Tebe Pansy

12. kapitola

Harry si promnul unavené oči a konečně uzamkl složku do šuplete stolu ve své kanceláři.  Na Bystrozorském oddělení byl sám, všichni odešli před několika hodinami, aby si užili prodloužený víkend. Případ Černovláska mu rozšiřovala obzory ve zvrhlých rituálech, ale to bylo tak všechno. Nikam se nepohnuli.
Zamířil k výtahu a myslel na Pansy. Dnes měla schůzku s  Padmou, která si přála ušít několik kostýmů a šatů do nové práce. Myšlenka na ní mu vykouzlila úsměv na rtech.
Když míjel oddělení záhad, všiml vysoké známé postavy. Byl to jen na okamžik. Harry se zastavil. Přemohla ho zvědavost a tajně sledujíc jeho kroky, uviděl jak Malfoy míří k zakázané sekci. Sám mu umožnil přístup. Měl by to nechat být. Pokud ho Malfoy uvidí, mohl by narušit jejich začínající spolupráci na případech. Taky musel uznat, že mezi nimi vznikalo jakési přátelství. Nic z toho by nechtěl ohrozit.
Nedalo mu to.
Šel za ním a ukryl se za regálem plným starých, zaprášených knih. Malfoy si nevšiml jeho přítomnosti. Seděl u starého stolu, kde byly rozložené knihy se zažloutlými stránkami. V jedné ruce držel brk, druhou si přejížděl po čele.
Prudce odhodil spisy a knihy od sebe a zlostně zařval.
Harry si teprve teď všiml, jak Malfoy vypadal. Byl bledý a napjatý, a když zvedl hlavu, aby do ruky vzal další knihu, všiml ustaraného výrazu.
Harry vystoupil ze svého úkrytu. Polkl a tiše na sebe upozornil. „Malfoyi?“
Draco sebou trhl. „Pottere! Co tu doprdele děláš?“
„Sledoval jsem tě.“ Odpověděl klidně. ,,Co hledáš?“
Draco se na něj zamračil.
,,Třeba ti můžu pomoct.’’ Dořekl Harry.
Mezi nimi nastalo ticho. Pak se Malfoy sesunul do židle a Harry si všiml jeho poraženého výrazu. Zděsilo ho, když si všiml Dracových slz.
Bylo divné takto Malfoye vidět. Navenek působil silně až neporazitelně.
„Astorie…umírá. Na rodinnou kletbu. Její tělo slábne a léčitelé si s tím neví rady. Hledám něco, cokoliv, co by jí mohlo pomoct.“ Jeho hlas se zlomil. „A nemám vůbec nic.“
Harry si k němu přisedl. Neměl slov. Kurva.
„Není to tvoje starost.’’ Řekl Draco chladně.
,,Sakra Draco, na tohle by nikdo neměl bejt sám.“
Seděli tam spolu dlouho. Harry nevěděl co dalšího říct a tak se začal hrabat v knihách a stejně tak Malfoy.
,,Příště by jsme si u toho hledání mohli dát ohnivou whiskey.’’ Napadlo Harryho.

Pansy spala, když za ní dorazil. V hlavě mu zněl slib, který Dracovi dal, když se s ním loučil. O Astorii Pansy ani slovo. Z malé ložnice vyšel do kuchyně a otevřel ledničku. Výborně. Pansy mu schovala večeři, na kterou nedorazil.   Po večeři a hygieně zalezl do postele.
,,Harry?’’
,,Jsem tady.’’
,,Kde jsi byl?’’ Šeptala.
,,Byl jsem s Dracem.’’ Přitulil si jí k sobě. ,,Promiň, nedal jsem ti vědět. Sekli jsme se na jednom případu.’’ Ve tmě vycítil její starostlivý výraz.
Věděl jak zahnat její myšlenky. Položil jí na záda a klekl si mezi její nohy. Švihl hůlkou, aby mírně osvětlil místnost a mohl se dívat. Pomalu jí sunul ruce po stehnech výš a Pansy se na něj dívala s širokým úsměvem. Políbil jí na koleno a spánkem se otřel o vnitřní stranu stehna. Pansy zavřela oči a vydechla. Jeho krásná čarodějka.
____

