Cítili jste se někdy, jakoby jste byli mrtvý? Jakoby jste byli bezmocní, neuměli vůbec nic. Vytratili jste se ze světa a ani si to neuvědomovali. Protože mně čekal dost velký šok...
,,Lej.." slyším hlasy,, Lejko. Probouzí se" jsou silnější a já vidím matné světlo. Obrysy postav, kdo je to? Máma, táta.. sestra mi při postely brečí. Co se to tady děje? Necítím si ruce, jen pichlavou bolest v čele. Hlavu mám očividně obvázanou. Začnu bručet. Bručet? Chci mluvit! Neumím mluvit, ksakru co to má být?
,,Dceruško" vidím jak se mně máma dotýká, ale necítím její dotek. Počkat, něco se tam už rýsuje. Chytla mi ruku a pevně sevřela.
,,Je to silná holka, říkal jsem to" říká nadšeně tatá a vidím jaký rudý oči má. Brečel? Proč? Ségra se mi najednou vrhne kolem krku.
,,Díkybohu jsi naživu" pláče mi na rameni a já se snažím soucitně ji pohladit, ale nemohu zvednout rameno. Proč soucitně, proč tomu všemu nechápu.
,,C-co s.see" zamumlám, když vtrhne sestřička.
,,Rodinko, poprosím vás o chvilku strpění v čekárně" nakloní se nade mně, zaťuká na nějaký stroj, který neustále pípá a druhá sestřička odtrhne mou rodinu ode mně. NE, nechte je tu...prosím. Cose to děje.
,,Máš obrovský štěstí, andílku" šepne mi do ucha sestřička. ,,Tvůj život stál na vlásku. Jsi moc statečná" usmívá se na mně a když se taky pokusím úsměv oplatit, všimnu si, že z nosu mi trčí hadičky, a kyslík který dýchám, je vlastně něco, co jen tak ze vzduchu nedostanu. Jak jsem se dostala do nemocnice?
Něco mi stříkne do tekutiny infuze a zažroubuje konec. Pohladí mně po tváři a chystá se na odchod.
,,Co se to..stalo!" Vykřiknu chraplým hlasem a přehltnu. Poslední slovo se prolomí a ona se ke mně otočí.
,,Dejme tomu, že jsi na dva týdny umřela..." Po mně přešel mráz a konečne jsem začala cítit tíhu mích bolestí...
