Láska nebo Hokej ?

Už je to tu zase

Pomalu se blíží Vánoce. Začíná prosinec. Dny ubývají tak rychle že to nestíhám ani sledovat. Zítra odjíždím po dlouhé době domů. Vlastně všichni se rozprchneme na pár dní ke svým rodinám. Já jedu domů, Kath jede domů, Zayn i ostatní kluci valí domů.

Vánoce jsou vlastně jediný čas kdy jezdím domů. S rodinou se moc nevídám, vlastně když tak přemýšlím opravdu jen na Vánoce.

"Harry s Louim s námi chtějí mluvit" napůl do dveří Niall

"Zayne, Harry s Louim nám chtějí říct něco důležitého" zakřičela jsem na Zayna který je v koupelně už asi patnáct minut

"A co?" konečně vylezl z koupelny

"To fakt nevím zlato. Nejsem jasnovidec" řekla jsem a táhla ho dolů

"Jsme tu všichni?" zeptal se Harry

"Jsme tak se vymáčkni" řekl Zayn

"Fajn, momentálně všichni jedou na pár dní domů. Na Štědrý den tu však všichni budou. Takže jsme se s Harrym rozhodli udělat vánoční večírek" shrnul to nakonec Loui

"Ne" byla jsem proti

"A proč ne?" zeptal se Harry

"Ty poslední dvě oslavy totiž úplně stačily" Ano nezapomněli jsme samozřejmě oslavit ještě Niallovi narozeniny.

"Ale no ták Ashly, jedna malá oslavička" škemral Loui

"Ne" stále jsem odporovala

"Ashly" škemrali oba dva

"Fajn ale beze mě" řekla jsem

Kluci se na sebe divně podívali a Zayn mírně přikývl. Nějak jsem se tím nezaobírala a odešla jsem nahoru

"Kam jdeš?" zeptal se Harry

"Musím si zkontrolovat jestli mám všechno a pak už budeme muset s Kath na letiště"

"Tak brzo?" zeptal se Liam

"Jo, myslela jsem že víš kdy letíme"

"Nějak jsme se o tom nebavili" odpověděl

"Aha" pak už jsem šla zpět do pokoje

"Máš všechno?" zeptal se mě asi po padesáté Zayn

"Jo mám"

"Budeš mi chybět" mírně se pousmál

"To ty mě taky, ale uteče to jako voda a budeme zase spolu" usmála jsem se

"To doufám" usmál se a dal mi pusu

Ještě jsem se rozloučila s ostatníma klukama a spolu s Kath jsme nastoupily do letadla. Kluci prostě nedali a museli nás doprovodit. Jako kdybychom to nemohli zvládnout sami

"Bude se mi stýskat" fňukla Kath v letadle

"Vždyť je to jen na pár dní" zasmála jsem se

"Já vím, ale i tak"

Dál jsem to neřešila. Pustila jsem si písničky a pomalu usnula.

"Ashly, jsme tady" drcla do mě Kath

"Už?" zamumlala jsem rozespale

"Už, celou cestu jsi prospala" zasmála se

Pobrala jsem si věci a vylezla z letadla. Slehla jsem poslední schod a narazila do Kath. Zvedla jsem pohled a uviděla několik set novinářů.

"Co se děje?" vylezl z letadla Chris na kterýho jsem úplně zapomněla

"Jejich tady snad milion" vykoktala Kath

"Ještě že jsme s vámi letěli. Chlapy jdeme" zavelel Chris a ihned nás obklíčili čtyři chlapy Mike, James, Toby a Rik.

Pomalu nás vyzvedli až do letištní haly. Kde jsme se na tabuli odletů a příletů přečetli v kolik nám letí další letadlo. Rodiče totiž byli v malém městečku na Moravě, takže musíme z Prahy letět do Brna a odtamtud autem do Chropyně. Letadlo nám letí přesně za půl hodiny. Už podruhé za tento den jsme se vznesli do vzduchu

Letěli jsme asi půl hodiny. Když jsme přistáli v Brně byly dvě hodiny. Před letištěm na nás čekalo auto, které nás má odvézt do Chropyně. Nastoupili jsme a vyjeli.

"Zanedlouho zase doma. Neníto divný? " zeptala se Kath

"Proč divný?"

"Já nevím. Často sem nejezdíme"

"Jo tak v tomhle máš pravdu" zbytek cesty jsme už byly potichu a z okna v klidu pozorovali ubíhající krajinu

Právě jsme projeli kolem cedule oznamující, že jsme právě přijeli do Chropyně.

"Vůbec se to tady od naší poslední návštěvy nezměnilo" prohlásila jsem

Po ulicích se potulovali puberťáci, ale také lidi co si šli nakoupit nebo se jen tak projít. Potom jsme zastavili u domu kde bydlí Kátini rodiče Martin a Tereza. Katka vystoupila a společně s ní i Mike a James. Když se za nimi zavřeli dveře jeli jsme dál. Když jsem začla vydělávat koupila jsem našim baráček v čtvrti bohatých. Ano i v takovým zapadákově jako je Chropyně máme ulici kde bydlí ti lépe zaopatření lidé. Auto konečně zastavilo a já společně s Tobym, Rikem a Chrisem vystoupila. Pobrali jsme si a přešli ke dveřím.

Zazvonila jsem. Ve dveřích se objevila máma.

"Ashly, to je překvapení. Myslela jsem že dojedeš až na Štědrý den"

"Malá změna planu"

"Dobře tak už pojďte dovnitř" usmála se a nechala nás projít
V chodbičce už stál taťka

"Ahoj tati" usmála jsem se

"Ahoj Ashly už jsem si říkal kdy se tady ukážeš"

"A vy pánové půjdete semnou odvedu vás do pokoje kde bude bydlet" řekla máma a odvedla je pryč

Mezitím jsem si věci odnesla do pokoje a vrátila se zpět dolů. Naši na mě čekali v obýváku

"To si nám nemohla napsat nebo třeba zavolat co se děje? Všechno se snad musíme dozvědět z novin?" rozčiloval se otec

"Tvá nehoda nebo že sis našla kluka a v neposlední řadě ten únos. To všechno víme z novin. To nemůžeš zavolat?" ptala se mamka

"Já se vám omlouvám když to všechno se seběhlo tak rychle"

"Dobře hlavně že si v pořádku" usmála se mamka

Dlouho do noci jsme si povídali a potom jsem si šla lehnout. Musím uznat, že jsem ráda, že jsem zase doma.