Anna in my uqly body (Czech Anorexia story)

7

Bílo,
stále jen bílo.
Najednou se přede mnou objevilo malé devčátko.
Stála na svých nožkách a maminka k ní natahovala ruce a zkoušeli první krok.
,,Ty jsi šikovná holčička, taková malá Valentýnka."
Teď jsem to poznala, to jsem já a moje maminka, tatínek tam nebyl, protože tatínek umřel eště než jsem se narodila.

Poznala jsem krásnou maminku, měla výraz štěstí, usmívala se, bylo krásné ji vidět jak se usmívá.

Najednou se přede mnou všechno rozmazalo a objevila se přede mnou dívka, které bylo tak pět.
Když jsem se koukla naproti ni, byla tam stejná žena jako před chvílí, zase jsem to byla já a moje mamka.

,,Mamí, to bolí."
Děvčátko plakalo a drželo si koleno.
,,Ty jsi upadla ?"
Maminka vypadala ustaraně, ale pak se usmála, odřené koleno není taková tragédie.
,,Jo, a strašně to bolí."

Najednou se žena i devčátko objevili v koupelně a žena tahala náplast.
,,Tak to tedy zalepíme."
Utěšovala žena plačící dívku, tedy, moje maminka utěšovala mě.

Zase se mi rozmazal obraz a viděla jsem asi devítiletou dívku která se smála s maminkou v kuchyni u stolu.

Najednou jsem viděla jak asi patnáctiletá dívka stojí u doktorky, když jsem se koukla pořádně, zjistila jsem, že ta dívka jsem zase já.

Podívala jsem se na doktorku která nad těmi čísly kývala hlavou.
,,42kg, Valentýno, jsi podviživená, zmocnila se tě anorexie, jsi vážně nemocná, musíš na psychiatrii."

Doktorčiny oči zčernali a najednou zmizela a objevili se přede mnou mříže.
Když jsem se skrz ně podívala, zahlédla jsem odcházející ženu.

,,Mami!"
Cítila jsem slzy.
,,Mami!"
Ani se neohlédla a pak zmizela.

Najednou jsem ležela a někam letěla, ohlédla jsem se a všimla si že letím pryč ze svého těla.
Mé tělo leželo v..... co je to ?
Ach bože! Rakev?
,,Né!"
Nikdo mě neslyšel, všichni koukali do rakve a plakali.

,,Co se stalo!?"
Cukala jsem rukama, nohama, no úplně vším v mém těle.

,,Ano! Pomoc, slíbila jsi mi, že mi vždycky pomůžeš."
Volala jsem bezmocně.
,,Ale ty hnusnej špeku, jak bych ti mohla pomoc ? Slíbila jsem ti že ti pomůžu zhubnout, byla jsem tvá kamarádka, omotala jsem si tě a neměla jsi možnost zbavit se mě, teď je pozdě, chovala jsi se jak látková panenka, chtěla jsi být dokonalá, pak jsi chtěla být víc dokonalá, chtěla jsi být nejlepší, to tvá touha tě dostala sem, na dno, chápeš to ? Byla jsem jediná kdo tě měl rád, byla jsem tvá nejlepší kamarádka aniž by jsi mě někdy viděla.
Prostě jsi se mi podřídila."

Probudila jsem se, co to bylo?
,,To byla tvoje životní story."
Odpověděl mi hlásek v hlavě.
Ale todle já nechci.
Nechci umřít.
,,Jednou stejně umřeš, je jedno kdy ne?"
Ne!

Vyběhla jsem z pokoje a utíkala k lednici, vytáhla jsem nutelu, lžíčku a začala jsem jíst.

,,Ty prase! Myslíš si, že jíš, jen proto aby jsi se mě zbavila, ale mě se už nikdy nezbavíš! Jsem tu s tebou, nejíš aby jsi mě zahnala, ničíš sama sebe! Ničíš svou tlustou špekatou postavu."

Ale ne..
Začalo mě bolet břicho a letěla jsem na záchod.

,,Budeš se svýrat v bolestech pusy, břicha, všeho, dokud se z tebe nedostane všechno jídlo."

Začla jsem potřebovat zvracet.
Obejmula jsem záchodovou mísu, ale nestačilo to, strčila jsem si prst do krku a pokračovala.

Ahojky lásky,
omlouvám se za trošku nechutný konec části,
aby jste to pochopily - Vali se zdál sen a pak se vzbudila, snědla nutelu a šla do koupelny.
Tak aby jste pochopily a neztratili se :D
Přes 530 slov.