Tebe Pansy

2. kapitola

,,Dobré ráno. Co vám můžu nabídnout?"
,,Pansy. Potřebuju kafe."
,,Jistě Hanry."
Otočila se dřív než stačil zareagovat. Když mu položila na bar černou kávu, naklonil se k ní.
,,Řekni mi, mám brát osobně, že mi říkáš špatným jménem? Jsem si jistej, že víš jak se jmenuju."
,,Omlouvám se." Na vteřinu si zakryla pusu dlaní. ,,Samozřejmě, že znám tvoje jméno. Kdo by neznal jméno tak slavného kouzelníka, který zachránil náš svět!" Řekla teatrálně.
Harry si povzdechl. Vytáhl z kapsy deset srpců, aby jí zaplatil.
,,Děkuji Harolde."
Jako poprvé, odešel. Měl kocovinu a neměl sílu na rozepře.

Podruhé za den čelil Parkinsonový, ne proto že by chtěl zase vidět její zadek, ani proto že by byl kdovíjakým milovníkem kávy, ale protože začal trpět a bylo mu čím dál hůř.
,,Dobré odpoledne. Zase potřebuješ kafe? Mohu nabídnout něco speciálního? Dýňové latte?"
Harry jí propíchl pohledem. Jen protočila oči.
,,Dvojitý presso by mohlo pomoct." Řekla.
Musel vypadat strašně.
,,Divoká noc?" Zarazila se. ,,Že by i ráno?"
,,Zbývá mi hodina do konce služby a bude sakra dlouhá."
,,Nemůžeš odejít dřív?"
,,Kdybych mohl už bych tu nebyl."
,,To teda zírám. Vyvolený dodržuje pracovní dobu?"
,,Dneska jo. Kolegové ještě pracujou. Něco můžou potřebovat."
,,Ach, rozkošné."
,,Udělej mi to kafe Pansy." Začínal být nevrlý.
,,Snažím se.....ták, tady dvojitý presso pro vedoucího oddělení Bystrozorů." Usmála se na něj.
To bylo...divný. Podezíravě se na hrnek podíval.
,,Je v tom jenom kafe." Řekla ublíženě, jakoby věděla na co myslel. ,,Bude to dvanáct srpců."
,,Díky Pansy."
_____
,,Vyvolený! Černou kávu?"
Kývl hlavou. ,,Fajn, Vyvolený je o dost lepší, než Harold."
Sledoval její pohyby a celou si jí se zaujetím prohlížel.
,,Chodíš sem na kafe nebo se na mě dívat?"
Obojí.
,,Vadí ti, že na tebe koukám?"
,,Zíráš." Pokrčila rameny. ,,A nejsi jediný. Asi si musím zvyknout." Zamumlala.
,,Zvykneš si. Znám to."
Hrála udivenou. ,,Nojo." Plácla se do čela. ,,Jak jsem jen mohla zapomenout, že mluvím s někým, kdo všude kam vejde je centrem pozornosti?'' Položila kávu na bar.
,,Úděl vyvolených Pansy. Lepší než úděl viníka." Sledoval, jak ztuhla a ani nedýchala.
,,Uvidíme se v pondělí." Otočil se a odešel.
