Anna in my uqly body (Czech Anorexia story)

13

Po rozhovoru s Filipem jsem se vrátila domů, asi dřív než bylo třeba, ale na něj jsem náladu neměla.
Beze slov jsem se vrátila do svého pokoje, kde jsem proseděla asi další dva týdny.
Občas jsem si zacvičila, což mi pomáhalo k uvolnění.
Maminka mi sice vyplakávala slzy do ramen, slyšela jsem ji plakat z její ložnice, ale s tím já nic neudělám.
Většinu obědů, snídaní, večeří a všeho jiného k jídlu, co mi mamka přinesla jsem dala do igelitového pytlíku a vyhodila.
Teď po dvou týdnech, jsem se podívala do zrcadla a zjistila jsem, že mi trčí páteř, žebra také mi jsou vidět kliční kosti.
Páni, jsem na tebe pyšná, ale víš že to není dokonalé.
Když jsem viděla, jak vypadám a slyšela jsem i Aniny slova, tak jsem s ní souhlasila, měla opravdu pravdu.. Nemůžu s ní nic než souhlasit.
Abych nezapomněla, krom super postavy, mám plno modřin, kdekoliv se jen otřu, už mám fialovo-modrou skvrnu na kůži, která se léčí velmi špatně.
To je výsledek úspěchu.
Přišlo mi, jakoby ze mě měla Ana radost. Radost ze mě teda určitě neměla maminka, vzhledem k tomu, že mi říkala, že modřiny jsou jen výsledkem nedostatku vitamínů a velmi slabého organismu.
Kecy, kecy, kecy..
Opakovala mi Ana, furt dokola a já ji bezvíhradně věřila.
.
.
.
.
.
Blížíme se ke konci, uvidíme, jestli se Valentýna vyléčí.. A nebo ne.
To se brzy dozvíte :)