Anna in my uqly body (Czech Anorexia story)

1

Ahoj,
moje mamka mě nazývá anorektičkou, prožila jsem si toho strašně moc..
Jsem posedlá svou postavou.
Rozhodla jsem se, že vám můj příběh odvyprávým.

Všechno to začalo 1.9. 2010
To se semnou rozešel přítel a pohádala jsem se s nejlepší kamarádkou.
Byl to první den v deváté třídě.
Začneme tedy prvním dnem a budeme pokračovat až do dneška..

,,Valentýno, už vstávej, zlato hurá do školy! " Mamka mě probudila.
Mně se nikam nechtělo ale věděla jsem, že jít musím.

Vstala jsem a vyčistila jsem si zuby, učesala jsem se a šla jsem do pokoje.
Vzala jsem si triko s nápisem
'I'm haPPy'
a kraťasy, sice je podzim, ale není taková zima a já to z domu do školy přejdu a určitě nezmrznu..
Vzala jsem do ruky make-up a rozetřela ho po obličeji, korektorem jsem zakryla všechno co bylo třeba a přepudrovala jsem to všechno, bez linek to nejsem já a bez výrazné řasenky taky ne.
Vzala jsem si světlou gumičku a mé dlouhé odbarvené vlasy na blond jsem sepla do culíku,
šáhla jsem do šperkovnice pro perličkové naušnice, na ruku dala náramek s mým jménem a vzala jsem si na záda vak s růžovo-fialovým ombré.
Můžu jít do školy.

Při cestě do školy už jsem přemýšlela jestli se k nám do třídy přidá někdo nový a jestli se někdo změnil.
Už jsem viděla velkou budovu a čím víc jsem z ní viděla, tím víc jsem byla smutná že do ni musím jít.
Před školou byli houfy dětí a já patřila do houfu s nejstaršími dětmi.
Už jsem byla blíž a blíž a najednou se z houfu vynořila Alča. ,,Ahoj! "
Přiběhla ke mě a skákala radostí, tak jsem se přidala do radostného skákání s ní a šli jsme do naší skupinky.
,,Dobrý den paní učitelko, jak jste si užila prázdniny ?"
Dobrý dojem musím udělat už na začátku roku.
,,Ahoj Valentýno, děkuju za optání, co jsi dělala ty ?"
Měla se zeptat jak jsem se měla, ne tady se mnou konverzovat.
No dobře,
Tak ji odpovím..
,,Jé, děkuju za optání, já jsem byla u moře v Řecku."
Usmála jsem se a doufala jsem že se už na nic ptát nebude.
,,Tak to jsi se měla, že ano ?"
No to jsem se měla no.
,,Ale vidím že tě udržuji, tak si běž povídat s kamarády."
Paní učitelka mě pochopila a navíc si asi všimla že na mě čekají kamarádi.

,,Ahoj zlato!"
Objal mě Jirka, ale nějak váhal.
,,Ahoj." Chtěla jsem mu dát pusu, ale on uhl s hlavou, tak jsem otevřela oči a nechápavě jsem zamrkala.
Co se zase stalo ?
To chování jsem nepochopila, usmál se mému nechápajícímu úsměvu..
,,Víš, měl bych ti něco říct, jen nevím jak."
Aha, něco se stalo.
,,Přes prázdniny, no víš, ale byl to jen úlet."
Do očí se mi nahnaly slzy..
Odtáhla jsem se od něj.
,,No to snad nemyslíš vážně."
Byla jsem naštvaná.
,,No právě že to myslím vážně."
Řekl.. V jeho hlase nebylo poznat moc smutku, spíš kruté pravdy.
,,Fajn." Otočila jsem se.
A šla jsem zpět k houfu tříd, zařadila jsem se k naši třídě a povídala jsem si s klukama ze třídy, furt jsem ale koukala jeho směrem a najednou..

Najednou jsem viděla Alenu jak jde k Jirkovi a nechovali se k sobě jako kamarádi, spíš jako něco víc..
Zrovna na mě mluvil Filip, ale já tam musela jít..
,,Hele, musím jít."
To bude chtít abych mu vysvětlila kam potřebuju jít.
,,Kam musíš jít ?"
Jo přesně jsem to věděla, že se zeptá.
,,Vidíš ?"
Ukázala jsem na Jirku s Alenou.
,,Aha,chápu, nemám jít s tebou ?"
Nevěděla jsem jestli mám říct jo nebo ne..
,,Víš co ? Hlídej to z dálky, kdyby se něco dělo, tak přiběhni na pomoc."
To bude lepší než kdyby tam šel se mnou.

,,Tak tohle je ten tvůj úlet ?"
Vyvalila jsem na Jirku.
,,Hele, koukni se na sebe, však jsi
tlustá, se divím že s tebou ten Jirka byl."
Co s ní je, tohle bych do ni nikdy neřekla.
,,Aleno, do tebe bych to taky nikdy neřekla!!"
Byla jsem naštvaná a a hlavně mě to mrzelo.
,,Nojo, lidi se mění."
No to snad nemyslí vážně !
,,Jděte už někam, fakt!"

Vrátila jsem se k Filipovi a pevně ho objala, byla jsem ráda že on tu je se mnou.

Ps:chceš pokračování?
Napiš komentář, budu za něj ráda ;)
A ještě víc mě povzbudí sledování :)