Má před sebou tři dny volna. Ministerstvo nedávno uzákonilo čtyřdenní pracovní dobu. Harry už netrávil tolik času na misích, a tak měl prostor realizovat své koníčky, běhal, setkával se s přáteli a trávil by čas s Ginny, kdyby nebyla tak časově vytížená a žila doma.
_____
Harry se blížil k cíli. Plíce ho pálily jak nemohl popadnout dech. Triko se na něj lepidlo a kapičky potu mu stékaly po pramínkách vlasů dolů po spáncích. Běhání mu vždycky vyčistilo hlavu. Ráno dostal sovu od Ginny. Přijede až za dva týdny. Dřív to není možné. Psala, že by to měl chápat.
_____
,,Harolde."
,,Parkinsonová."
,,Jako obvykle?"
Když mu podávala černou kávu, třískla s ní o bar až se část tekutiny vylila.
Pansy se otočila, aby vzala hadřík a napravila škody. Najednou nevypadala naštvaně, ale provinile.
Ženský. Kdo se v nich má vyznat.
_____
,,Vyvolený."
Postřehl mírný sarkasmus?
,,Pansy." Usmál se na ní.
Dneska jí to slušelo. Měla na sobě jednoduché krátké šaty. Nikdy jí neviděl v kalhotách, nebo kraťasech. Vždycky v pěkný sukni nebo šatech.
,,Tady." Položila hrnek s kávou na bar.
_____
Postřehl, že si u Pansy objednává kávu víc čarodějů, dokonce čarodějek. Se všemi prohodila pár slov a usmívala se jak měsíček. Podíval se na ní z fronty, když se zasmála nahlas.
Dostal se na řadu. Kde je ten krásný úsměv sakra?
,,Pansy."
,,Vyvolený."
Otočila se ke kávovaru, aby mu připravila objednávku. Nehnula ani brvou, když se na něj podívala a nachytala ho, jak jí obdivuje pozadí.
,,Káva pro tebe." Mírný úsměv
,,Díky."
Hned měl lepší den.
_____
Jak vystoupil z výtahu, všiml si hloučku lidí, mohutného křičícího čaroděje a ztuhlou Pansy, která stála nehnutě jak sloup.
,,Jenom zbabělá zrádkyně! Ubohá krysa! Dejte mi jediný důvod proč bychom jí tady měli trpět!"
Harry se rychlými kroky dostal za čarodějem, chytil ho za límec a trhl s ním.
,,Drž doprdele hubu." Syknul na něj a otočil se na Pansy, která odcházela kdovíkam.
,,H-Hary Potter?"
Harry ho pustil až čaroděj klopýtl.
,,Co se stalo?" Ptal se obsluhujících čarodějek.
,,No...tady pán..." Ukázala slečna na čaroděje, který si upravoval pomačkaný límec košile. ,,Přišel k baru a začal křičet."
,,Co Pansy? Řekla něco? Udělala něco?"
,,Ne, nemyslím si. Vůbec nic." Řekla další.
,,Vraťte se k práci." Řekl jim.
,,Vy odejděte." Mluvil přísně a mračil se na čaroděje, který na něj obdivně upíral oči.

