.
Yoongi, ty mě jednou zabiješ.
Poznámka autora: *čeká, až jí někdo napíše koment a... ...nic... Nakonec to vzdá, pokrčí rameny a odchází s konstatováním faktu, že všichni z tý slaďárny umřeli a kdo to rozchodil, má cukrovku*
Btw, takhle vypadá Jimin. Ještě jsem ho sem nedávala, tak ho sem dávám teď. Yoongi vypadá stejně jako na coveru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
