Tebe Pansy

17. kapitola

Byt na Grimmauldově náměstí byl velký a přes okna dovnitř pronikalo tlumené světlo.. Harry stál v chodbě, rukávy košile vyhrnuté až k loktům, a kouzlem přemísťoval těžké kufry do rohu místnosti. Stěhování probíhalo hladce.
V domě se kdysi zbavil většiny temných kouzel, dokonce i ponurá podoba Siriuse na rodinném gobelínu vypadala, že se méně mračí.
Byla škoda, že tu byl celou dobu, dalo by se říci, sám.
Vyrušil ho zvuk sovy, která mu klepala na okno. Ron, sedící na židli s nohama nahoře, se zvedl a převzal psaní.
„Doporučení ministerstva o účasti na charitativní akci." řekl Harrymu a znovu se posadil.
„Psal jsem jim, že pošlu peníze, ale účastnit se nebudu." Povzdechl si Harry. To by musel chodit pořád někam. Vzal si dopis a přečetl si ho. „Proč já?"
Ron pokrčil rameny. „Protože jsi prostě Harry Potter. A tohle je jen další kapitola tvýho šílenýho života." Ukázal kolem.
Harry vykouknul z okna, aby zkontroloval Pansy a Hermionu, které se vracely z procházky s Hugem.
,,Jaktože má tolik věcí?'' Zašeptal a ukázal na kufry kolem.
,,Hermiona má v naší malý knihovně tolik knih, že by s nima zaplnila Bradavice. A přitom tvrdí, že je to jen základní sbírka.''.
Harry se usadil k Ronovi.
Za minutu stála Pansy ve dveřích. „Zlato?" Zvolala vesele a šla mu dát pusu. Když míjela odrbané křeslo ukázala na něj „Tenhle kousek bych vyhodila." Podotkla vážně.
„To je křeslo po Siriusovi!" Vykřikl Harry s vytřeštěnýma očima.
„A co? Sirius by taky určitě chtěl něco pohodlnějšího."
Mezitím Hermiona prošla kolem Pansy s Hugem v náručí, který žužlal její pramen vlasů a těžko zadržovala smích.
Harry vzal do náruče jednu z menších krabic a zvědavě zkoumal její obsah.
„Harry, prosím, neosahávej to. Jsi zpocený." Řekla mu Pansy a Hermiona vyprskla smíchy.
Ron se zmateně podíval na svou ženu.
,,Rone, měli bychom jít.'' Hermiona si přendala Huga na druhý bok, vzala svého muže za ruku a táhla ho pryč.
,,Připomeň mi, proč jsem si jí chtěl nastěhovat?" Zeptal se Harry Rona, když ho míjel.
„Myslím, že tohle je budoucnost Harry," Poznamenal Ron, který se rozhlédl kolem a poplácal Harryho po rameni.
Když osaměli Pansy zacukaly koutky. Přiblížila se k Harrymu a popadla ho za límec. „Dělala jsem si srandu. Hermiona říkala, že křeslo po Siriusovi miluješ a napadlo mě si z tebe vystřelit. Povedlo se mi to?''
Harry jí objal kolem pasu a přemýšlel, jestli jí má naplácat hned tady a teď.

Opíral se o rám dveří a sledoval Pansy, jak vybalovala věci. Špulila na něj zadek, když se shýbala pro věci, které kouzlem zvětšila.
Hodila po něm pohled přes rameno. „Zíráš na mě?"
„Vždycky."
„Můžeš mě tu provést." Pansy teatrálně vzdychla a složila si ruce na prsou. „Ale jestli začneš vyprávět historky o mrtvých přízracích, slibuju, že odsud zdrhnu."
Harry jí vzal za ruku a táhnul jí do kuchyně. Tam ukázal na dřevěný stůl, na kterém leželo několik knih a rozházené papíry z ministerstva. „Tady pracuju...tady jim."
Pansy se rozhlédla po místnosti a přešla k polici, kde ležela láhev whisky. Zvedla ji a zamžourala na etiketu. „Dobrý vkus, Pottere."
Když vešli do obýváku, všimla si Pansy velkého, pohodlného gauče. Okamžitě se na něj svalila a natáhla nohy. „Takže... tady se nejčastěji válíš?"
Harry se svalil vedle ní a naklonil se k ní blíž. „Někdy si pustím starý famfrpálový zápasy, čtu si, nebo prostě spím."
Vyskočil z gauče a za ruce jí vytáhl do stoje. Čas aby jí ukázal další jeho oblíbený místo.
Harry otevřel dveře do své ložnice a sledoval, jak Pansy zvědavě vešla dovnitř. Pokoj byl jednoduchý, postel s tmavými dekami, několik poliček s knihami a noční stolek s lampou.
Pansy se rozhlížela a Harry se opřel o rám dveří a založil ruce na hrudi.
„Co chystáš?" Zeptala se.
Harry se jen usmál. Myslel si, že přesně věděla co chystá.

