Doctor is coming #2 - Cyberman is here (Czech Doctor Who FF)

Fakt Cool !

Když jsme obešli pět bloků, došli jsme na místo - velké nákupní centrum s parkem. Doctor vzhlédl. ,,Sem" měl velký úsměv na tváři. ,,Sem." Zasmál se. ,,Tak poběž!" řekl a rozběhl se vchodu. U toho nás ofoukl vítr, ale uvnitř byl příjemný chládek. Doctor snad samou radostí nevěděl kam dřív. Je to jako vést malé dítě na kolotoče. ,,Tak kam půjdem?"  řekl když ke mě asi na potřetí přišel. ,,Kam budeš chtít." To ho ještě víc rozjásalo. ,,Tak... tak... ehm... Támhle! Co je to?" Přišla jsem k němu. ,,To je hračkářství řekla jsem a zasmála se. ,,Skvěle. Jdeme." Přišli jsme do hračkářství. Doctor si pohrál s plyšáky, svedl bitvu s vojáčky, zahrál si s plastovými meči na hvězdné války a házel si s pokebalem. To vše trvalo asi hodinu a já si celou dobu hrála s ním. Ne, není to divné, když si devatenáctiletá holka hraje s dospělím chlápkem v motýlku s vojáčky. Přilákali jsme pár pozorovatelů. Poté jsme šli hned naproti do obchodu se starožitnostmi. Doctor tam objevil staré hodiny, malou děsivou sošku a brýle které jsou podle něj 'fakt cool'. Jak jsem zjistila, nemá ani korunu, tak jsem mu za své koupila fez který vyhrabal v nějaké bedně. Takže k motýlku a kšandám se přidal ještě fez. Fakt COOL! Bylo kolem desáté, tak jsem si řekla, že si skočíme na nějakou malou svačinku. ,,Doctore? Půjdeme teď sem jo?" ,,Dobře!" Šli jsme ruku v ruce směr potraviny. Až po chvíli jsem si to uvědomila, tak jsem ho pustila a začala se červenat. Vstoupili jsme a já vzala košík. Doctor oběhl jeden regál a už měl v ruce spoustu věcí. Jelly bonbóny, dvě balení pudingu a tři balení rybích prstů. K tomu ještě několik banánů. Koukla jsem na to a řekla. ,,Myslím že máme nakoupeno" zasmála jsem se.  Šli jsme k pokladně. ,,Sto devadesát šest prosím." řekla ta paní za přepážkou. Hledala jsem v peněžence drobné. Doctor se rozhlédl kolem sebe, vytáhl sonický šroubovák a zabzučel s ním na pokladnu. ,,Pardon, jen devadesát šest"  Otočila jsem se na Doctora, ale ten dělal jakoby nic. Dala jsem jí peníze a šli jsme dál. Sedli jsme si na lavečku a rozdělali ty Jelly Babes. ,,To je vážně Úža" řekla jsem ,,Že ano!" zasmál se.  ,,Kam chceš jít teď?" zeptala jsem se. On vstal, rozhlédl se a ukázal někam. Podívala jsem se tím směrem a bylo mi jasné, že tohle minout nemůžeme. Byl to obchod s kravatami a motýlky. Vběhl tam jak šílený a začal se rozhlížet. ,,Tak... červený? Ne ten už mám... Modrý? Taky..." ,,Co tenhle?" řekla jsem a ukázala na fialový motýlek s bílými tečkami. ,,Cool! Sem budu muset ještě zajít..." zasmál se. Tak jsem mu ho koupila a procházeli jsme se dál. Lidé se na nás často dost divně koukali, ale mě to bylo jedno. Kolem dvanácté jsme šli na oběd na čínské jídlo. ,,Jednou jsem v Číně byl. Tenkrát nebyli moc přátelští, vzhledem k tomu že je napadli Racnossové, ale jídlo měli báječné, a ty jejich sušenky štěstí. Prý 'čeká tě dlouhá cesta', to bych vážně nečekal. " ,,Mluvíš moc rychle" zasmála jsem se. On se zasmál taky. Je to tak hezké když se směje...