Láska nebo Hokej ?

Svatba? Ne!

Krásné slunečné ráno. Porozhlédla jsem se a zjistila jsem, že jsem u mě a Katky doma. Pohled mi zůstal viset na bílých dlouhých šatech pověšených na skříni v pokoji. Dveře do pokoje se rozlétly a do pokoje vběhla Kathrin.

"Skvěle, už si vzhůru"

"Kolik je hodin? A co se děje? Že tu tak poletuješ"

"Je deset a co se tu děje? Dneska se vdáváš. To se tu děje"

"Cože?"

"Dneska si bereš Zayna" přisedla si ke mně s úsměvem na postel

Já dneska vdávám? Ne to nemůže být pravda. Vždyť jsou to teprve tak tři dny od našeho zasnoubení.

"Tak pojď máme toho ještě hodně na práci" vytáhla mě z postele

Dole na mě čekala snídaně společně s děvčaty. Bellou, Alex a El.

"Tak co? Těšíš se?" zeptala se mě El

"No jasně, že se těší. Tu svatbu plánujou už rok. Bude to úžasný" vložila se do toho Alex

Rok? Já už tu svatbu plánuju rok. To není možný. Asi jsem se zbláznila. Stoupla jsem si a rozhodla, že se půjdu nadýchat čerstvého vzduchu.

Když jsem chtěla otevřít dveře někdo byl rychlejší a dostala jsem pořádnou ránu do hlavy.

"Au" zanaříkala jsem

"Ježiši promiň, jenom přijedu už zraním nevěstu"

"Filipe, ty si přijel" usmála jsem se

"No jasně, že jsem přijel. Tvoji svatbu bych si přece nenechal ujít" zasmál se

"Jé čau Filipe, je mi to líto ale musíš se přesunout za klukama do vily. Tohle místo smí okupovat jen ženy" přišla Kath

"Dobře tak mě nasměruj" Kačka mu ukázala kam má jít a vtáhla mě zpět do kuchyně

"Děvčata, já se dneska vdávám a vy mi budete dělat družičky" vypískla jsem nadšením

"Takže nejdřív ti uděláme něco s vlasama"

"A co?"

"Trošku to přibarvíme, nemusíš se vůbec ničeho bát. Barva se za pár dní smije" odpověděla mi Alexa

"Tak fajn"

Posadila jsem se na židli a Alex mi napatlala barvu na vlasy. Mezi tím co mi barva působila mi El udělala nehty. Pak jsem si šla barvu smít.

"Ááááá" zaječela jsem

"Co se děje?" přiřítili se holky

"Co se děje? Mám fialový vlasy, to se děje" odpověděla jsem

"To není možný, ta barva má být hnědá" řekla Alexa

"To říkej mím vlasům"

"Není to tak hrozný" konejšila mě Bella

"Že není? Vždyť mi svítí vlasy"

"Pod závojem to nepůjde vidět"

Pane bože co se dneska ještě stane.
El pak udělala nehty ještě ostatním. Když byla hotová byla už jedna hodina. Holky se navlíkly do šatů a tak jsem přišla na řadu.
Kathrin mi zapla zip a obula jsem si lodičky. Udělala jsem krok, klopýtla a uslyšela křupnutí.

"Co se stalo?" vyděsila jsem se

"Oddělila se sukně od korzetu" odpověděla mi Alexa

"Cože? Zvládneš to spravit?" zeptala jsem se jí

"Jo ale musíš je sundat a hlavně opatrně ať se to ještě víc neroztrhne"

"Jo jasně" opatrně jsem si je sundala a Alex začala kouzlit, když jsem udělala znovu krok zjistila jsem, že mám zlomený i podpatek.

"To mi ještě scházelo"

"Co je?" zeptala se mě El

"Zlomil se mi podpatek"

"Ashly, máš plnou stěnu botů, určitě se tam nějaký najdou"

"Jo to asi jo"

"Skočím se tam podívat"

"Dobře"

Za půl hodiny byly šaty zcela v pořádku. Opatrně jsem si je oblékla, nasadila závoj, obula podpadky který mi El přinesla.

"Jseš nádherná" pochválili mě holky

"To vy taky" usmála jsem se

Potom mi zazvonil telefon.

Ano?

Dobrý den, strašně se omlouváme, ale vaše limuzína měla poruchu. Ihned jsme vyslali jinou, ale ta to nestihne na čas, bude mít zpoždění

Jo děkuju - s tím jsem to típla

"Co je?" zeptala se Bella

"Limuzína měla poruchu, vyslali druhou, ale ta to nestihne včas. Proč mi příjde, že mi někdo dělá celej den naschváli, protože nechce aby jsme se se Zaynem vzali"

"Ashly, to bude dobrý vy se dneska se Zaynem vezmete a nic vám to nepřekazí" konejšila mě Bella

"Jenže už se nám to pokazilo" posmutněla jsem

Sešla jsem schody, vyšla z vily a šla ke klukům. Otevřela jsem dveře a narazila na Louiho

"Kde je Zayn?" zeptala jsem se ho

"Je u sebe. Stalo se něco?"

"Jo, nejdřív vlasy potom šaty, boty a nakonec odvoz. Celej den je dneska jedna velká katastrofa" odpověděla jsem mu a odešla za Zaynem

"Ashly? Co tady děláš?"

"Dneska měl být náš velkej den, ale místo toho je to jedna velká katastrofa. Co se dneska ještě stane? A tak já si tě prostě dnes nemůžu vzít"

"To si snad děláš srandu? Rok už tuto svatbu plánujeme a když konečně nastane čas kdy se máme brát ty mi řekneš ze si mě nevezmeš?"

"Já si tě chci vzít, ale né dnes. Dneska je všechno jedna velká katastrofa a já už nechci zjišťovat co dalšího se dneska stane"

"Nechceš si mě vzít, já už stebou nechci být" tyhle slova se mi vypálili do srdce, tak neuvěřitelně to bolelo

Zlato? Zlato? Zlato vzbuď se!
Rychle jsem se posadila a rozhlížela se kolem sebe. Byla jsem u Zayna v pokoji.
Klid byl to jen sen ano? Přikývla jsem. Začínám mít snad pochybnosti o tom jestli si chci Zayna opravdu vzít? Nebo co mi sen měl jako naznačit? To už se asi nedozvím. Každopádně doufám, že takhle moje svatba vypadat nebude!