Po stopách vraha - Yoonmin (18+)

30

O asi půl hodiny později jsem vyšel ze svého pokoje a vešel do kuchyně. Suga už tam nebyl. Ohřál jsem si večeři a začal pomalu jíst. Díval jsem se nepřítomně před sebe do desky stolu a přemýšlel.

Nechce mě přijmout. Ale já ho přesvědčím. Ukážu mu, že na to mám. Ano, a pak změní názor a přijme mě. Nějak mu to dokážu. Musím.. A už vím, jak.

Dojedl jsem a odešel znovu do pokoje. Tam jsem vzal všechny tři těžké složky do náruče a vydal se k Yoongiho pokoji. V prvních dnech, co jsem byl u něj, mi ukázal, kde je. Jde se tam z mého pokoje přes chodbu doleva, dojde se do kuchyně, zabočí se do krátké chodby opět doleva a jsem v obýváku. Tam se musím dát doprava a hned první dveře vpravo jsou jeho.

Zaklepal jsem na ně a po vyzvání je otevřel. Seděl za svým stolem u pravé stěny pokoje a soustředěně se díval do jednoho z papírů, co měl spolu s několika dalšími po celém stole tak, že na desku stolu ani nebylo vidět.

„Kam ti to mám uklidit?” zeptal jsem se ho.

„Co?” zeptal se, aniž by ke mě zvedl pohled.

Možná kdyby ses podíval...
Pomyslel jsem si sarkasticky, ale tuhle poznámku jsem polkl.

„Ty tři složky.”

„V obýváku pod televizí třetí šuplík zleva. Ty složky jsou očíslovaný, tak je tam dej ve správným pořadí.” řekl mi skoro až nepřítomně. Usmál jsem se a zavřel. Podle jeho instrukcí jsem našel a otevřel onen šuplík a s pohledem na ostatní stejně přecpané složky jsem se spokojeně usmál.

Povedlo se mi to. Došlo mi totiž, že kdybych mu je dal na stůl, uklidil by je on, takže bych se nedozvěděl, kde jsou ostatní složky. Taky jsem nechtěl riskovat, že by mi nechtěl říct, kde je má, kdybych za ním zašel s tím, že bych se to chtěl učit dál a aby mi ty ostatní složky ukázal, protože si myslím, že by mě mohl přijmout. Musel jsem sám sebe pochválit, když mě napadlo něco takového. Udělám mu službu, nebude je muset uklízet on, a já se budu moct učit dál.

Podíval jsem se na čísla na deskách tří složek, ze kterých jsem se učil. Strategie - 1., uspávadla - 2. a zbraně - 3. Uklidil jsem je tam a vytáhl čtvrtou složku. Byla hubenější než ty ostatní, ale i tak jsem ji musel chytit oběma rukama.

„Tajné písmo, skryté vzkazy a tajná řeč.” přečetl jsem potichu a otevřel složku na náhodné straně na začátku. Morseovka - klasika. Otevřel jsem ji někde za polovinou. Je tady i Braillovo písmo.

On se šrotil i tohle?!
Už jsem se bál přemýšlet, co všechno ví. Ne, změnil jsem to na: co všechno neví?!
Dočkal bych se mnohem menších čísel..

Bylo tam ještě písmo, co vypadalo jako matematický příklad. Dál tady bylo popsané dorozumívání se pomocí zvuků zvířat, dorozumívání se pomocí rytmu, vzkaz s obráceným významem, co záleží na souhlásce na začátku vzkazu,...

Tady je snad všechno.. Jestli je v těch složkách všechno, co ví, jelikož je evidentně dělal sám,...

Přejel mi mráz po zádech.

...pak je pro ostatní ještě nebezpečnější, než jsem si doteď myslel...