Doctor is coming #2 - Cyberman is here (Czech Doctor Who FF)

Budeš. Vymazán. (Neděle)

Ráno mě probudil Andy mladší - už v sedm patnáct! Moc často takhle brzo nevstávám, ale jelikož jsem už nemohla usnout, řekla jsem si že se půjdu nasnídat. Jakmile jsem otevřela dveře a vyšla za roh ke schodům, už jsem zas couvala zpátky. Musela jsme se schovat aby mě Doctor nezahlédl. Byl dole. Normálně - v určitém slova smyslu - oblečený a měnil si nastavení na šroubováku. Pak se otočil na gauč a začal si od tamtud dávat něco do kapes. Poznala jsem co to je. Jsou to ty 'Bum-věci' co vyrobil. V jeho tváři šlo vidět odhodlání, trochu lítosti a očekávání akce. Šel ke dveřím, otevřel, zavřel za sebou a já slyšela jak sonicknul kliku. Hned mi bylo vše jasné. Šel na ty kyberlidi sám a mě nechal v bezpečí. Rychle jsem seběhla dolů. Na stole ležel lístek s nápisem "Je mi to líto".Málem jsem se rozbrečela, ale při pohledu na gauč mi svitla naděje. Zbyli tu ještě dvě Bum-věci. Vzala jsem je do ruky a běžela zadním vchodem ven. S tím Doctor nepočítal. Aniž bych věděla co dělám, šla jsem podél stěny našeho domu a skryla se za keř. Měla jsem dobrý výhled na Doctora a na každý jeho pohyb. Doctor vztyčil svoji ruku se šroubovákem do vzduchu a ten se rozbzučel. Bum! Bum! Z domů začali mechanicky vycházel kyberlidé. Jak jsem to poznala? Železné panáky nepřehlédnete. Naši sousedé už byli kompletně přeměněni a blížili se k Doctorovi který vydával signály. ,,Ahój!" zakřičel na ně Doctor a dal zase ruku dolů. ,,Jak se máte plechovky?" provokoval je. Všichni kyberlidé byli tak patnáct až dvacet metrů od něj. ,,Doctore. Budeš. Vymazán." řekl jeden z plecháčů. ,,To jsem měl být vždy, a pořád tu stojím ne? I když... to jsem měl nějaký dobře promyšlený plán..." dodal pro sebe. Když byli kyberlidé asi deset metrů od něj, Doctor proti nim natáhl ruku se šroubovákem. ,,Stát!... nebo střelím!" ,,Tvůj. Sonický. Šroubovák. Je. Neškodný. Budeš. Vymazán." řekl další. ,,No. Je sice neškodný ale co tohle?" Vytáhl z kapsy... nějakou... hračku? Vypadalo to skoro jako pokeball. Kyberlidé byli asi pět metrů od něj a natahovali k němu své plechové ruce. Doctor kouknul na to co má v ruce. Lehce ztrapněně se zasmál. Pustil tu věc na zem a začal zase mířit šroubovákem na kyberlidi. ,,No... to jsem trochu zpackal." řekl a začal se smiřovat s prohrou...