Anna in my uqly body (Czech Anorexia story)

12

Když mě Filip donutil sníst skoro celou snídani, půjde se mnou ven.

,,Mami, jdu ven !"
Nevím kam půjdem, ale to nevadí.
,,Počkej, vem si vitamín."
,,Mmmm.."
Ty vitamíny jsou vinikající, kdybych jen mohla jich sníst víc.
,,Kam půjdeš ?"
Tak otázky toho typu snad všichni tak moc milujeme ne ?
,,Eště nevím, půjdem někam s Filipem. Prostě někam ven."
Mamka přikrčila nos, udělala se jí vráska na čele.
,,Jaktože to nevíš ?"

No do Ameriky nepůjdu..
Proč mi nevěří ?
,,Eště jsme se nedomluvili."
Mamka přikývla hlavou a k mím černým legínům a galaxi triku mi podala černou vestu s kožíškem.
,,Děkuju."
Nabula jsem si Vansky a pádila rychlým krokem k nedalekým prolízačkám pro děti.

,,Ahoj"
Filip začal projevovat zájem, o mě, mé tělo i duši.. Což se mi vůbec nelíbí, řekněme, že by 'vlastnil' mé tělo, můj jídelníček..
,,Ahoj"
Ucukla jsem se do prava aby mě Filip nemohl obejmout.
,,Copak se děje zlato ?"
Nejsi jeho zlato !
Já jsem tvoje všechno, Valentýno !
Rozumíš, nereaguj na něj !
Aně se to nelíbilo... Ale vůbec, zničeho nic jsem měla křeče v břiše a bolest hlavy.
,,Nejsem tvoje zlato!"
Sedla jsem si na lavičku, hlavu dala dolů a oči vykulila až nahoru, prakticky na čelo.
Na Filipa jsem se podívala tak moc hnusně.. ,,Vali, co se děje?"
Začla jsem zvesela pohybovat nohama, prstama a po úlevě všech bolestí jsem se opřela, zase nahrbila a pak jsem zůstala v mírném předklonu, sledovala jsem Filipovi pohyby.
Opravdu zlomyslně jsem se zasmála, nejdřív potichu, ale pak hlasitěji.

,,Nic se neděje ZLATO! Jen je mi od rána do večera špatně, jsem přecpaná, mám deprese, mám stavy úzkosti, třeští mi hlava, křeče v břiše, proklínání sama sebe.."

Filip se na mě vystrašeně podíval..

,,Mám pokračovat ?!"
Filip odmítavě zavrtěl hlavou.
,,Ale já bych mohla !"
Podívala jsem se do země, Filip ode mě asi čekal slzy nebo tak něco, ale byla jsem pevná jako skála.
Podívala jsem se na Filipa, on sám vypadal vyděšeně. Už,už se nadechoval, že něco řekne..
Ale neřekl, skočila jsem mu do řeči.
,,A víš co ?"
Vstala jsem z lavička abych byla co nejvyšší, i když oproti Filipovi jsem byla totální prcek.
,,Můžeš za to ty!"
Filip mě nechápal, ale já mu to vysvětlím.. Chtěla jsem pokračovat, ale.
,,Vali, bojím se, o tvoje zdraví o tebe a taky se bojím tebe.."
Bojí se tě, vidíš, podrazí tě!
Zase jsem slyšela zvuky v hlavě.
,,Mě ? O mě ? Moje zdraví ?"
Bože, začal být tak moc vtipný.
,,Ano tebe! Koukej jak mluvíš! Zlomyslně! Strašidelně a přitom vážně."
Zase jsem se usmála.. Filip místo pusy lomítko a pokyvoval hlavou..
.
.
.
.
Tý jo, ahoj lásky, neměla jsem nainstaovaý watt a tak jsem úplně zapomněla, že píšu příběhy :/
Každopádně, jsem uase tady a moc se omlouvám :)