Doctor is coming #2 - Cyberman is here (Czech Doctor Who FF)

Susan

Když jsme došli do naší ulice, TARDIS stála před našim domem. Doctor šel k ní. Zpomalil. Čekal že narazí do silového pole, ale nic. Otočil se na mě, ale já jen pokrčila rameny. ,,Jak to že tu není?" ,,No... buď jim došla energie, nebo zjistili že tu nejsme tak ji 'vypnuli'. Tak či tak, radši zevnitř vezmu pár věcí, které by nám mohli pomoct." vytáhl ze saka klíček a odemčel si. Jakmile vstoupil řekl ,,Ahoj Krásko! Jsem zpátky, a jakmile vše vyřešíme hned se vrátím..." S kým to tam mluví? ,,S kým to tam mluvíš?!" ,,S Kráskou! S TARDIS!" Aha, no jo vlastně. Vyšel ven s malou bednou, položil ji na zem a zase odešel.  Otevřela jsem ji. Bylo v ní spousta drátků, součástek a kovových věciček. Vyšel zas ven a v ruce měl spoustu malých stejných krabiček. Jednu jsem vzala a otevřela ji. ,,Co je to?" ,,No zajišťuje to že věci udělají... Bum" Rychle jsem ji zas zavřela a vrátila Doctorovi. Ten zavřel dveře TARDIS a nechal mě nést bednu. Odemčela jsem dveře od domu a Doctor za mnou zas zavřel. V pokoji stála nějaká žena. ,,Ehm kdo jste?" zeptali jsme se s ní tak trochu zároveň. ,,Vy jste Susan?" zeptala jsem se jí. Přikývla. ,,Ano. A ty? Nebo spíše... a vy?" ,,Já jsem Nataly." ,,Ahoj! Já jsem Doctor!" Pořád na nás vyjeveně koukala. ,,Ehm Doctore. Nahoru, první dveře vlevo." Doctor šel po schodech nahoru a zašel do mého pokoje. ,,Kde je táta?" ,,Ehm... na zahradě. Řekl ať tu zatím počkám. Ty jsi dcera? Moc ráda tě poznávám." usmála se. Je milá. ,,Mohu mít otázku?" zeptala se. ,,Ehm... Jistě." ,,Tvůj táta má... dvě děti?" zasmála jsem se. ,,Ne to je můj... kamarád."  zakývala. Šla jsem nahoru. Dveře od pokoje byli otevřené a když jsem vešla, začalo mi být trapně. Doctor seděl na posteli a rozhlížel se po stěnách na kterých byli různé obrázky TARDIS a jeho, po poličkách kde bylo několik postaviček. Červenala jsem se. ,,Tak to je zajímavý..." řekl a vstal. Šel k jedné postavičce TARDIS. ,,Asi tě to hodně vzalo" zasmál se. ,,Nech toho." okřikla jsem ho, ale přestat smát jsem se nemohla. ,,Tak... já začnu dělat něco... co nás zachrání." zakřenil se. ,,No dobře." položila jsem bednu na zem. ,,Já tak za hodinu přijdu a... kouknu na tvůj výtvor." Zamávali jsme si a já odešla z pokoje...