Tebe Pansy

17. kapitola

Byt na Grimmauldově náměstí byl velký a přes okna dovnitř pronikalo tlumené světlo. Harry stál v chodbě, rukávy košile vyhrnuté až k loktům a kouzlem přemísťoval těžké kufry do rohu místnosti.

V domě se kdysi zbavil většiny temných kouzel, dokonce i ponurá podoba Siriuse na rodinném gobelínu vypadala, že se méně mračí. 

Byla škoda, že tu byl celou dobu, dalo by se říci, sám.

Vyrušil ho zvuk sovy, která klepala na okno. 

Ron, sedící na židli s nohama nahoře, se zvedl a převzal psaní. „Doporučení ministerstva. Máš se účastnit charitativní akce."

„Psal jsem, že pošlu peníze, ale účastnit se nebudu." Povzdechl si Harry. To by musel chodit pořád někam. Vzal si dopis a přečetl si ho. „Proč já?"

Ron pokrčil rameny. „Protože jsi prostě Harry Potter. A tohle je jen další kapitola tvého šíleného života." Ukázal kolem.

Harry vykouknul z okna, aby zkontroloval Pansy a Hermionu, které se vracely z procházky s Hugem.

,,Jakto, že má tolik věcí?'' Zašeptal a ukázal na kufry kolem.

,,Hermiona má v naší malé knihovně tolik knih, že by s nimi zaplnila Bradavice. A přitom tvrdí, že je to jen základní sbírka.''

Harry se usadil k Ronovi.

Za minutu stála Pansy ve dveřích. „Zlato?" Zvolala vesele a šla mu dát pusu. Když míjela odrbané křeslo ukázala na něj „Tenhle kousek bych vyhodila." Podotkla vážně.

„To je křeslo po Siriusovi!" Vykřikl Harry s vytřeštěnýma očima.

„A co? Sirius by také určitě chtěl něco pohodlnějšího."

Mezitím Hermiona prošla kolem Pansy s Hugem v náručí, který žužlal její pramen vlasů a těžko zadržovala smích.

Harry vzal do náruče jednu z menších krabic a zvědavě zkoumal její obsah.

„Harry, prosím, neosahávej to. Jsi zpocený." Řekla mu Pansy a Hermiona vyprskla smíchy.

Ron se zmateně podíval na svou ženu.

,,Rone, měli bychom jít.'' Hermiona si přendala Huga na druhý bok, vzala svého muže za ruku a táhla ho pryč.

,,Připomeň mi, proč jsem si jí chtěl nastěhovat?" Zeptal se Harry Rona, když ho míjel.

„Myslím, že tohle je budoucnost, Harry," Poznamenal Ron, který se rozhlédl kolem a poplácal svého kamaráda po rameni.

Když osaměli Pansy zacukaly koutky. Přiblížila se k Harrymu a popadla ho za límec. „Dělala jsem jsi srandu. Hermiona říkala, že křeslo po Siriusovi miluješ a napadlo mě si z tebe vystřelit.''

Harry jí objal kolem pasu a přemýšlel, jestli jí má naplácat hned tady a teď.

Opíral se o rám dveří a sledoval Pansy, jak vybalovala věci. Špulila na něj zadek, když se shýbala pro věci, které kouzlem zvětšila. 

Hodila po něm pohled přes rameno. „Zíráš na mě?"

„Vždycky."

„Můžeš mě tu provést."

Harry jí vzal za ruku a táhnul jí do kuchyně. Tam ukázal na dřevěný stůl, na kterém leželo několik knih a rozházené papíry z ministerstva. „Tady pracuji... tady snídám."

Pansy se rozhlédla po místnosti a přešla k polici, kde ležela láhev whisky. Zvedla ji a zamžourala na etiketu. „Dobrý vkus, Pottere."

Když vešli do obýváku, všimla si Pansy velkého, pohodlného gauče. Okamžitě se na něj svalila a natáhla nohy. „Tady se nejčastěji válíš?"