Tebe Pansy

10. kapitola

Malá, těsná místnost v osmém patře měla stěny obložené policemi plnými šálků, pytlů s kávou a dalších zásob, které se tyčily až ke stropu. 

Harry se tiskl na Pansy, která se zády opírala o polici a zacpal jí rukou pusu, když začala nahlas sténat. 

Chtěl jí po společném obědu doprovodit zpátky do kavárny, ale zhatila mu plány, když ho se šibalským pohledem zatáhla do skladu.

Harryho dech se pomalu uklidňoval, Pansy si upravila rozcuchané vlasy a shýbla se pro kalhotky.

„Tohle dělá pauzy mnohem zajímavější.'' Řekl a zapínal si zip u kalhot. Sledoval, jak Pansy zacukaly koutky úst. ,,Terry mě dneska pozval k sobě domů na večeři. Padma, jeho žena, umí výborně vařit. Pojď tam se mnou."

„Na večeři k Terrymu Bootovi? To jako vážně?" 

„Chci, aby jsi tam byla se mnou. Oba jsou moc fajn."

,,Fajn.'' Povzdechla si. ,,Ale nepočítej s tím, že se budu bavit o tom, jak je svět kouzel úžasný."

„Jen mi dělej společnost.'' Políbil jí. ,,V šest tě vyzvednu.''

Harry s Pansy stáli před dveřmi bytu Bootových v Londýně. Harry zaklepal, a než se dveře otevřely, víc si Pansy k sobě přivinul. 

Byla zatraceně nervózní.

„Harry! Jsem tak ráda, že jste přišli!" Padma jásala, objala Harryho a natáhla ruku k pozdravu Pansy.

Pansy ruku  přijala a usmála se. ,,Ahoj.'' Zastrčila si pramen vlasů za ucho a vstoupila dovnitř.

„Pojďte, zrovna jsem nám nalil víno." Vítal je Terry.

Byt byl útulný, plný knih a časopisů. Harrymu bylo u Bootových dobře a byl rád, že spolu společně stráví večer.

,,Chutná ti víno Pansy?'' Ptala se Padma.

„Víno je skvělé."

,,Chtěla jsem, aby Terry otevřel něco speciálního, když mám chuť slavit.''

„Co slavíme?" Ptal se Harry.

Padma se rozzářila. „Dostala jsem místo v Mezinárodním kouzelnickém zpravodaji! Sova přiletěla dneska ráno a můžu začít hned, protože mě Věštec pustí!''

Harry musel Padmu obejmout. Měl za ní radost. Poplácali se s Terrym po ramenou a znovu se usadili.

,,Gratuluji.'' 

,,Díky Pansy.'' Padma se na ní obrátila. „Říkám tomu nová éra. Usilovala jsem o to snad věčnost. Mimochodem, máš moc pěkné šaty. Něco podobného bych taky chtěla nosit." 

,,Děkuju.'' Zasmála se. ,,Mám pár podobných návrhů. Jestli chceš, můžu ti šaty ušít. Tyhle jsem si ušila před rokem.''

,,Počkej, cože?''

,,No ano.''

,,Páni! To nemůžu odmítnout. Kdy by jsi měla čas?''

Později se uchýlili do obývacího pokoje. Skleničky cinkaly a neplánovaný večírek se protahoval. Po několika dalších skleničkách se Pansy začala nahlas smát Terryho pokusům o napodobení profesora Kratiknota.

„Ne, vážně." Vydechla. ,,Tohle by mi srandovní normálně nepřišlo, nikdy."

„To je proto, že jsi pořád taková dáma, Parkinsonová." Poznamenal Harry a jemně ji poplácal po koleni.

„Dáma?" Zopakovala Padma a zasmála se. „Asi si tě špatně pamatuje. Ve škole jsi se s ničím nepárala."

Pansy se na chvíli zarazila. „No, lidi se mění.''

„Nebo je mění alkohol.'' Poznamenal Terry, všichni znovu propukli v smích a Padma šla pro další lahev vína.

Pansy stále seděla na Harryho klíně a snažila se mu sundat brýle, zatímco jí líbal do vlasů.

„Myslím, že půjdeme." Poznamenal Harry, když se Pansy zvedla a zavrávorala.

„Musíš mi dát recept na tu výbornou omáčku!" Pansy objala Padmu.

„Zítra se mi nebude chtít do práce.'' Mumlala lítostivě Harrymu do krku, když jí v náručí nesl domů.

„Proč je nosíš?''

,,Cože?''

Pansy připlácla dlaň na Harryho brýle, že neviděl.

,,Pansy.'' Varoval jí.

,,Ty svoje slavné oči máš úúúplně všude.'' Mumlala a nahlas si povzdechla.

„Nosím je protože je potřebuju.'' Ztěžka jí zachytil za ruku, aby přestala. „Jsi opilá."

„To není pravda!'' Prohlásila vážně, prudce zvedla hlavu z jeho ramene a hned jí zas položila zpátky. ,,Jsem jen... opojená.''

,,Aha.''

Zamručela mu do krku a uvolnila se.

,,Nespi Pansy. Ještě tě čeká večer se mnou. Hodlám si tě ještě užít.''

,,Hmm.''

,,Líbilo se ti u Terryho?''

„Tojo... bylo to skvělý. Tak skvělý.'' Šeptala. ,,Jsem kouzelná Harry. Řekni to." Nahlas pronesla.

„Jsi kouzelná, Pansy.''

„Já kouzelná jsem. I když... kdysi jsi si to nemyslel.'' Řekla smutně. ,,Pamatuju si, že jsi mě jednou nazval nafoukanou zmijí. Nebo něco takového."

Harry se zastavil uprostřed kroku. „To jsem fakt řekl?"

„Jo. Třetí ročník, učebna Přeměňování. Já si to pamatuju." Mumlala mu do krku.

,,No, tehdy jsi byla expertka na to, jak všechny kolem sebe štvát."

,,Zlepšuju se."

„Přesně, proto tě nesu domů jako princeznu." Harry se sklonil, aby jí dal pusu na čelo.