Seděla mu na klíně.
,,Nevím Harry, jen se mi to nějak nezdá.''
Harry se znovu zadíval na dopis v ruce.
,,Nepůjdu na tu charitativní akci sám Pansy.''
,,Ty z toho nemáš obavu? Budou se na mě dívat skrz prsty, budou o mě říkat hnusný věci a tobě to vůbec neprospěje.'' Vstala, otevřela lednici a prohlížela si, co je uvnitř.
,,Zlato, nezajímá mě co si myslí ostatní. Nikdo si nic nedovolí, zvlášť když očekávaj, že ode mě dostanou pěknou sumu peněz.''
Pansy zavrtěla nesouhlasně hlavou a Harry se ušklíbnul.
,,Bude se ti to líbit.''
„Hmm. Harry....později se musím zastavit v Příčný, musím vyzvednout nový vzorky látek."
„Chceš abych šel s tebou?"
„Nemusíš." Přešla k němu a mlaskla mu pusu.
---

Harry seděl za stolem své kanceláře, když uslyšel hrubé zaklepání. Šel otevřít a dovnitř se přiřítila Ginny.
„Musíme si promluvit." Ve tváři měla podivně vyděšený výraz.
„Co se děje?" Pokynul jí, aby se posadila.
„Viděla jsem jí. Parkinsonovou. Viděla jsem jí v Zakázané uličce a potom..."
„Cože?"
„Říkala jsem, že si na ní musíš dát pozor. "
„Ginny. Zastav."
„Jen si mě vyslechni! Pak odejdu. Ano?"
Tohle je jak za trest, pomyslel si. Ale kývl. Neměl chuť se s ní hádat.
„Viděla jsem jí včera v Příčný ulici a když jsem viděla jak zabočuje do Zakázaný uličky, napadlo mě, že jí budu sledovat. Byla ale obezřetná, a ztratila se mi, takže nevím co tam chtěla. Ale copak je normální tam chodit?"
Harry se chytil za kořen nosu. „Ginny, takhle to nejde-"
„Neber to na lehkou váhu."
„Neberu sakra!"
Doprdele.

Vyzvedl Pansy v Atriu a spolu odešli ruku v ruce domů. Bylo pozdě, když se dostali do postele. Pansy mu líně projížděla prsty ve vlasech, zatímco ležel s hlavou na jejím břiše. Oba už sotva drželi oči otevřené, ale Harryho hlava se točila z Ginnyiných slov.
Pansy ucítila, jak se napjal, a lehce ho zatahala za pramen vlasů. „Na co myslíš?"
Harry si povzdechl a přetočil se na bok, aby se na ni podíval. „Jen... přemýšlím."
Pansy povytáhla obočí. „To zní nebezpečně. O čem?" A usmála se.
Miloval její úsměv.
„Vyzvedla sis včera všechno co si potřebovala, když si byla venku?" Jeho hlas byl lehký, skoro nenucený.
Pansy se zavrtěla a zabořila hlavu do polštáře. „Hmm. Jo. Madame Malkinová byla otravná jako vždycky."
Teď si byl jistý jednou věcí. Pansy mu něco tajila.

----
Harry ve své kanceláři prohrabával poloprázdné spisy. Samé teoretické analýzy. Začal být frustrovaný z toho, že najít Černovlásku bylo to jako honit stín.
Do jeho kanceláře vpadl Ezekiel. „Mám to!" Oznámil s napjatým výrazem.
„Co jsi zjistil?"
Ezekiel rozložil svitek na stole. Byly na něm ručně psané poznámky, přerušené složitými symboly, které se točily kolem jediného slova: Zvrácení.
„Černovláska se pokusila něco zvrátit. Teď už to víme na sto procent. A teď i víme kdy bude další rituál. A další věc. Tyhle runy. Je dost velká pravděpodobnost, že se propisují do toho kdo rituál provádí. Takže je můžeme vidět na kůži a..a tak různě."
Konečně. Měl chuť Ezekiela políbit.
„Co ještě víš?" Harry byl na nohách.
Ezekiel polkl.
„Tak mluv."
Ezekiel přejel prstem po svitku a ukázal na úryvek textu. „K zvrácení Osudu je nutné obětovat krev lásky, jež nikdy nemá býti prolita."
Harry si projel rukou vlasy. „Další děti."
Ezekiel pomalu přikývl.
Tohle se nesmí stát. Musí svolat schůzku. Musí jí chytit.