Doctor is coming #2 - Cyberman is here (Czech Doctor Who FF)

Sbohem... (Epilog)

Nechtěla jsem se s ním loučit, ale věděla jsem že to musí přijít. ,,Tak co teď?" ,,Co tím myslíš?" ,,Budeš dál cestovat ve své budce časem a prostorem?" ,,Říkal jsem že můžeš jít se mnou..." Koukla jsem na něj. ,,Já... nemůžu... mám tady všechno."  Trhalo mi to srdce. Obě. ,,No jo a... co s tím že jsem jako ty?" ,,No... změnit to nemůžeš. Budeš se s tím muset naučit žít." ,,No žádný problém" zasmála jsem se. ,,Jen... mě nech ještě se kouknou po TARDIS." Ustoupil mi ze dveří a já do ní vstoupila. Bylo to jako když jsem tak vešla poprvé. Začala jsem se rozhlížet a každý moment jsem si zarývala do paměti. Skoro bych se rozbrečela, ale Doctor si všiml mého smutného výrazu a přešel ke mě. Objal mě na oplátku. ,,Díky" řekla jsem. Brečet už se mi nechtělo. Užívala jsem si ten pocit během objetí. Odtáhla jsem se. ,,Asi... asi už půjdu... Nebo tu budu jak nějaká hysterka." zasmála jsem se. Vyšla jsem před TARDIS a ještě se na ni koukla a pohladila ji po modrém nátěru. Doctor si stoupnul do dveří. ,,No tak sbohem TARDIS." Ta jen zaúpěla a udělala Vworp. Asi to bylo rozloučení. Přemýšlela jsem co ještě říct. Pak mě to napadlo. ,,Doctore?... mohla bych ještě něco vědět?" ,,No... ano." Nebyla jsem si jistá tím co vůbec dělám, ale udělal jsem to. Udělala jsem k němu rychlí krok a políbila ho. Nemyslím takový ten letmí polibek na rozloučenou, ale... no... líbání. Doctor mával rukama do všech stran, ale mě to bylo celkem jedno. Po několika sekundách jsem přestala. ,,Políbilas mě!" ,,Červenáš se." Upravil si motýlka a nasadil takový ten naštvaný ponížený výraz kterým zakrýval lehký úsměv a červenání. ,,Co jsi chtěla vědět?!" ,,Jak líbáš" Začervenal se ještě víc a povytáhl obočí. ,,Úžasný." zasmála jsem se a on mi to oplatil. ,,No tak... sbohem Doctore." ,,Uvidíme se." ,,Tak na to se těším." Už mi málem tekla slza. On zalezl do své budky a zmizel...