Po stopách vraha - Yoonmin (18+)

32

Poznámka autora:
Dneska mi to taky trochu ujelo. Přes 600 slov jen pro vás, zlatíčka moje. <3
________________________

Držel je. Ano, neklame mě zrak. V Yoongiho profesionálním průhledném pytlíku byly dva prsteny, které Tae-il nechal zhotovit. Mého snoubence stály 8 260 193 ₩*. Jsou z bílého zlata a v každém jsou vsazené tři malé diamanty. Objednal je, abychom si je navzájem nasadili, až se budeme brát. K tomu bohužel už ale nikdy nedošlo. A nedojde...

Ne, že bych si jich nevážil, to ne. Jen se mi zdály až moc... Drahé? Výrazné? Narozdíl od Tae-ila nejsem člověk, co potřebuje miliony, aby byl šťastný. Na jeho život jsem si musel zvykat. Dost jsem si byl ale vědom jejich ceny.

Suga je ukradl?! Ne, to není možný...

Zapadalo to ale do této teorie. A přímo s genialitou Min Yoongiho.

Tehdy jsem odešel z pokoje na balkon. Chvíli na to vyšel i on. Pak mi přišla zpráva od něj, abych za ním vyšel ven a do té místnosti už nevstupoval.

Nechtěl, abych tam už vstoupil... Byly tam na komodě v malé vitríně, která se ale dala lehce zvednout a odklopit ji... Pak po mě chtěl, abych vyšel za ním... Jasně, že jsem si ničeho nevšiml... A proč mě chtěl u sebe doma? Možná mu nešlo o mý bezpečí, ale o-

Jimine nech toho!

Je to ale možnost. Jungkook mi řekl, že už Suga přítele nemá. A je gay. Možná lhal i Jungkookovi...

Vzpomněl jsem si na všechny naše společné chvíle. Měl ruku na mých zádech, držel mě v objetí v posteli u sebe,...

Je to úchyl?

Jimine, kušuj! Co když-

...mi celou dobu jen lhal?

Ne!

„Jimine?” oslovil mě nevěřícně, když mu už poutali ruce za záda. Já se na něj překvapeně a musím říct, že i ublíženě díval.

„P-proč jsi to udělal..?” řekl jsem potichu nedůvěřivě a přitáhl si blíž k srdci ruku, kterou jsem držel prsteny, jež mi onen policista podal.

„Jimine počkej. Snad tomu nevěříš? Nevidíš, jak to je očividný?”

„Jdeme.” řekl ten, co je u něj našel a chytil ho za paži, aby ho odvedl k autu. S Yoongim ale moc nehl.

„Přemejšlej nad tím, Jimine. Přijde někdo, kdo přesně ví, v jaké kapse jakého oblečení to je. A nejen to-”

„Jdeme.” přerušil ho už důrazněji policista a s větší silou Yoongiho pomalu vedl k autu. Ten byl ale stále otočený ke mě.

„Není to moc velká náhoda, Jimine? Jak jste věděl, že je mám u sebe?” otočil se se svou druhou otázkou na onoho policistu.

„Obdivoval jste materiál nábytku. Je jasný, že jste něco musel ukrást. Navíc po tom, co pan Park vyšel z místnosti, jste měl ideální příležitost.”

„Ahaa,” řekl s podtónem ironického překvapení Yoongi, „A jak tohle všechno víte?”

„Obhajovat se budete až u výslechu. A pak u soudu. Jdeme.”

Yoongi se otočil opět ke mě.

Dál jsem se tvářil nevěřícně. Nebo spíš už.. Nerozhodně. Krásně to do sebe zapadá. Ano, s největší pravděpodobností je ukradl. A možná mi chtěl později i ublížit. Je geniální, kdo by mu neuvěřil, že tam je odposlouchávací zařízení? Nehledě na to, že když "ho šel vzít", možná šel ukrást další věci. Možná tam žádný odposlouchávací zařízení nebylo. Viděl jsem ho? Ne. Nechal jsem se oklamat Yoongiho vzhledem a řečmi.

Jsem takovej hlupák.

„Můžete se podívat, jestli z vily nezmizelo něco dalšího?” podíval jsem se na toho policistu, co trochu zápasil s Yoongim, kterého se snažil posadit do policejního auta.

„Sakra já ani nevěděl, že to tam mám! Jimine, věř mi to. Já bych to neukrad.” naléhal na mě Suga a já v jeho normálně neutrálním hlase rozeznal malý náznak zoufalství a proseb.

„Po výslechu vám dáme vědět a domluvíme se.” kývl na mě policista a já se na něj vděčně malinko usmál, než mi opět úsměv z tváře vymizel, když jsem se podíval na Yoongiho, kterého už policisti posadili do auta.

„Jimine, já to neudělal, věř mi. Prosím.. Dokážu ti to. Přijď.” stihl mi ještě říct Suga, než za ním policista zavřel dveře auta.

Poznámka autora:
* V přepočtu stál 70 000 Kč jeden.