Po stopách vraha - Yoonmin (18+)

25

Se složkami jsem se později přesunul do svého pokoje na postel. Uběhl týden. Čekal jsem, že za mnou přijde Suga, aby mě z toho vyzkoušel. Zatím ale nic neudělal, takže jsem to využil k většímu pročtení si informací ze složek.

Každá byla o jednom tématu. První byla o zbraních a jejich využití, druhá o uspávadlech a jak dlouho bude po čem průměrný dospělý člověk spát a třetí o nejčastějších taktikách a strategiích zločinců.

Otevřely se dveře. Otočil jsem se k nim od jedné ze složek. Yoongi. Držel v ruce pistoli s náboji se sedativem.

Asi mě už jde vyzkoušet.

„Měl by ses podívat ještě na tohle." hodil mi to na postel vedle mě, „Je dobrý to někdy v životě držet v ruce, abys věděl, jak se to používá, protože ty popisy tam tě dost nepřipraví." kývl ke složce o zbraních. Kývl jsem. Hned na to odešel. Sedl jsem si a vzal pistoli do ruky. Obracel jsem ji v ruce a sem tam nahlédl do složky k popisu.

Skoro hned jsem ale vstal, pistoli nechal na posteli a přešel ke dveřím. Chci se mu připomenout, jestli by mě už nechtěl vyzkoušet. Už to umím.

„Yoongi? Chtěl jsem se zep-"

Rána z pistole. Těsně přede mnou prosvištěla kulka a zarazila se do obrazu na zdi po mé pravé ruce u dveří "mého" pokoje. Polekaně jsem tiše vyjekl a uskočil zpátky do pokoje. Co mě v tu chvíli napadlo, bylo jediné:

Měla trefit mě. Někdo je tady. Někdo mě chce zabít. A Suga je v ohrožení! Kurva co se to děje?! Mobil! Kde mám mobil! Je na stole v kuchyni. Co teď?!

„Hej!" ozval se hrubý mužský hlas, který Yoongimu nemohl rozhodně patřit, „Vylez! Jinak tě zabiju, ty hajzle!"

Pohledem jsem zneklidněně střelil na svou postel. Ležela tam pistole s uspávacími náboji. Rychle jsem ji vzal do rozklepaných rukou a podíval se ke dveřím.

Klid, Jimine! Musíš se uklidnit! Co v tý složce stálo? Musíš zachovat klid. V každým případě. Zamysli se.

Když se vyjde z "mého" pokoje, po pravé straně pokoje je hned zeď, protože se pokoj nachází na konci chodby. Když se pak jde asi deset nebo patnáct metrů doleva, dojde se do kuchyně, kterou se jde pak doleva do obýváku a do Sugova pokoje a doprava je to do předsíně ke dveřím. Útočník musí být tedy v kuchyni, to i sedí podle toho, odkud hlas přichází. Určitě se za něčím schovává. V kuchyni moc předmětů není, mohl by se schovat za stolem.

Vzal jsem z postele polštář. Naproti mým dveřím je komoda. Za tu bych se mohl schovat. V tom případě bych ale musel překovat dva metry, kdy mě může trefit. Hodil jsem polštář za komodu. Během letu ho proděravěly dvě kulky, až jsem sebou trhl a z očí mi stekly první slzy.

To nestihnu doběhnout. Je to až moc dobrý střelec.

„Já si pro tebe dojdu!" ozvalo se opět zaburácení neznámého muže a do zdi na chodbě udělala díru další kulka, „Vylez a vzdej se!"