Po stopách vraha - Yoonmin (18+)

38

Další den už bylo Sugovi docela dobře. Už neměl teplotu a nemoc ho rychle opouštěla, což jsem poznal hned, jak jsem s ním nemohl hnout. Opět byl on ten, kdo rozhodoval, jestli ten oběd vůbec dodělám, nebo bude ujídat už během toho. Ještě ho pár dní bolela trochu hlava, ale i ta rychle ustupovala.

Stál jsem u linky a hnětl těsto na pizzu. Nikdy jsem pizzu nedělal, ale jeden jistý a velevážený pan Min si ji objednal...

Najednou se mi něčí známé ruce omotaly kolem pasu. Ona vyžírka se tak* na mě zezadu natiskla, položila mi bradu na rameno a dívala se mi pod ruce.

„Varuju tě, jestli budeš i dneska ujídat, pobliješ se.” řekl jsem neutrálním tónem a hnětl těsto dál, nevšímajíc si ho.

Ano, sice je opravdu geniální, očividně ho ale přes to vůbec netankuje, že nemůže sníst například právě tepelně nezpracované těsto, proto jsem ho pro jistotu varoval. A jakože se takových pár snah už ukázalo. Vždycky se mi podařilo mu v tom zabránit.

„Já vím,” řekl tiše a já se nemusel dívat, abych věděl, že se na chvilinku usmál, „Jen jsem ti přišel poděkovat, že ses o mě tak hezky postaral.”

Upřímně mě to překvapilo. Na druhou stranu mě to ale zahřálo u srdíčka, že tentokrát nepřišel kvůli jídlu, ale jen aby mi poděkoval. Otočil jsem k němu trochu hlavu a usmál se na něj, než jsem se otočil opět k těstu.

„A..” odtáhl se ode mě a podle toho, co jsem slyšel přešel pár metrů k jídelnímu stolu a sedl si k němu, „Taky jsem ti chtěl oznámit, že jsem se spojil s policií a odpoledne pojedeme vyslechnout ty dva chlápky.”

„Pojedeme?” podotkl jsem, přestal jsem zpracovávat těsto a otočil k němu hlavu s trochu nechápavým výrazem.

„No chceš se mnou jednou pracovat nebo ne? Musíš prvně získat zkušenosti.” jeho ledovou masku na chvilinku prorazil malý mírný úsměv.

Otevřel jsem překvapeně pusu a moje radost rostla.

Dělá si srandu?!

„T-to.. Myslíš to vážně?” vysypal jsem ze sebe neohrabaně.

Opravdu mi dává další šanci?

„Budeš tady dál stát nebo mi řekneš, jestli o tu práci furt stojíš?” usmál se mi.

„Jasně! Pane bože!” vykřikl jsem, přiskočil k němu a pevně ho objal. Úplně jsem zapomněl, že mám ruce od mouky a těsta.

„Máš jediný štěstí, že je to triko už starý.” slyšel jsem, jak se trochu zasmál, než mě taky objal s malým úsměvem si povzdechl, „Ty seš tele, víš to?”

„Jo..” pípl jsem, zatímco jsem ho dál pevně objímal. Neslyšel jsem tak, co Suga řekl opravdu tichounce hned po tom:

„A právě proto tě mám tak rád..”

Poznámka autora:
*Ne ve smyslu 'tolik'.