Aby Pansy viděl, zašel si na kávu později. Jenomže Pansy za barem nestála. Od jejích kolegyň se dozvěděl, že se od ranního incidentu neobjevila. Hledaly jí a nenašly. Otáčel se k odchodu, když ho jedna z čarodějek zastavila.
,,Počkejte. Pansy tady má kabelku. Jestli jí najdete dáte jí to?"

Harry informoval svou kancelář o své nepřítomnosti. Zašel na personální oddělení a získal adresu, na které Pansy žila. Když se na místo přemístil prohlížel si starou historickou budovu. Pansy si musela pronajímat byt v tomto objektu. Dovnitř se dostal snadno a díky domovnici našel Pansyin byt.
Po zaklepání na dveře se dveře otevřely a za nimi stála ona s ubrečenýma očima.
,,Pottere? Co tady děláš." Založila si ruce na prsou.
,,Přinesl jsem ti kabelku."
Vytrhla mu jí z ruky a chystala se zavřít dveře. Harry je hbitě chytil.
,,Pansy počkej."
Tlačila na dveře a Harry je z druhé strany odtlačoval.
,,Pozvi mě dovnitř."
,,Ani náhodou!" Tlačila víc, ale byl silnější.
,,No tak Pansy."
,,Jdi pryč!" Tlačila do dveří největší silou.
,,Neodejdu dokud mě nepozveš dovnitř." Musel dostat pozvání, jinak ho ochrany do jejího bytu nepustí. ,,Chci si promluvit."
Pomalu jí docházely síly. ,,Sakra! Fajn!"
Vešel do malého bytu. Maličká kuchyně byla v rohu, kousek dál stůl s jednou židlí a v prostoru ležela hromada oblečení, šicí stroj a látky. Tohle byl její obývák? Z něho vedly jedny dveře do další místnosti, předpokládal že do ložnice.
,,O čem chceš mluvit? Poslali Vyvoleného, aby mi předal výpověď osobně?" Stála s rukama v bok, rozzuřená a nádherná. ,,Přestaň na mě takhle zírat Pottere!"
,,Nenesu ti výpověď Pansy. To že se na tebe utrhne zaměstnanec ministerstva neznamená, že s jeho tvrzením vedení souhlasí. Zaměstnaní si získala i přes svojí minulost."
,,Merline Pottere, to já přece vím! Ale dneska jsem porušila smlouvu, když jsem odešla na celý den bez domluvy z práce." Hlas se jí zlomil. ,,Doháje." Přiložila si pěsti k očím. ,,Vypadni." Zašeptala.
,,Nedostaneš padáka."
Sundala si dlaně z očí. ,,Díky za kabelku, můžeš jít."
,,Co tady s tím děláš?" Ukázal na hromady látek.
,,Šiju. Přišel jsi sem mluvit o šití?"
,,Chtěl jsem se ujistit, že si v pořádku."
,,Proč?" S přimhouřenýma očima k němu přistoupila a vytrhla mu z rukou látky, které bral do ruky.
,,Protože si nemyslím, že si zbabělá zrádkyně a krysa."
,,Nemyslíš?" Oči se jí zalily slzami.
Harry jí měl chuť obejmout. Něco ho k ní táhlo, a tak stál kousek od ní a palcem jí setřel slzu padající po tváři.
Sakra to jak voní ho přivede k šílenství.
,,Chovala jsem se k tobě hrozně." Šeptala.
,,Byla to těžká doba." Řekl.
Zavrtěla hlavou na znamení nesouhlasu. Povzdechl si. Co má udělat, aby už neplakala?
,,Takže...šiješ?"
,,Hmm. Bavilo mě od mala kreslit. Chtěla jsem vždycky mít salón a prodávat svoje návrhy, ale teď.." Zarazila se. ,,Měl by si jít."
,,Někoho čekáš?"
,,Ne Pottere, nečekám. Ale nemusíš se obtěžovat." Poodešla od něj dál.
,,Kdybych nechtěl, nepřišel bych."
Pansy přešla k oknu a dívala se ven. Vypadala, že přemýšlí.
,,Dáš si víno? Chtěla jsem si dát skleničku než si přišel."
Aniž by jí odpověděl, přešla ke kuchyni, vytáhla dvě skleničky a nalila jim bílé víno.
,,Je to moc dobrý víno. Takový který se nedá jen tak koupit, teda pokud nejsi Vyvolený."
Harry si sedl na židli ke stolu.
,,Dostala jsem ho k narozeninám." Šla mu dát skleničku a sama se posadila na stůl. ,,Zíráš."
Jo. Je prostě nádherná. Napil se.
,,Ten kdo ti to víno dál má vkus." Věděl, že tý věty bude litovat.
,,Ano. Draco má vkus." Sledovala jeho reakci.
Nedal na sobě nic znát a zaměřil se na její nohy v krátký sukni. Opřel se víc pohodlně do židle a mírně od sebe odtáhl kolena.
V tichosti pili víno a on se kochal pohledem na ženu před sebou. Nechala ho se dívat. Měla bosé nohy a nehty namalované do červena. Levý kotník jí zdobil stříbrný tenký řetízek. Měla krásně tvarovaný nohy, kterými houpala, jak nedosáhla nohama na zem. Sukni měla víc vykasanou a mohl si prohlížet její stehna. Boky. Úzký pas. Prsa, který chtěl vidět bez podprsenky. Chtěl jí vidět bez toho útlého trička s dlouhým rukávem. Prohlížel si její prsty na rukou, červeně nalakované nehty a náramky z korálků kolem zápěstí. Vykrojená ústa, rozkošnej nos a ty uplakaný oči.
Dolila oběma víno a poposedla si, více od sebe odtáhla stehna a rukou se zapřela dozadu.
Měl prostor na další prohlížení.
,,Díky že si tu se mnou." Řekla, když dopila skleničku. ,,Chceš jít do postele?"
Nemyslel na nic jinýho.
Seskočila ladně ze stolu. ,,Za pár minut přijď, musím se připravit."
Doprdele.
Takovýhle pozvání na zašukání ho dostalo. Přecházel z místa na místo. Jestli ihned neodejde, vtrhne do její ložnice a....
Vytáhl z kapsy kus papíru na který namířil hůlkou. Omlouvám se Pansy, musím odejít.