Společně seděli na velké dece na pláži. Mořský vánek se zvedal a konečně se příjemně ochlazovalo. Zapadající slunce barvilo obzor do oranžových a růžových odstínů. Pansy bořila bosé nohy do písku a mírně jí vlály vlasy. V titěrných plavkách vypadala úžasně.
,,Tohle je jedna z nejhezčích pláží co znám.“ Řekl jí.
Usmála se a zaklonila hlavu, aby si užila sluneční paprsky. Zpětně se ocenil za nápad odjet na prodloužený víkend k moři.
Pansy ho objala kolem krku. „Děkuju, že si mě sem vzal. Jsem šťastná.“
Harry jí stáhnul do lehu a skoro jí zalehl. Nosem se jí zabořil do krku a Pansy vypískla. Smála se a snažila se ho odstrčit. Harry jí přestal trápit a políbil jí. Dlouho si hleděli do očí a Harry si všiml palety zelených odstínů v jejích očích.
Vstal a napřáhl k ní ruce. ,,Pojď.“ Zvedl jí do stoje a vedl jí do moře. Pansy byla ve vodě pokolena a zastavila se. Harry se na ní otočil. Pansy přivřela oči a pomalu svůdně si svlékla vršek plavek, který nechala spadnout do vody. Harry se natáhl po její ruce a vedl jí do větší hloubky.

Obloha byla tmavě modrá a začaly se objevovat první hvězdy. Vylezli z vody, osušili se a oblékli. Pansy se oblékla do svých nově ušitých černých šatů.
Pomalu balili věci do plážových tašek a Harry měl v plánu vzít Pansy do příjemné hospody s živou muzikou. Navíc, měli tam i dobré víno.
_____

Pansy se protáhla a otočila se na břicho. Harry na ní mohl oči nechat, zvlášť když byla nahoře bez. Začal jí prsty přejíždět po zádech a upřel pohled do dálky. Daleko od nich pobíhaly děti co stavěly hrad z písku a jejich rodiče je sledovali z povzdálí. Byli to dneska jediní lidé se kterými sdíleli pláž. Vrátil pozornost zpátky na Pansy a prsty sklouzával níž.
,,Hmm, máš moc šikovný ruce.’’ Mluvila do deky.
Věděl to. To co s jejím tělem zvládal dělat bylo jasným důkazem.
———

„Harry Pottere, to si nedovolíš!“ Vykřikla, ale už bylo pozdě. „Přísahám, že tě–“ Její větu přerušil smích, když je vlny zasáhly a Harry ji opatrně pustil do vody.
,,Brrrr.’’ Vydechla.
Harry chtěl poslední den na pláži strávit co nejdéle. Donutil Pansy vstát před východem slunce a jen co se svlékla a zůstala oděná ve spodním díle plavek, popadl jí do náruče a běžel s ní do moře.
,,Až vyleze slunce ohřeješ se.’’ Objal jí aby jí zahřál.
Omotala kolem něho nohy a zaklonila hlavu, aby si namočila vlasy.

Odpoledne se procházeli po městě a Pansy se zastavila u malého obchůdku se suvenýry.
Ve výloze visely nejrůznější drobnosti, mušle připevněné na rámečky, lahve naplněné pískem, barevné kamínky i šperky z korálků.
„Podívej se na tohle.’’ Ukázala na náhrdelník z drobných bílých korálků s modrým odleskem. „Je to jednoduchý, ale má to něco do sebe.’’ Přemýšlela. ,,Musím to zařadit do nový kolekce.’’ Řekla nadšeně.
,,Tak jdem dovnitř.’’ Řekl Harry.
Obchůdek byl maličký a provoněný vůní levandule a mořské soli.
,,Dobrý den.’’ Pansy pozdravila prodavače. ,,Je to tady krásné.“
Prodavač se na oba usmál a poděkoval.
„Kdo to vyrábí?“ Pansy ukázala na šperky a vzala si do ruky korálky.
„To je naše vlastní výroba. Tenhle kousek dělala moje dcera.“
„To je nádhera.’’
V tu chvíli by jí Harry byl schopný koupit všechno zboží z obchodu.
Harry se opřel o pult a naklonil se k prodavači. „Tak my ho vezmeme.“ Vytáhl peníze a poděkoval prodavači.
Pansy se rozzářila a Harryho objala. ,,Děkuju.’’
Pomohl jí korálky zapnout a Pansy se zatočila.
,,Jak vypadám?’’ Zeptala se.
,,Nádherně.’’ Řekl Harry a pan prodavač souhlasil.

Pokračovali v procházce, přičemž si Pansy neustále pohrávala s korálky kolem krku.
Harry ji objal kolem pasu a vedl ji k nejbližšímu stánku se zmrzlinou.
,,Nebude to zmrzka jako z Medovýho ráje, ale musíme jí ochutnat.’’
„Dobře. Snad to nebude moc sladký.’’ Zarazila se. ,,Šmoulová? Promerlina co to je? Něco jako Bertíkovy fazolky?’’ Tvářila se zmateně.
,,Jestli nechceš sladkou tak tuhle nedoporučuju.’’ Smál se.
,,Vážně co to je?’’
,,Povyprávím ti o tom, neboj.’’ Políbil ji na spánek.