Anna in my uqly body (Czech Anorexia story)

10

Když jsme přijeli domů, kiukla jsem se na mobil.
Sakra měla jsem zmeškané tři hovory - Filip
a pět správ - Filip a nějaké neznámé číslo.

Nejdříve jsem rozklikla neznámé číslo - Ahoj, tady Max.
Jsi tak naivní děcko, nic co jsem ti řekl,nebyl pravda, mám holku, kterou ze srdce miluju, a ty jsi mi byla překážkou, tak aby jsi věděla.. Je konec.

Nijak mě to nejdřív nepřekvapilo. Vidíš, další kdo tě nemá rád. Ana měla pravdu, nikdo mě nemá rád.
,,Ticho Ano!"
Sykla jsem bezmocně a hrnuly se mi slzy do očí a pak po tvářích.
Číslo neznámého jsem uložila a odepsala.
Proč jsem si to nemyslela, jsi parchant jako všichni ostatní, byl to jenom blbej úlet.
Odeslat

Pak jsem rozklikla zprávy od Filipa.
1. Ahoj, tak co platí to ?
2. Haloo
3. Udělal jsem snad něco ?
4. Umíš psát ?
5. Okay, asi nic, jen mě to mrzí..

Klikla jsem na číslo a zmáčkla slovo volat.
Notak, to zvedni.

,,Haló?"
,,Filipe, to jsem já, omlouvám se."
,,Proč jsi neodepisovala, myslel jsem že ti stojím za to napsaní, když už né za to jít ven."
,,Ale Filipe, mamka mě dotáhla k doktorce."
,,Jakto ?"
,,Nevím jak to vysvětlit."
,,Nojo, tak to je složitý."
,,Víš co ?"
,,Ne."
,,Vem penny a přijeď, půjdem se projet."
,,Fajn."

Zavěsil, ale nebyl nijak nadšený.

Sepla jsem vlasy do culíku, nechala legíny a moje triko.
Čapla penny a řekla mamce že se jdeme s Filipem projet, na odověď jsem nečekala, jsen jsem zabouchla a mizela na chodníku směrem k Filipovi.

,,Ahooj!"
Já měla energii vysoko, ale on byl očividně sklamaný.
,,Notak!"
Objala jsem ho, on mě ne.
,,Já si to nevymyslela sakra, mamka mě dotáhla k doktorce a nic mi neřekla. Děláš jak kdybych za to snad mohla! Jsem prijela domů, přečetla jsem si zprávu od Maxe, jaký jsem naivní děcko, pak jsem četla tvoji a hnedka jsem ti volala. A víš proč jsem ti volala ?"
Koukla jaem se do země.
,,Doufala jsem, že mi pomůžeš bemyslet na to, co se stalo. Ale očividně ti to je úplně jedno."

Teď jsem ho donutila, se cítit asi trochu provinile.

,,Proč jsi byla u tý doktorky ?"
Usnál se, radši se asi zeptal na doktorku, než na Maxe.

,,Údajně mám anorexii."
Koukla jsem se na něj, on na mě a pak jsem si s radostí hrála s prsty.
,,No.. Jsi trošičku pohublá.. kolik vážíš.?"
Koukl a já viděla jeho slzy v očích.
,,43 kilo."
Vykulil oči a nechápavě kroutil oči, už mu jedna slza stekla a tak jsem mu ji utřela.
,,Valouši, ale to je málo."
,,Mně nepřijde."
Cukla jsem pusou jako bych tam měla lomítko a zase jsem si hrála s prsty.

,,Ale Vali.. To je opravdu hodně, ale hodně málo."
Chvíli ticho.
,,Prosím, nehraj si s takovýma věcma."
já jsem zastavila na penny a on taky, drcla jsem do něj a on odvouval z penny boardu a já si na jeho board stoupla, tak abych něla svoji hlavu u jeho, je o něco vyšší než já.

Objala jsem ho a pošeptala - ,,Ale já si s tím nehraju, to ono se mnou."
Odtáhla jsem se - ,,Víš, já jen nechvi být velký, tlustý prase, budu radši vyhublá, než přetloustlá."

Filip mě očividně nechápal.
,,Ale ty, ty jsi nebyla nikdy tlustá."

,,Chceš něco vidět ?"
Filip přikývl a já si vyhrnula triko nad pupík.
,,Vidíš? Až teď jsem hubená, a stále to není ono."

,,Vališi, teď to je až moc předokonalený."

Eště jedna část pro dnešek a dneska vše :3